Na deblínských hodech se podílí převážně mladí, říká pořadatelka

Deblín - V Deblíně se hody konají od jejich znovuobnovení v roce 2013 pravidelně. Od hodů okolních vesnic se ale v mnohém liší. Dnes se na nich podílí převážně mladí lidé. Jednou z hlavních pořadatelek deblínských hodů je i Kristýna Sedláčková. „Samozřejmě najdou se lidé, kteří tvrdí, že jejich hody jsou lepší v tomhle a jiné zase v tomhle. Ale to je jak s bramborovým salátem, každý ho má nejlepší,“ říká o hodech Sedláčková.

Vaše hody jsou znovuobnovenou tradicí. Jak jste ji obnovili?

Naše základní škola se zapojuje do několika různých projektů, jedním z nich je i projekt Extra třída. V rámci něj každý rok osmáci uskuteční nějaký svůj projekt. A právě jedna ze zapojených tříd v roce 2013 přišla s nápadem, že obnoví zaniklé deblínské hody. Žáci peníze dostali a skutečně hody v tom roce uspořádali za pomoci kronikářů a pamětníků. V té době se konaly hody všude v okolních dědinách a my jsme je neměli. Myslím si, že právě z lítosti, že je nemáme, nápad na jejich znovuobnovení vzešel.

A od té doby se deblínské hody konají každý rok?

Ano, i přestože grant dostali jen na ten jeden projekt v roce 2013, v hodech se pak už nadále pokračovalo. Uchytily se znovu jako každoroční tradice. Od té doby ale prošly spoustou obměn.

Jakých obměn?

Loni jsme udělali největší změnu právě ve struktuře hodů. Dříve jsme měli celý hodový program jen v sobotu a v neděli ráno jsme šli na mši do kostela a byl konec. Teď ale máme celý program rozdělený do tří dnů.

Jakou podobu tedy budou mít letošní hody?

V pátek odpoledne postavíme slavnostně máji a večer máme posezení u cimbálu. V sobotu začínáme zvát na hody. To vypadá tak, že chodíme po Deblíně, zpíváme a naléváme lidem víno, zveme je osobně, aby se přišli podívat večer na zábavu nebo v neděli do kostela. Poté starosta symbolicky předá hodová práva hlavnímu páru stárků a večer se koná hodová zábava, kde tančíme a zpíváme za doprovodu dechové kapely. V neděli jdeme do kostela na mši a odpoledne pořádáme od loňska jarmark u školy, kam jezdí různí prodejci z okolí. Pak začíná ten hlavní program, kde soudíme kohouta za hříchy, což jsou prohřešky lidí, které se staly za uplynulý rok v Deblíně. Nikoho ale nejmenujeme a všechno shazujeme na kohouta. A na konci ho vždycky omilostníme. Ale kdo ví, jak to bude letos. Přijďte se podívat.

Deblínský kostel je zasvěcen svatému Mikuláši a hody by se správně měly konat právě v den patronova svátku, kterému je kostel zasvěcen, tedy 6. prosince. Proč pořádáte hody v květnu?

Z čistě praktických důvodů, protože v prosinci bychom v krojích venku zmrzli. Hledali jsme proto datum v jarních měsících, které by bylo určitým způsobem spojené se svatým Mikulášem. A narazili jsme na den, kdy byly převezeny ostatky svatého Mikuláše do Bari, což bylo 8. května 1087. Letos jsme si tedy mohli vybrat, protože osmého vychází na středu. Vybrali jsme si až víkend následující, protože tady máme konkurenční hody v Chudčicích, které se konají vždy ve stejný víkend jako ty naše. Abychom se tedy mohli podívat na ty jejich a oni zase na naše, tak jsme je posunuli.

To je zvykem chodit se dívat na hody okolních vesnic?

Ano, říká se jim přespolní. Normálně přijdou ve svém kroji, aby ostatní poznali odkud jsou, se podívat na cizí hody. Většinou chodí na večerní zábavu v sobotu, kam je pustí zadarmo a mají i víno zadarmo, protože jsou návštěva.

Takže mezi vámi a okolními vesnicemi nepanuje v období hodů rivalita?

Určitě panuje rivalita mezi vesnicemi obecně. Ale na ty hody, si myslím, že ne. Tím, že si nebereme navzájem termín, tak k tomu není úplně důvod. Samozřejmě najdou se lidé, kteří tvrdí, že jejich hody jsou lepší v tomhle a jiné zase v tomhle. Ale to je jak s bramborovým salátem, každý ho má nejlepší.

Chasy si ale navzájem máje kradou. Stalo se vám to někdy?

To máte pravdu. Zatím nám ji nikdo neukradl, protože máme vypsané služby po dvou hodinách po celou noc, abychom ji ohlídali. Ale jednou nám ji málem pokácel hlavní stárek, protože u ní dělal blbosti s motorovkou. Dokonce do ní i říznul, ale naštěstí jen tak decentně. Ale bylo by to vtipné, kdyby si hlavní stárek pokácel svoji vlastní máju.

V čem se liší vaše hody od hodů okolních vesnic?

Odlišujeme se od ostatních tím, že máme své vlastní deblínské kroje. Nemají tolik spodniček a nejsou tak zdobné. Nedaleké Lažánky ale mají ty kyjovské bohatě zdobné kroje, které do této podhorácké oblasti nepatří, ale nějak se sem dostaly. Ale nám tady drží ty, co sem patří. Dalším rozdílem je to, že v Deblíně tančíme Moravskou besedu a Deblínské tance. Máme tedy vlastní tance a texty, ve kterých se zpívá přímo o naší obci.

Kolik lidí se na hodech podílí?

Na chystání hodů se podílí celá chasa, která se skládá z lidí mezi patnácti až čtyřiceti lety. Nejvíc toho má ale na starost hlavní pár. Dřív nás bylo víc a v trošku jiném složení. Teď se chasa docela omlazuje a na hodech se podílí převážně mladí. Letos budeme tančit v pěti kolonách. Jednu tvoří osm lidí, takže čtyři páry. V chase máme také tři manželské páry, které mají i svou speciální kolonu.

Jak často na hody nacvičujete?

Od února až do května nacvičujeme každou neděli dvě hodiny. A je to potřeba. Asi nikdy se nestalo, že jsme se na nácviku sešli všichni. Až na generálce to většinou dopadne a sejdeme se všechny kolony.