Bezbariérovost v Brně: Nevidomí čelí obtížím kvůli letním zahrádkám

Brno - Nevidomí chodci se v Brně běžně setkávají s mnoha nástrahami, ačkoliv existuje spousta teoretických opatření, která by jim měla naopak pohyb ve městě usnadnit. Některé projekty mohou v tomto směru jiná města Brnu závidět, jako je tomu třeba u praktického umístění stojanů na kolo. Jiné teoretické postupy se s praktičností nesetkávají. Velkým problémem jsou aktuálně nevhodně umístěné letní zahrádky gastro podniků. Na nástrahy pro nevidomé chodce poukázala prohlídka města uskutečněná při příležitosti festivalu Open House Brno.

Brněnské podniky otevírají své letní zahrádky. Pokud není venkovní posezení umístěno dle předpisů, může pro nevidomého chodce znamenat značnou komplikaci. Lidé se zrakovým postižením se po městě pohybují díky umělým vodicím liniím na zemi nebo díky fasádám budov, které monitorují bílými holemi. Pokud se před nimi objeví venkovní vybavení restaurace, zpravidla to zjistí až po střetu s objektem.

Podle odbornice na řešení bezbariérovosti a stavební inženýrky Mileny Antonovičové mají být zahrádky i všechny další objekty umístěny minimálně jeden a půl metru od fasády budovy. „Pokaždé, když vyjdu ven, vidím ty chyby a mohla bych neustále někomu psát, co je špatně. Je to taková sisyfovská práce. Existuje k tomu metodika, jak se ty zahrádky mají umisťovat, ale moc se nedodržuje,“ říká Antonovičová, která je součástí poradního sboru Rady města Brna pro Bezbariérové Brno.

Bezbariérové Brno

Poradní sbor Rady města Brna pro bezbariérové Brno pořádá jednou za dva měsíce pravidelné diskuze, na kterých připomínkuje záměry města z hlediska bezbariérovosti. Projednává projektové dokumentace a plánované stavby, hledá bariéry a následně usiluje o jejich odstranění. „V žádném jiném městě nefunguje poradní sbor tak dobře, jako v Brně,“ říká Antonovičová.

Letní zahrádky ale nejsou jedinou překážkou, kterou musí nevidomí lidé při procházce městem překonávat. Umělé vodicí linie zasazené do dlažby, po jejichž stranách musí být alespoň osmdesát centimetrů volného prostoru, aby je nevidomí mohli bez komplikací využívat, jsou totiž na mnoha místech přehrazeny betonovými květináči, reklamními cedulemi nebo jinými dekoračními prvky.

Matoucí je pro nevidomé i varovná dlažba s kostkovaným vzorem. Ta má totiž aktuálně dvě odlišné funkce zároveň. Jednak navádí chodce k přechodu, ale zároveň značí i hranice pěší zóny. „To je ukázka toho, co je sice v souladu s předpisy, ale funkčně je to na nic,“ popisuje nevidomý konzultant pro odstraňování architektonických bariér Josef Konečný. Pro nevidomého chodce není podle jeho slov prakticky rozdíl, nachází-li se v pěší zóně nebo mimo ni. Větší nebezpečí shledává v možném vkročení do vozovky při mylné domněnce o existenci přechodu, jako je tomu například na ulici Joštova. Na tomto místě upozorňuje kostkovaná dlažba na konec pěší zóny a o několik metrů dál navádí stejný typ dlažby k přechodu.

V přípravě je podle Antonovičové nová novela, ve které by se nadále pruhy dvojího značení v ulicích objevovat neměly a budou sloužit pouze k označení přechodů. Ty, které se už ale v ulicích Brna nachází, tam zůstanou, dokud neprojde konkrétní místo rekonstrukcí. K jejich odstranění může případně dojít za spolupráce s Brněnskými komunikacemi po vyhodnocení bezpečnostní závažnosti.

Když nejsou ve vodicích liniích překážky na zemi, objevují se ve vyšší úrovni. Příkladem je poštovní schránka na náměstí Svobody, která je umístěna na zdi restaurace Zlatá loď. Nevidomí lidé využívají k orientaci v prostoru bílou hůl, se kterou pohybují ze strany na stranu, aby si ověřili, že je povrch před nimi bezpečný. O stavu cesty nad úrovní hole ale přehled nemají, a tak dochází ke srážce s těmito ve výšce umístěnými objekty. Aby se situace stala přehlednější, měla by se schránka buďto přesunout nebo pod ni v úrovni hole umístit jiný předmět, který nevidomého navede ke snadnému obejití překážky. O vyřešení nešťastného umístění schránky Antonovičová usilovala bez úspěchu. Hana Jaščišaková, která se přišla na prohlídku nástrah města pro nevidomé podívat, říká: „Asi si to představuji jako Hurvínek válku, ale podle mě by ty změny šly udělat rychleji a flexibilněji. Vypadá to jednoduše, ale asi to tak teda není.“

Kromě poštovní schránky a několika málo výjimek si největší brněnské náměstí vede v otázce bezbariérovosti podle Antonovičové dobře. V jiných městech je běžnou praxí, že jsou zahrádky podniků umístěny přímo u fasád budov, kudy nevidomí procházejí. Na náměstí Svobody jsou od jeho obvodu posunuty i lavičky, stromy a další předměty, mezi které patří i stojany na kolo. Právě ty způsobují velké problémy například v Praze, kde se často nacházejí právě v bezprostřední blízkosti budov. V Brně je zaveden manuál, podle kterého se v tomto případě postupuje. Takové stojany na kola, které nebrání průchodu nevidomých, jsou k vidění nejen na náměstí Svobody, ale i před Ústavním soudem.

Výraznou pomocí při pohybu ve městě je pro nevidomé vysílač povelů, který má podobu malé žluté krabičky se šesti tlačítky. Nad vstupy veřejných budov Brna jsou umístěny orientační akustické majáčky, které si nevidomý člověk může díky svému vysílači zaktivovat. V tom momentě se z čidla ozve hlas popisující název budovy, před kterou se chodec právě nachází, případně popis rozložení místností nebo přítomnost výtahu či schodiště. Podobná čidla jsou i na zastávkách městské hromadné dopravy, kde ohlašují čas, za který daný vůz přijede. Při nástupu je možné vysílačem oznámit svou přítomnost řidiči.

Vysílačem nevidomý chodec aktivuje i zvukové signály u semaforů. Josef Konečný ale poukazuje na časté výpadky této technologie. „Nejlepší je obrátit se na Brněnské komunikace, obor světelné signalizace. Nejpozději do druhého dne opraví, cokoliv nefunguje,“ říká Konečný a dodává, že takové nefunkční klepání přechodů představuje vážné bezpečnostní riziko.