Komentář: Vysoká škola z domu

Brno - Studenti už přeš rok čelí distanční výuce. Samotné učivo se sice dá předat i na dálku, se studentským životem se ale mladí mohou rozloučit.

Snad každý má se studiem na vysoké škole spojené přátelství, večírky, spolupráce a prostě bohatý společenský život. To je ale něco, co si studenti musí v této době odpustit. Zůstává už jen učení. Je to škoda. Teď probíhá tímto stylem už třetí semestr.

Někteří situaci vyřešili odložením studia, většina ale dál bojuje ze svých domovů. Únavné hodiny strávené u počítače na virtuálních přednáškách se při zavřených restauracích, posilovnách, hospodách a klubech dost těžko kompenzují. Při nepříznivém počasí tak nezbývá, než zapnout seriály a pro změnu sedět u jiné obrazovky.

Málokdo si přitom uvědomuje, do jaké míry musí studenti zůstat produktivní. Termíny, testy, projekty a přípravy na semináře jsou jejich každodenní chléb. A to všechno s velice omezenými možnostmi odpočinku. Seriály po čase omrzí. Korunu situaci nasazují narážky na to, že studenti teď vlastně mají dlouhé prázdniny a pak pouze dostanou titul. Nedostatek kontaktu se spolužáky je také další velkou překážkou. Donedávna byla vysoká škola hlavně o spolupráci a práci v týmech. Kdo něco nevěděl, ptal se kolegů u vedlejšího stolu. Teď zbývá jen napsat na Facebook a doufat, že se někdo ozve.

Ztráta motivace je něco, s čím se většina studentů setkává každý den. Ráno se budí s energií, ale už v poledne padají únavou z nekonečného sezení u jednoho stolu a poslouchání výkladu, který přes videohovor nikdy nebude tak zajímavý. Do večera je daleko a seznamy všech prací, které musí odevzdat je dlouhý. Tři semestry v tomto duchu s člověkem zamávají. A vědomí, že to tak bude asi i za měsíc, dva, možná i další semestr, u většiny zabíjí zbytek radosti a entuziasmu.

Ale doba je zlá a mladí lidé se snaží být rozumní. Ví, že přednost mají malé děti, maturanti, studenti prvních a posledních ročníků, sportovci, podnikatelé, prodejci obuvi a textilu, umělci, důchodci a vlastně asi všichni. O vysokoškolácích se zatím moc nemluví. Jako by se počítalo s tím, že jsou nesmrtelní a že to vydrží. V izolaci ale moc dlouho vydržet nejde. Bez motivace, často bez peněz, bez kontaktu s vrstevníky a spolužáky a hlavně bez pochopení a zastání ve společnosti mladí lidé musí podávat stejné studijní výkony, jako v normálním režimu. Koronavirus je asi na životě tolik neohrozí. Už teď v jejich životech ale nadělal hodně škody. A na očkování půjdou poslední.