Švýcaři neočkují nijak mimořádně, říká basilejský konzul Šulista

Švýcarsko - Problém s pomalým očkováním proti covidu-19 se nevyhýbá ani bohatému státu jako je Švýcarsko. Jakožto nečlenská země Evropské unie nemuselo čekat na schvalovací proces Evropské lékové agentury a například vakcínu Pfizer BioNTech schválili 19. prosince. Veškeré očkovací látky si Švýcaři shánějí sami. V proočkovanosti populace okolo patnácti procent však dnes patří v porovnání s unijními zeměmi mezi průměr. Podle českého honorárního konzula ve švýcarské Basileji a farmaceuta Václava Šulisty je za tím mimo jiné i specifické dělení pravomocí. „Není tu žádná centrální vláda, která o všem rozhoduje. Jednotlivé regiony jsou zvyklé do všeho mluvit,“ říká.

Jak dnes vypadá život ve Švýcarsku co se týče zvládání pandemie koronaviru?

Co se týče opatření, tak ta jsou vesměs podobná jako v Česku. Máme zavřené restaurace, ale obchody jsou otevřené. Člověk si v kamenném obchodě může koupit cokoliv chce. Kouká se samozřejmě na rozestupy a omezení kapacit obchodů. U každého jsou elektronická čidla, která počítají, kolik je uvnitř lidí. Drastické opatření jako je zákaz cestování mezi regiony tu nebylo nikdy. Kvůli novým mutacím viru počty nakažených stoupají, ale zatím to naše nemocnice zvládají bez problému.

Jsou Švýcaři ochotní všechno dodržovat?

Je tu vidět určitá společenská únava. Lidi toho začínají mít dost. Byly tu demonstrace proti opatřením, na kterých bylo několik tisíc lidí bez roušek. Nedávno musela policie rozhánět velkou demonstraci v kantonu Uri. V Sankt Gallen si mladí lidé uspořádali párty o třiceti lidech. Právě u mladé generace má společenská únava výrazné negativní důsledky. Zvyšuje se počet pokusů o sebevraždu. Dvakrát více je také lidí s psychickými problémy ve srovnání s dobou před covidem.

Jak v zemi postupuje očkování?

V podstatě je to stejné jako v Česku. Okolo patnácti procent obyvatel už má očkování za sebou. Pokud má někdo pocit, že Švýcarsko je ve všem perfektní a Česko strašně špatné, tak to není pravda. Problém je zčásti v politice jednotlivých kantonů, které do hodně věcí mluví. Švýcarsko je konfederace a není tu centrální vláda, která o všem rozhoduje.

Ve Švýcarsku působí několik velkých farmaceutických firem. Jsou vyhlídky, že bude v očkování soběstačné?

Byla tu nabídka od firmy Moderna, která v kantonu Valais vyrábí účinnou látku pro svou vakcínu. Chtěli sem přesunout celý výrobní proces jenom pro Švýcarsko. Nakonec to neudělali a různě se s námi dohadují. U Moderny je navíc aktuálně velký problém, že se zpozdí dodávka 650 tisíc dávek. U té soběstačnosti je to celkově složité. Farmaceutická firma Novartis před pár lety prodala výrobu očkovacích látek. Takže tady už v podstatě nic není. Objevuje se sice několik startupů, které něco vyvíjí, ale to bude ještě pár let trvat.

Funguje stejně jako v Česku u vakcín prioritizace, nebo se může nechat naočkovat kdokoli se přihlásí?

Ten systém funguje vesměs stejně. Nejdřív se proočkovaly domovy důchodců a lidi z rizikových skupin s určitými typy onemocnění. A teď se předpokládá, že se systém otevře širší populaci. Mně je skoro 58 a ještě nejsem na řadě. Doufám, že mě do konce května naočkují. Bez toho nemůžu cestovat do zahraničí, aniž bych musel do karantény.

Co je náplní vaší práce jakožto českého honorárního konzula v Basileji?

Pokud se bavíme o agendě v době covidu, tak je to udělování plných mocí. Když si krajané potřebují v Česku něco vyřídit, ale nemohou vycestovat, tak k tomu skrze mě pověří někoho blízkého, kdo tam žije. Zajímavá složka mé práce je pomoc krajanům v nouzi. Když tady nějakého Čecha přepadnou, ukradnou mu doklady a za hodinu mu letí letadlo, tak já jsem schopen ve spolupráci s velvyslanectvím vydat nouzový pas, abych mu pomohl se dostat do Česka. Taky pomáhám vstupovat českým firmám na švýcarský trh. Zprostředkuji jim kontakty, spojím je se správnými lidmi a pomůžu s marketingem.

Jak časově náročná je vaše práce?

Práce na konzulátu mi vezme celkově asi den v týdnu. Je to honorární, neplacená funkce. Nemá to nic společného s honorářem. Veškeré náklady spojené s činností si platím ze své kapsy. Honorární konzuly dělají běžně velmi bohatí lidé, pro které je to čestná funkce. Někteří si platí asistentku, která většinu vyřizování udělá za ně. Já jsem na to všechno sám, protože mě to baví. Když ta nabídka přišla, nemohl jsem odmítnout. Práce pro rodnou vlast je pro mě samozřejmostí.