Film Hranice Evropy: Západní blahobyt je zásluhou lidí bez práva na odpočinek

Brno - Česká kina, včetně brněnského Kina Art, od 4. dubna uvádějí dokumentární film Apoleny Rychlíkové a Saši Uhlové s názvem Hranice Evropy. Před sedmi lety prostřednictvím snímku Hranice práce, který vyšel v rámci dokumentárního cyklu Český žurnál, poukázaly na žalostné podmínky levné pracovní síly a přehlíživý přístup k ní v českém prostředí. V novém filmu zdůrazňují, že se jedná o celoevropský problém. Evropu stále rozděluje pomyslná železná opona, kterou způsobují rozdíly mezi její východní a západní částí. Ty vytvářejí rozdílné mzdové podmínky pracovníků, kteří se podílejí na západoevropském blahobytu.

Na špatné životní podmínky a chudobu neprivilegovaných lidí pracujících za nevyhovujících okolností upozorňují novinářky už od roku 2017. Obě se ve své práci věnují sociálním tématům a osudům znevýhodněných osob.

Některé aspekty necitlivého zacházení s pracujícími migranty a migrantkami potvrzuje i studentka Gabriela Kolková, která během letních prázdnin vyjela za prací do Švédska. Ve stánku s občerstvením připravovala pizzu. „Nějakou smlouvu jsem sice podepisovala, ale šéfová mi říkala, že je to jen tak na oko,“ popisuje Kolková. Oficiální pracovní dobu měla stanovenou na šest hodin denně, většinou ale pracovala déle. „Ubytování nám zařídili, musela jsem si ho ale zaplatit a až po příjezdu jsem zjistila, že je mnohem dražší, než původně mělo být,“ doplňuje studentka.

Mzdová železná opona

Film Hranice Evropy navazuje na reportážní knihu Hrdinové kapitalistické práce v Evropě, která vyšla v loňském roce. Saša Uhlová v ní popisuje své zkušenosti. „V zásadě jsem Sašu sledovala s kamerou v té době, kdy práce vykonávala. Takže film, její reportáže, které vyšly na webu A2larm a kniha jsou vlastně tři různé verze toho, co zažila,“ doplňuje režisérka snímku Rychlíková. Každá z verzí nabízí jiný způsob popisu a trochu jiný úhel pohledu na problematiku práce migrantů a migrantek v Evropě, které Saša Uhlová na Západě zakusila na vlastní kůži.

Nejdříve Uhlová nastupuje do zeleninové farmy v Německu. Není tady jasné, jak dlouho bude který den pracovat. Někdy sbírá salát, jindy půlí kedlubny nebo porcuje obrovské množství hlávek zelí až čtrnáct hodin denně. To vše s jedinou pauzou na oběd, který si musí stihnout uvařit. Novinářka popisuje také úskalí života v nevyhovujícím prostředí omšelé stodoly, o kterou musí vykořisťovaní pracovníci a pracovnice v osobním volnu pečovat. Často jsou přitom unavení po velmi dlouhých směnách. Významnou roli v takových podmínkách hraje alkohol, který poskytuje krátkodobý únik z reality. Díky němu mají lidé pracující na zeleninové farmě pocit, že alespoň trochu žijí.

Následně novinářka vyráží do Irska. V hotelu pracuje jako pokojská. Společně se dvěma dívkami ze Slovenska stele postele a použitými ručníky po hostech čistí záchody, to vše ve velké časové tísni. Všichni zaměstnanci hotelu se shodují, že ve své rodné zemi – většinou se v tomto případě jedná o Slováky – si zkrátka nevydělají dost, aby mohli žít důstojný život. Proto nelidské pracovní podmínky raději chvíli vydrží.

Ve třetím případě Saša Uhlová zběsile běhá po francouzském Marseille a pečuje o seniory. Opět se potýká s nedostatkem času. Se seniory je navíc téměř nemožné během oficiální doby, kdy by pečovatelka měla svou službu vykonávat, navázat jakýkoli vztah. Uhlová tak po pracovní době s klienty zůstává a například s nimi hraje deskové hry.

Vodňanské kuře, prádelna motolské nemocnice, ostravská třídírna odpadu

První dokument Uhlové a Rychlíkové, Hranice práce, se zabývá problematikou levné pracovní síly v českém prostředí. „Je tady spousta lidí, kteří nemají vzdělání a dělají práce, které jsou pro společnost extrémně důležité. Pokud by tady nebyli, bylo by to špatné,“ popisuje Uhlová výběr pozic, na které nastupuje. Hledala pracovní místa, kde zaměstnanci produkují věci, které lidi často používají, a neuvědomují si jejich původ.

Novinářka zdůrazňuje, že spousta pozic má takzvaný vydírací potenciál. Kdyby lidé zaměstnaní za směšně nízké hodinové mzdy začali stávkovat, nebylo by maso, zelenina ani rohlíky. Jejich zaměstnavatelé přitom často porušují zákoník práce. Pracovní podmínky a přístup zaměstnavatelů by se zkrátka musel změnit. „Hrdinství jako by zde nebylo umět se ozvat, ale vydržet co nejvíc,“ doplňuje Uhlová v dokumentu.

Nápad na posunutí tématu i za hranice České republiky přišel na maďarském lidskoprávním festivalu Verzio. „Problém v případě reportáží z Česka byl, že Saša mohla jenom pozorovat, jak migranti a migrantky pracují a k čemu na pracovištích dochází. Nerozuměla jim, neznala jejich příběhy a nemohla mezi ně proniknout,“ popisuje režisérka obou dokumentů Apolena Rychlíková.

Za hranicemi Česka

Film Hranice Evropy byl uveden na festivalu dokumentárních filmů CPH:DOX v Kodani. Odtud pokračoval do Ženevy na festival lidskoprávních filmů FIFDH, následně bude uveden i na festivalu Hot Docs v severoamerickém Torontu. „Čekáme také na naši německou, francouzskou a irskou premiéru. Velmi ráda bych uvedení filmu zažila, myslím si, že může v zemích, kterých se přímo týká, rezonovat,“ dodává Rychlíková.

„Film byl vysílaný v televizi Arte, která je jeho koproducentem. Díky tomu ho měli možnost zhlédnout lidé z Francie a Německa. Čas od času nám tito lidé píší, že jsou dost zděšeni pracovními podmínkami, které jejich vlastní státy uplatňují vůči lidem v migraci,“ uvádí zahraniční přesah snímku režisérka Rychlíková.

Citlivý, místy sarkastický komentář Saši Uhlové doplňuje roztřesené záběry kamery zabudované v jejích brýlích, díky kterým může nepozorovaně zachytit nedůstojné pracovní podmínky vykořisťovaných lidí.

„Napsal mi jeden muž ze zahraničí, že se díval na televizi a poznal svého souseda, který zaměstnává stovky migrantů a migrantek a páchá na nich ekonomické násilí,“ doplňuje Rychlíková. Dále dodává, že novináři ze Stuttgartu mají zájem v jejich práci pokračovat a dále pátrat po tom, k čemu v Německu dochází.

Obě autorky ve filmu Hranice Evropy velmi empaticky ukazují, že v evropské společnosti existují obrovské rozdíly mezi privilegovanými a neprivilegovanými obyvateli. Někteří v opravdu nuzných podmínkách a v nedůstojném prostředí bez nároku na chvíli odpočinku obětují svou každodennost pro blahobyt západoevropského životního stylu.