Problémoví spolužáci: Interaktivní hra umožňuje prožít příběhy z 50. let

Brno - Vžít se na chvíli do kůže těch, kteří se narodili za první republiky a prožili bouřlivou druhou polovinu dvacátého století. Od Protektorátu Čechy a Morava až po Sametovou revoluci. To umožňuje unikátní divadelní hra Autoteatro: Problémoví spolužáci, kterou bylo možné si tento týden ve středu a ve čtvrtek zažít v brněnské pobočce Institutu Paměti národa.

Autoteatro je experimentální divadelní forma, která umožňuje divákům stát se součástí příběhu. Divák přestává být pasivním, aktivně vstupuje do kůže protagonistů. Stává se hlavním hrdinou příběhu. Hra probíhá pod dozorem speciálně vyškolených herců přímo v kavárně za běžného provozu, oba dva účastníci dostanou sluchátka, ve kterých slyší veškeré pokyny.

Divadelní hra přináší příběhy Jany Kaněrové a Zbyňka Adamce, dvou spolužáků Jany Horákové – dcery Milady Horákové, kterou komunistický režim popravil v roce 1950. Diváci mohou prožít jejich životní příběh od roku 1934, kdy se pamětníci narodili, přes jejich dětství za nacistické okupace, mládí na studiích po komunistickém převratu, snahu vést normální život v krušných padesátých letech až po nalezení nové naděje po sametové revoluci v roce 1989.

Představení počítá se dvěma diváky, nejlépe mužem a ženou. Na začátku představení dostanou oba sluchátka, ve kterých mohou slyšet vyprávění pamětníků a také pokyny. Usadí se ke stolu, kde jsou položené četné rekvizity, jež budou v průběhu představení používat k dotváření příběhu. Podle pokynů pak diváci manipulují s předměty na stole nebo opakují věty, díky tomu se před nimi odehrává příběh a mezi nimi vzniká rozhovor. Na stolku je k mání opravdu roztodivná směsice věcí. Zelení plastoví vojáčci, červená sametová stužka, balíček čokoládových bonbónů, krabička sirek, svíčka a nebo třeba miniaturní oprátka. Nasazujeme sluchátka, hra začíná.

Imersivní představení zpracovali podle vzpomínek pamětníků studenti JAMU pod vedením Moniky Okurkové. Hra umožňuje zažít to, co prožili skuteční lidé před více než padesáti lety. „Já jsem studovala na JAMU obor Divadlo a výchova a tam jsem se s tímto typem divadla seznámila. Už při studiu jsme se spolužáky takové divadlo hráli, ale vždycky jen pro sebe. Nikdy jsem to neviděla na profesionální scéně. Takže když jsem založila svoje vlastní divadlo, tak jsem se rozhodla to na profesionální scénu přinést. Přijde mi to jako velmi specifický zážitek,“ říká o projektu jeho autorka Juliána Vališková.

Nebývale intenzivní zážitek by měl divákům umožnit lépe pochopit atmosféru doby. „Bylo to poprvé, co jsem byl na takovém interaktivním představení. A popravdě jsem čekal, že to bude více interaktivní. Ale i tak je to něco, co jsem ještě nezažil. Bylo zajímavé být součástí vystoupení a vlastně částečně tvořit ten příběh. Rád bych si někdy v budoucnu zkusil něco podobného,“ popsal své dojmy z představení účastník představení Martin Samek.