Cestovatel: Probouzení každý den na jiném místě je svoboda i starost

Z Bílovce u Nového Jičína do Austrálie se čtyřiadvacetiletý David Jaške odstěhoval před čtyřmi lety kvůli škole a vhodným podmínkám pro jízdu na BMX. Posledních devět a půl měsíců však strávil na cestě po pobřeží celé Austrálie v dodávce, kterou si přestavěl v obytný vůz.

Co vás přimělo k tomu vložit svůj život do jedné dodávky?

Žití v dodávce je v Austrálii velmi populární a hned od té doby, co jsem tady přijel, se mi tenhle styl cestování zalíbil. Kvůli pandemii jsem získal rok volno od školy, jelikož se nám všechno přesunulo do onlinu, a tak jsem se rozhodl si splnit tenhle cestovatelský sen.

Jak dlouho v ní bydlíte a kolik toho jste s ní procestoval?

Bylo to přesně 294 dnů, což je vlastně devět a půl měsíců, co jsem si sbalil všechno, co mám a vydal se na cestu. Ujel jsem 37756 km a navštívil všech osm států Austrálie. Jelikož osmdesát procent Australanů žije na pobřeží a vnitřek kontinentu je téměř neobyvatelný, tak jsem jel po obvodu kontinentu. Do Gold Coastu v Queenslandu, odkud jsem vyjel a kde jsem předtím bydlel, jsem dojel včera (20. 11. 2021, pozn.red.), takže jsem svou cestu právě ukončil.

Proč jste si raději nekoupil karavan?

Mladí lidé cestují v dodávkách a jeepech, karavany jsou pro staré (směje se). Dokonce prožít důchod na čtyřech kolech je pro Australany sen. Lidem, kteří se takhle ve stáří rozhodnou pořídit si karavan a procestovat s ním Austrálii, se tady říká šedí nomádi. Mně ale zatím stačí dodávka, i v ní mám teď skoro stejný komfort, jako kdybych bydlel v domě.

Jak se dá z dodávky udělat místo k dlouhodobějšímu žití?

Přestavěl jsem ji sám s pomocí kamarádů. To, co v ní kdo má, už poté záleží na hranici komfortu a rozpočtu daného člověka. Já jsem díky solárním panelům, zásobě vody a jídla schopný být nějakou dobu mimo civilizaci. Mám v dodávce i kuchyňku s plynovým vařičem a ledničku. Taky jsem si pořídil ještě druhou baterii napájenou solárním panelem, skrze kterou si můžu nabíjet elektroniku. Postavil jsem si tady i gauč, který se dá rozložit v postel, takže mi tady chybí jen koupelna.

Takže máte téměř všechno, ale na malém prostoru. Člověk pro tenhle životní styl musí být spíše minimalista, co?

Minimalista být člověk nemusí, ale spíše se z něj po nějaké době stane. Já si nezabalil moc, ale i tak toho bylo ve výsledku hodně. Spoustu oblečení, co jsem si vzal, jsem vůbec nepotřeboval. Za posledních pět měsíců, co jsem cestoval po severním Queenslandu a Severním teritoriu, teplota neklesla pod třicet stupňů, takže jsem toho moc kromě kšiltovky, slunečních brýlí a plavek nepotřeboval.

Chybí vám někdy zázemí domova a necítíte se občas osaměle?

Zázemí domova jsem měl třiadvacet let svého života, teď bylo na čase vyzkoušet něco jiného a na chvíli se vymanit ze stereotypu. Musím ale říct, že po těch necelých deseti měsících cestování jsem se už těšil, až se na nějakou dobu zase zastavím a usadím se. V dodávce ale budu bydlet nadále.

I když jsem výraznou část cesty jel sám a občas jsem se osaměle cítil, tak v dnešní době sociálních sítí je člověk jen kliknutí daleko od rodiny nebo kohokoliv, koho zná. Na cestování sám mě ale nejvíce baví ta svoboda rozhodování - když chceš být sám, tak jsi sám. Když se chceš bavit, tak se jdeš s někým seznámit. Taky jsem už zmiňoval, že je v Austrálii cestování v dodávce rozšířené a příjíždí tu i hodně cestovatelů. Seznamování je proto snadné.

Jaká je největší výhoda a nevýhoda bydlení a cestování v dodávce?

Největší výhodou bude určitě svoboda. Vzbudit se a být pánem svého času a svobodně se rozhodovat, co chci ten den dělat, vidět nebo navštívit. Tohle je ale pouze můj pohled z perspektivy cestovatele. Ti, co u toho pracují, to asi budou mít jinak. Mezi výhodu, ale zároveň i možnou starost bych zařadil každodenní probouzení na jiném místě. Člověk stráví spoustu času hledáním kempu, parkoviště nebo jiného prostoru, kde bude chtít přespat a občas je takové místo docela složité najít. Například v Queenslandu je spaní v autě ilegální, a tak je důležité si zjistit, jestli se v dané lokalitě vůbec nějaký kemp nachází.

Mít domov v dopravním prostředku, ve kterém zároveň spíte, je méně nákladné než každodenní pobyty na hotelech, ale stejně benzín něco stojí. Vyděláváte si nějak po cestě?

Je pravda, že benzín byl nejnákladnější položkou kromě pořizovací ceny za dodávku. Díky té jsem si nemusel každou noc kupovat hotely, ale pouze kempy na zaparkování, kde jsem však za těch 294 dní strávil jen sedmnáct nocí. A tak jsem za devět a půl měsíců za ubytování zaplatil asi jen tři tisíce korun. Zbytek nocí jsem byl v bezplatných kempech nebo na plážích. Občas se mi ale taková místa k zaparkování sehnat nepodařila, a tak jsem musel spát na parkovištích nebo dálničních odpočívadlech.

Na celý výlet jsem měl našetřené dopředu, takže jsem ani pracovat nepotřeboval, ale i přes to jsem si čas od času vydělával. Pracuju v organizaci, která vysazuje stromy a operuje po celé Austrálii. Taky prodávám vytištěné fotografie z cest. Za celou dobu jsem ale pracoval asi jen osm týdnů ve čtyřech různých státech, ale díky tomu jsem si výlet mohl prodloužit z původního půl roku na těch necelých deset měsíců.

Jaké místo byste doporučil v Austrálii navštívit a jaké vás zklamalo?

Nejvíce se mi líbila Západní Austrálie, největší australský stát s rozlohou dvaatřicetkrát větší než Česká republika. Nachází se tam krásný národní park Karijini, který ve mě zanechal velký dojem. Z pár míst jsem zklamaný byl, ale to bylo spíše zapříčiněno počasím nebo příliš velkým očekáváním.

Co budete dělat nyní, když vaše cesta Austrálií skončila?

Musím se vrátit do reality, což bude ze začátku trochu šok (směje se). Byla to ale dlouhá doba, takže je čas se vrátit do práce, naplnit trochu bankovní účet a usadit se na jednom místě. Na chvíli budu žít ještě v dodávce, a pak si najdu nějaké bydlení a dodávku si nechám na víkendové výlety.

Co byste doporučil lidem, pro které je cestování v dodávce sen?

Doporučil bych si pevně stanovit datum odjezdu společně s destinací. Jednoduše si vybavit dodávku, základní výbavou je snad jen matrace a vařič. Sbalit si, co potřebuje, čehož ve výsledku bude stejně méně, než si myslí, a vyrazit. Hlavní je se odhodlat a udělat první krok, protože lidé mají tendenci sny odkládat a zbytečně nad nimi přemýšlet. Všechno ostatní lze ale vždy vyřešit po cestě.

Více z cesty po Austrálii nabízí David Jaške na svém instagramovém profilu.

https://www.instagram.com/david.jaske/?hl=cs