Nevidím jen maso, ale vše, co je za tím, říká student o veganství

Brno - Maso, vajíčka, mléčné výrobky nebo med. Jen krátký výčet produktů, které velká část lidí denně kupuje v obchodech a následně konzumuje. Někteří se ale toho všeho z nejrůznějších důvodů dobrovolně zřeknou a vydají se cestu rostlinného stravování. Řeč je o veganství a veganech. Jedním z nich je Maxim Srna, který se rozhodl pro změnu životního stylu před čtyřmi lety, na své šestnácté narozeniny. „Přechod k veganství byl pozvolný, gradující proces. Čím víc poznatků jsem měl, tím víc se to projevovalo na mém zájmu o to, co jím,“ říká student prvního ročníku Environmentálních studií Masarykovy univerzity.

Rozvinutý cit a vztah k přírodě měl podle svých slov Maxim už od dětství. Kromě toho byl také velmi zvídavý, a proto si velmi brzo začal všímat toho, že i přesto, že on jí při nedělním obědě řízek, jeho rodiče na talíři maso nemají. „Oba moji rodiče jsou přes třicet let vegetariáni. Mě ale jako vegetariána nevychovávali. Byl jsem klasicky naučený jíst maso. Postupem času jsem začal vnímat, že rodiče si připravují jiné jídlo než to, které jsem měl já, a tak jsem se začal ptát,“ otevírá své vyprávění Maxim. Odpovědi na otázky o životním prostředí a přírodě nejprve získával ve škole a od rodičů. Později už je ale musel hledat sám na internetu.

Už na střední škole mladý student postupně vyřazoval ze svého jídelníčku živočišné produkty, průmyslově zpracované potraviny i sladkosti. Naučil se vařit a přešel na vegetariánskou stravu, stejně jako jeho rodiče. „Hodně jsem sportoval. V té době jsem hrál skoro na profesionální úrovni fotbal, takže jsem přirozeně řešil, co jím,“ přibližuje Maxim důvody, kvůli kterým se více zajímal o svoje stravovací návyky.

Velkým zlomem na cestě k veganství nakonec byla pro dospívajícího mladíka geografická olympiáda. „Ve druháku na střední jsem psal práci, ve které jsem se zaměřil na enviromentální dopady zemědělství. Byla to asi stostránková práce, se kterou jsem se dostal i do celostátního slovenského kola. Přečetl jsem velké množství odborných článků a zahraničních studií na toto téma. Díky tomu jsem se hodně zlepšil v angličtině. Co je ale důležitější, utvrdilo mě to v tom, že chci být veganem. Zjistil jsem, co všechno se musí stát, abyste si mohli v obchodě koupit například kilo hovězího,“ vysvětluje Srna.

Informace, které o veganství získával, nesouvisely pouze s environmentálními dopady, ale také s medicínou. Proto měl Maxim poměrně velký přehled o tom, jaký vliv bude mít nový životní styl na jeho zdraví. Prvních změn si všímal zejména v souvislosti se sportem. „ Po trénincích jsem nebyl tak unavený jako dřív. Moje tělo se výrazně lépe regenerovalo. Když jsem se například zranil, tak se to mnohem rychleji hojilo. Navíc jsem měl více energie, lepší kondici a větší výdrž,“ vyjmenovává Maxim jednotlivá pozitiva, kterých si brzy všímal.

Nicméně jeho rozhodnutí stát se v šestnácti letech veganem se neobešlo bez negativních aspektů. Jedním z nich bylo například nepochopení ze strany nejbližšího okolí. „Máma s mým rozhodnutím nesouhlasila, i přesto že sama je vegetariánka. Myslela si, že mi něco bude chybět. Něco, co pouze z rostlinné stravy nezískám. Hodně věcí jsem jí musel vysvětlit. Nakonec jsme spolu zašli i za mojí pediatričkou, která nebyla proti. Nicméně bylo na ní znát, že o veganství toho moc nevěděla. Nic mi k tomu ani neřekla,“ popisuje svou zkušenost Maxim.

Lidé podle něj s veganskou stravou spojují hodně mýtů. „Svoje přesvědčení jsem musel všem okolo vysvětlovat a obhajovat se. Stavělo mě to do pozice, kdy jsem byl často středem pozornosti. Jako pro introverta to pro mě bylo dost nepříjemné. Když mě například kamarád pozval na svoji oslavu, odmítl jsem přijít. Nechtěl jsem všechno znovu vysvětlovat,“ dodává s lehkou lítostí v hlase.

Později si ale uvědomil, že když bude sdílet svoji zkušenost, může ostatní inspirovat v tom, aby přemýšleli nad tím, jaký dopad může mít jejich stravování na zvířata a životní prostředí. „V rodině jsme teď už tři vegani – já, táta a bratr. Akorát mamka ještě odolává a je vegetariánka. Několikrát se mi také stalo, že za mnou přišli kamarádi, kteří sportují nebo hodně posilují, a zajímali se o to, kde beru dostatek bílkovin, když ne z masa. Řekl jsem jim, že rostlinných zdrojů je několik, například luštěniny,“ pokračuje ve vyprávění mladý muž.

Zájem o veganství a životní prostředí nakonec Maxima přivedly až ke studiu environmentalistiky v Brně. „Původně jsem chtěl jít studovat medicínu, protože poslední čtyři roky hodně sleduji nejnovější poznatky o výživě z této oblasti. Nakonec jsem se ale rozhodl pro studium životního prostředí, protože mě více zajímají environmentální aspekty související s veganstvím. Nicméně do budoucna si plánuju udělat kurz na výživového poradce,“ přibližuje své plány Maxim, který je přesvědčený, že veganem zůstane do konce života.

„Nechci svým chováním přispívat k tomu, aby zbytečně umírala zvířata a aby musela žít v tak krutých podmínkách. Viděl jsem řadu záběrů a fotografií z velkochovů, na kterých bylo vidět, jak brutálním způsobem někteří lidé zacházejí se zvířaty. Když tohle vím, tak nejsem schopný vidět jen maso. Vidím všechno, co je za tím,“ zdůrazňuje Srna zejména etické aspekty veganství, které považuje za nejdůležitější. Dvacetiletý student proto plánuje pracovat v mimovládní organizaci, která bojuje za práva zvířat. Chce se tak podílet na větší osvětě a přiblížit lidem téma veganství skrze vlastní zkušenost.