„Poznala jsem hodně lidí, i tak jsem se cítila osamělá,“ popisuje socializaci na Erasmu studentka

Jet na Erasmus. Zažít věci, které doma nezažiju. Objevit novou zemi, nové město. Nové lidi, nové kontakty. Právě seznamování se a potkávání nových lidí ze všech koutů světa je jedno z velkých lákadel zahraničních studentských pobytů. Je ale seznamování tak jednoduchá věc a jak se střetává představa socializace s realitou?

Erasmus jménem realita

„Silný střet jsem měl hned na začátku,“ popisuje start svého Erasmu Tomáš Klimsza, student Masarykovy univerzity (všichni respondenti jsou studenty Fakulty sociálních studií - poznámka redaktora), který v současnosti pobývá ve španělské Valencii. V jeho případě šlo ale o střet s administrativou. „Ta hodně ovlivnila moje další fungování v rámci Erasmu, i právě co se týče seznamování. Byl tam s ní nějaký výpadek a musel jsem to řešit ještě na začátku semestru,“ mluví o nepříjemnosti Tomáš. Jak sám říká, kvůli tomuto se nemohl přihlašovat na přednášky na škole Cru Valencia College, kde nyní studuje.

„Nemohl jsem se dostat ani na seznamovací aktivity, o těch jsem se dozvěděl až se zpožděním kvůli administrativě,“ říká a doplňuje, že dozvědět se o nich mohl jen přes školní mail. Následně naskočit na rozjetý vlak už pro něj bylo prakticky nemožné. Nemožnost chodit na přednášky a nemožnost zjistit, co se mezi lidmi děje zkrátka podkope na začátku člověku nohy, a to jen díky maličkosti.

Na začátku října ale začaly věci fungovat správně a možnost chodit na přednášky se Tomášovi otevřela. „S lidmi z Erasmu jsem se zatím nepotkal,“ popisuje, ale věří, že teď bude moct zbylé měsíce využít. „Co vím, tak nějaké akce se přes Erasmus ještě pořádat budou,“ doplňuje. Specifické příklady ještě přibývají, v době nahrávaní rozhovoru (cca polovina října) postihly Valencii povodně a vycházení se opět zkomplikovalo.

Představy i budoucnost

„Před odjezdem jsem se moc nestresoval a neřešil jsem, jaké bude seznamování. Jako introvert to beru tak, že většinou jsem tak nějak nucený se seznámit a pak už to vyplyne,“ popisuje Tomáš svůj pohled před odjezdem. Situace ale z různých důvodů nenastaly.

„Trošku mě to štve, že tu představu Erasmu, ať už jde o seznamování se, zábavu a podobně, narušila administrace. Je to těžké,“ doplňuje s tím, že už nemá žádná očekávání, což bere v pozitivním slova smyslu a uvidí, co přijde nyní.

„Například se snažím zapsat do nějakých místních spolků. Zároveň teď, když se to trochu uklidnilo se školou, si myslím, že to bude lepší,“ zakončuje svůj pohled na posledních několik měsíců pobytu, ze kterých si zároveň sepisuje svoje poznatky a zážitky.

Využít možnosti

Na Erasmu je v současnosti také Jakub Němec, konkrétně na Sciences Po Bordeaux ve Francii. Na výjezd jel, stejně jako Tomáš, sám. Nepotkaly ho ale podobné problémy a některých seznamovacích akcí se zúčastnil. Později se dokonce seznámil se čtyřmi Češkami, které se také dostaly na Erasmus a se kterými někdy tráví čas.

„Máme tu i vlastní Erasmus spolek Erasmix, který pořádá různé akce,“ popisuje Jakub, co mu pomohlo na začátku v seznamování. „Rozhodně mi to ze začátku podalo pomocnou ruku v poznávání ostatních,“ říká. Žádné specifické očekávání od seznamování se a kontaktů před odjezdem neměl. „Beru to z části jako další krok k osamostatnění. A musím říct, že než jsem odjel, byl jsem fakt vyděšený z toho, co mě čeká,“ nebojí se teď říct, jak se cítil.

„Teď je to lepší, ale pořád si říkám, jestli mi to dává dost. Dost toho, co od Erasmu chci já. Ale třeba na mluvení anglicky jsem si zvykl, i když je to občas vyčerpávající,“ říká Jakub a dodává, že když chce, odpočine si u sklenky vína s lidmi z Česka. Nepopírá ani, že je to občas náročné, být „sám“ v úplně novém prostředí. Samotná socializace ho už ale přestala stresovat, i když, jak sám říká, neseznamuje se snadno. „Potřebuju lidi poznat, mít svůj čas a pak se ze mě možná trošku stává extrovert,“ vyjasňuje svoji sociální pozici.

Stejně jako Tomáš, i Jakub chtěl využít možnosti spolků na své univerzitě. Jelikož jde o Francii, přihlásil se do vinařského spolku, a navíc ještě do fotbalového. „Máme v plánu vyrazit na nějaké výlety a čeká mě minimálně celý listopad, tak na to se moc těším,“ vidí pozitivně i druhou polovinu svého pobytu Jakub.

Bude to lepší

Zatímco Tomáš s Jakubem se v současnosti vyskytují ve fázi prožívání, zpětně reflektovat nad svými měsíci v Turecku může Renata Sasková. „Jo, občas jsem se cítila sama, což je trošku paradoxní, když jsem tam bydlela se čtyřmi lidmi z Česka,“ usmívá se Renata. „Člověk pak nemusí mít takovou potřebu poznávat nové lidi, protože ten komfort a pocit, že aspoň někoho vedle sebe mám, může naplňovat sociální potřebu“ dodává.

„ESN (Erasmus Student Network, mezinárodní studentská organizace pomáhající studentům na Erasmu) u nás tolik nefungovalo, rychle se vytvořily skupinky, často podle národnosti/jazyka a pak se špatně začleňovalo,“ popisuje Renata svoje začátky, od kterých dokázala jít do různých situací s přístupem, že i přes počáteční nechuť k seznamování si řekne: „Nechci tady pak být sama celý pobyt, zkusím se s někým bavit a uvidím, nějak to stejně dopadne.“

Dle jejích slov se jí to ovšem na začátku nepovedlo a myslela si, že už to nepůjde. Ale šlo. Postupně na škole poznala lidi, vytvořili si skupinu na sociálních sítích a plánovali spolu různé aktivity. Stejně jako Jakub a Tomáš, i Renata se přidala do spolku. V tom jejím natáčeli krátkometrážní film. „To byla úžasná zkušenost. Film by měl teprve vyjít,“ říká nadšeně Renata.

Poznat lidi, hodně lidí

„Asi mi ze začátku chybělo více seznamovacích akcí a ne jen chodit do hospody. I to je samozřejmě fajn, ale cítíš tam takový nevyřčený tlak – s někým z těchto lidí se nejspíš budeš bavit po celou dobu a musíš nějak zapůsobit,“ mluví Renata o ne zrovna příjemných situacích, které můžou ovlivnit zbytek pobytu. Plno nových vjemů, lidí a aktivit také člověka unaví a chodit na akce v pozdních hodinách je občas náročné.

Renata má s cestováním plno zkušeností, takže rychle najela na způsob „poznám nové lidi a uvidíme, jestli se budeme bavit i dál po skončení.“ Většinou se ale zpětně vzájemně nekontaktovali, což ji mrzí. „Ale jak si tak povídáme, tak si říkám, jo, já některým z nich napíšu,“ říká s úsměvem. Těší se až někoho, koho poznala v Turecku, zase uvidí.

Poznávání nových lidí z různých kultur a zemí je pro Renatu důležité a přínosné. Zároveň měla vlastní iniciativu kontaktovat i lidi mimo Erasmus a trávit s nimi čas. I když sama říká, že je jí líto, že nepoznala více lidí a více se neseznamovala, tak je poznat, že když chtěla nebo potřebovala, napsala ostatním, jestli nechtějí někam jít a strávit spolu čas. A těchto rozhodnutí určitě nelituje.

„Poznala jsem hodně lidí, takže to bude znít paradoxně, ale cítila jsem se osamělá. Právě proto, že jsem poznala tolik lidí, neměla jsem vlastně někoho, s kým bych trávila většinu času,“ popisuje jiný pohled Renata.

„Je důležité, jak si to v hlavě každý nastaví. A i v průběhu si uvědomit, zastavit se a říct si, jak to vlastně mám a jak to naplňuji,“ reflektuje si zpětně i pro sebe Renata. „Občas jsem do toho nedávala tolik. Říkala jsem si, že se přece někdy uvidíme a spíš to tak nedopadlo. Je důležité být tam v ten moment.“

Před odjezdem

Vojtěch Herman na Erasmus teprve vyrazí, a to do polské Vratislavy. „Já tohle moc dopředu neřeším a říkám si, že se tam prostě s někým začnu bavit a když ne, tak holt ne,“ popisuje Vojta. Více se děsí administrace a organizačních věcí. Ze samoty strach nemá, jak sám říká, ve věcech jako je seznamování je bezstarostnější a nedělá si z toho příliš těžkou hlavu. „Vždycky se dá s někým začít bavit,“ doplňuje.

„Těším se, protože mě Polsko zajímá, ať už jde o kulturu, historii nebo sport a sám se učím polsky,“ říká mi Vojta, proč si vybral právě naše severní sousedy. „Zlepším se v komunikaci, v polštině nebo angličtině, poznám novou zemi a rozhled a také nové lidi,“ doplňuje další výhody, které v Erasmu vidí.

„Jasně, nějaký lehký stres mám, ale takový ten zdravý. Myslím si, že to bude dobrá zkušenost a není se čeho bát. Určitě mě to totiž nějakým způsobem obohatí,“ přistupuje k zahraničnímu pobytu s respektem a klidnou hlavou.

Závěrem by se dala říct jednoduchá fráze, že každý to má jinak. Každý má jiný přístup a ve finále i jinou zkušenost. Většinou je období před odjezdem doprovázeno lehkým stresem, který ale může značit něco velkého, čímž Erasmus rozhodně je. Důležité také je nebát se dostávat se do situací, protože čas jednoho semestru na Erasmu uběhne rychle.

Zpětně litovat něčeho, co člověk neudělá bývá horší než litovat něčeho, k čemu se odhodlá. „Kdybych si občas sundala sluchátka a vnímala, co se děje kolem, bylo by to lepší. Ale vím, že jsem byla podnikavá a za to jsem zpětně moc ráda,“ uzavírá Renata svůj pobyt.