Rakovinu jsem bral jako squashový zápas, říká cestovatel Svaťa

Brno - Svaťa Kreidl je cestovatel, který se vydal stopem do Austrálie. Kýženého cíle sice nedosáhl, svou cestu však prodloužil a domů se vrátil až přes Nepál a jihovýchodní Asii. Po návratu ho čekala další výzva - rakovina. Dnes nemoc i léčbu vnímá jako další etapu své životní cesty.

Na jaře minulého roku se Svaťa rozhodl pro změnu životního stylu. Místo pokračování ve studiu na vysoké škole se vydal do Austrálie. Stopem. Po zemi. V tu chvíli vůbec netušil, že to není jeho jediná obtížná cesta v nadcházejícím období. Do Austrálie nakonec nedojel, ani po několika pokusech totiž nezískal víza do Indie. Ale domů se mu nechtělo, tak přeletěl do Nepálu a zvládl procestovat i část jihovýchodní Asie.

Kromě nespočtů zážitků, příběhů a zkušeností získal také mnoho fanoušků. Vzhledem k tomu, že svou cestu pod jménem Turista Svaťa sdílel na sociálních sítích i platformě YouTube, začaly ho sledovat desítky tisíc lidí. Přestože původní plán, tedy Austrálie, nevyšel, ničeho nelituje. „Bylo to tak, jak to mělo být. V tu chvíli mě to mrzelo, ale zpětně nelituji vůbec ničeho,” vysvětluje.

Po návratu do Česka se těšil na ”normální” život. „Když jsem se vrátil, tak jsem si nejvíc vážil toho, že tady z kohoutku teče pitná voda,” dodává s úsměvem. Ale život měl pro něj jiné plány. Už před příjezdem domů pociťoval nezvyklou únavu a v podpaží se mu objevila zvláštní bulka. Po několika týdnech chození od doktora k doktorovi mu lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatického systému. „Z počátku mě nenapadlo, že by to mohla být rakovina. Ale když jsem začal objíždět všechna různá vyšetření, tak už to tam padlo jako jedna z možností,” říká.

Když mu lékaři rakovinu diagnostikovali, nebyl v šoku. „Řekl jsem si, že bude nejlepší počítat s tím nejhorším. A když pak dostanu nějaký lepší výsledek, tak budu jedině příjemně překvapený. A pokud ne, tak už jsem na to ready,” vysvětluje. Nepřemýšlel nad žádnými alternativními možnostmi. Doktorům a celému zdravotnickému systému plně důvěřoval. „Bral jsem to jako squashový zápas. Máš soupeře a prostě ho musíš porazit. Jiná možnost neexistuje,” popisuje svůj přístup k nemoci Svaťa.

Nejhůř nesla špatné zprávy jeho rodina. „Mamka to nesla těžce, plakala. Ale postupem času viděla, jak to beru já a asi to ode mě nějak přebrala,” říká. Kritický moment přišel pro Svaťu na začátku léčby. Na první chemoterapii jeho tělo zareagovalo špatně. „První chemoška mě sundala. Dva týdny jsem zůstal v nemocnici na kapačkách, nemohl jsem jíst,” popisuje nejtěžší část léčby.

Zlom přišel až po skončení léčby. „Nejsilnější moment paradoxně nebyl, když jsem zjistil, že mám rakovinu, ale až po tom, co mi oznámili, že jsem zdravý. Chtěli jsme jet s přítelkyní do Itálie, měl to být oslavný výlet. Jenže jsem si zapíchl třísku do ruky, zanítila se mi, skončil jsem na antibiotikách a nikam jsme nejeli. A to mě tehdy vzalo mnohem víc než samotná nemoc,“ směje se.

Dnes Svaťa říká, že má pocit, jako by dostal druhou šanci. „Je to život 2.0. Mentálně jsem silnější než kdy dřív. Cítím se jinak, všechno dává větší smysl,“ vysvětluje. Rakovina z jeho života nezmizela úplně – pravidelně dochází na kontroly a žije s vědomím, že návrat nemoci je vždy možností. „Ale vlastně mě to drží v pokoře. Připomíná mi to, že život není nekonečný,“ říká.

V posledních týdnech se svým způsobem zase vrátil zpět k cestování. Rozhodl se totiž přednášet o své cestě do Austrálie, a tak jezdí s obytným vozem po republice a vypráví o své cestě. „Je to pohoda. V obytňáku si zatopíš, odříkáš přednášku a zase jedeš. Trému z přednášek nemám. Po tom všem si říkám, že se vlastně nemůže nic stát. Při nejhorším se to někomu nebude líbit, no a co,” vysvětluje.

O budoucnosti ale mluví stále opatrně. „Na jaře mě čekají další vyšetření. Dokud nebudu mít výsledky, nechci nic slibovat. Když to dobře dopadne, možná přijde nějaká další cesta,“ říká. Vášeň pro cestování ho tedy jednoznačně neopustila.