Itálie se snaží poskytovat pomoc uprchlíkům i během pandemie

Itálie dále pracuje s uprchlíky přepravujícími se přes Středozemní moře. Po původním zákazu vjezdu do přístaviště a vstupu na pevninu poskytuje uprchlíkům karanténu a testování.

Praha - Před pandemií média pravidelně informovala o uprchlické krizi a jaký dopad má přijímání uprchlíků v Evropě na členské země. Od počátku pandemie novináři informují o uprchlících přepravujících se přes Středozemní moře. Dali přednost tématu pandemie, lockdownu a vakcíně. „Pandemie může přinést stigma, že uprchlíci šíří virus a přinášejí ho do Evropy,“ říká komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi na debatě se Světovou zdravotnickou organizací o dopadech Covid-19 na uprchlíky.

Italská vláda zavedla nová opatření na ochranu migrantů. Uprchlíci například mohou zůstat v centrech déle než v předpandemické době, a to do konce nouzové zdravotní situace v zemi. Kvůli pandemické situaci se zhoršila doprava mezi přístavy. V září po třiceti osmi dnech na moři Itálie dovolila dvaceti pěti lidem od organizace Mediterranea Saving Humans vystoupit na pevninu. Do té doby je Malta i Itálie odmítaly přijmout.

V jižní Apulii a na Sicílii je mnoho neziskových organizací pracujících s uprchlíky. Jednou z nich je Arci Lecce, která pracuje s uprchlíky v městě Lecce. „Situace je podobná, jako v předpandemické době. Lodě provozovány vládou přijedou do přístavu, kde je čeká stejná procedura jako italské občany,“ řekla prezidentka Arci Lecce Anna Caputo pro Stisk. Po příjezdu jdou uprchlíci v karanténě v kempu nebo na lodi. Po dvoutýdenní karanténě podstoupí dva testy na covid. „S negativním výsledkem pak vstoupí do našeho programu,“ dodala. Italská vláda neziskové organizaci Arci Lecce poskytuje finance a vybavení, aby mohla v pandemii s uprchlíky dále pracovat.

„Okolo dvaceti šesti tisíc lidí se dostalo do Itálie přes moře v prvních deseti měsících roku 2020“, uvádí Human Rights Watch na stránkách s odkazem na vládní statistiky. Jedním z přijíždějících na italský ostrov Lampedusa blízko Sicílii byl i Ahmed z Tuniska. „Zacházejí s námi jako se zvířaty. Řekl bych, že i hůře,“ popsal Ahmed pro Al Jazeera. Ahmed musel během čtrnáctidenní karantény hledat něco k snědku a spával na zemi nebo na špinavé matraci. Většina migrantů z Tuniska jsou často posláni zpět do rodné země a označeni jako ekonomičtí migranti. Ahmed ale přiznává, že mu je jedno, jestli ho pošlou zpět do severní Afriky. „Vrátím se znova a znova.“