Recenze: Jedna bitva za druhou prezentuje kulturní válku jako akční film

Jedna bitva za druhou předává silné téma kulturní války s nadsázkou a humorem, za nimiž se ale skrývají hlubší myšlenky. Film sklízí kritický úspěch, přestože jeho provedení má místy své mouchy.

Jedna bitva za druhou

(One Battle After Another)

USA, 2025

162min

Režie: Paul Thomas Anderson

Hlavní role: Leonardo DiCaprio, Sean Penn, Regina Hall, Alana Haim, Teyana Taylor

Cinefily oblíbený režisér Paul Thomas Anderson zaujal kritiky svým novým dílem Jedna bitva za druhou. Jedná se o film o rodině, kultuře a životě. Konkrétně nabízí náhled do americké kontrakultury – té kultury, pro kterou není charakteristický bílý plotek a malá upravená zahrádka na předměstí. Ukazuje divákům jižní hranici USA, revolucionářství a to, jak jedno rozhodnutí může navždy změnit, kam se život ubírá. Jedna bitva za druhou je rychlá, výrazná a nahlas.

První část filmu se točí kolem French 75, revolucionářské skupiny, která v USA bojuje proti svérázné autoritě. Součástí agresivního odboje a zároveň hlavními postavami příběhu jsou Bob (Leonardo DiCaprio) a Perfidia (Teyana Taylor). Film seznamuje diváka s radikální mládeží a nechvalně známými detenčními centry na hranici s Mexikem. French 75 se ovšem potkává s fiktivní přepracovanou verzí ICE (Imigrační a celní služba USA), reprezentovanou Stevenem J. Lockjawem (Sean Penn), a tento střet organizace nepřežije.

Úvod filmu ale diváka lehce oklame - zbytek filmu je úplně o něčem jiném. Je o rodině, o komunitě, o bezhlavém honu za svobodou a klidem. Z představení kruté reality boje za svobodu se stává honička, svým způsobem také boj, a film má úplně jinou atmosféru než v první části. Kromě ICE se objevuje i přepracovaná verze KKK (Ku-klux-klan), přičemž užití obou organizací ukazuje nutný vztah mezi imigranty a bohatými Američany, který je skrytý, ale důležitý.

Nejen pro trefné zpracování aktuální tematiky film sklízí obrovský kritický úspěch. Byl označen za nejlepší film roku, jeden z jistých kandidátů na Oscara, ale i jako film dekády. Naopak po finanční stránce jeho úspěch úplně reflektován není.

Velmi silnou stránkou filmu je právě schopnost pracovat se složitou kontrakulturou akčním a zábavným stylem. Všechny výrazné momenty jsou spojeny s hravostí filmu, využitím scén, rozbitím tenze vtipným rozhovorem. Humor a vážnost se v textu prolínají a propojují, a divák si tak může oddechnout mezi intenzivními scénami. Zároveň i na první pohled jednoduché humorné konverzace mohou divákovi předat hlubší význam.

Myšlenky o rovnoprávnosti a jejím dosažení jsou protkané celým dějem, a to i v pasážích, které se jich přímo netýkají. Lidé si navzájem pomáhají. Tvoří silnou síť, která Boba přijme a pomůže mu posouvat se dějem dál. Všichni bojují za stejnou věc, a proto si pomáhají, ačkoli se příliš neznají.

Téměř všechny hlavní postavy jsou velmi dobře propracované, mají silné motivace, mají důvod se hýbat dějem. Ačkoli termíny jako MAGA (Make America Great Again), ICE nebo Black Lives Matter ve filmu nikdy nepadnou, divákovi je jasné, že jsou všechny zastoupeny v jednotlivých postavách. Film je napsaný skvěle, protože i přes odlehčenost některých scén dokáže předat silné poselství a znázornit velmi vážné a důležité téma, které dnes americkou společností rezonuje.

Co na filmu ovšem stagnuje, je reálné převedení myšlenek na plátno. Některé momenty jsou opravdu silné a dobře napsané. Jenže velká část filmu je jen honička v autech, kdy se Lockjaw a Bob ženou za dcerou Boba a Perfidie Willou (Chase Infiniti), a nic víc se neděje. Spousta přestřelek a honiček jsou pouhou vatou, která děj nikam neposouvá. Vedlejší postavy se objevují a umírají během pěti minut, a tak se stávají nevýraznými, ačkoli mají být podstatné. Diváka to může zmást, pokud nevěnuje scéně stoprocentní pozornost. To, že polovina filmu stojí na jednoduché premise „dva muži se honí za věcí“, mu na kvalitě lehce ubírá.

A co je tou věcí? Willa. Sama o sobě je jako postava nedotažená a její teenagerská rebelie je prvoplánovým spouštěčem hlavní části děje. Následně se ale stává pouze „objektem“, za kterým se Bob a Lockjaw ženou. Vztah dospívající dcery a otce se odsouvá na druhou kolej v rámci posouvání děje a ačkoli se Bob snaží Willu celou dobu najít, nikdy se divákovi nedá najevo, jak moc mu na dceři záleží. Na konci se jejich drhnoucí vztah vyřeší. To působí zkratkovitě, vzhledem k množství věcí, co se jim staly.

Film Jedna bitva za druhou tak nabízí unikátně zpracovaný pohled na kontrakulturu v USA, i když občas lehce prvoplánově. Některé jeho aspekty jsou málo propracované, i když tvoří velkou část filmu. Celkově jde ale o velice komplexní téma, které je divákovi podáno dobře stravitelnou formou. Otevírá rezonující téma a dokáže ho představit srozumitelně i lidem v Evropě, ačkoli s americkou kulturou máme málo společného.