Budoucí cukrářka: Online praxe nás ke zkouškám nepřipraví

Vsetín - Do dílen a kuchyní, v nichž se učí svému budoucímu řemeslu, se v tomto týdnu vrátili studenti středních odborných škol. Jednou z nich je i Hana Horalíková, která se druhým rokem učí na cukrářku. „Mám radost, že zase můžu být na praxi a něco dělat,“ netají své nadšení.

Hanko, od pondělí už chodíte na praxe. Jaký byl přechod z distanční výuky?
Bylo to úplně bez problémů. Vadila mi jenom jedna věc. Jsme rozdělení na tři skupiny, z nichž dvě jdou na ranní směnu a jedna na odpolední. Naštvalo mě, že zrovna já jsem schytala tu odpolední. Byla jsem připravená ráno brzo vstávat, těšila jsem se. Odpolední je horší v tom, že zabere celý den. Nicméně je to výsledku úplně jedno. Jsem ráda, že jsem na praxi, kde je s námi mistrová osobně a řekne, když něco děláme špatně. Doma nám to nikdo neřekne.

Jsou praktické hodiny jiné než za normální situace?
Ne, všechno je stejné jako dřív, protože i normálně pracujeme v malých skupinách a podobně. Rozdíl je jen v tom, že nemáme tolik objednávek a pečeme v menším počtu. Hlavní náplní naší praktické výuky je totiž právě plnění nejrůznějších objednávek od zákazníků.

Jak vypadala online praxe?
Každý týden jsme měli v určitý čas online hodinu. Mistrová nám podle plánu vysvětlovala, co zrovna probíráme. Byly to různé hmoty nebo ozdoby, o kterých buď sama mluvila, anebo nám k tématu pustila video. Mně osobně více vyhovovala druhá varianta, protože jsem viděla i praktickou část tvorby výrobku. Bylo to tedy podobné, jako bychom se na praxi dívali, jak nám mistrová něco ukazuje. Co se týče samotného praktika, tak v pondělí jsme dostali e-mailem zadání úkolu, který jsme museli do konce týdne splnit. Výsledek jsme nafotili a poslali.

Přišel vám takovýto způsob výuky dostačující?
Přišlo mi to v pořádku. Na hodině nám mistrová vše dostatečně vysvětlila a sama říkala, že pokud bychom měli nějaký problém, můžeme jí napsat nebo zavolat.

Co jste během domácí praxe připravovali?
Asi si nevzpomenu úplně na všechno, ale dělali jsme třeba bezé hmotu, což je šlehané těsto z bílků, cukru a mouky. Dále například domácí listové těsto, z něhož jsme pak museli něco vytvořit. Nejčastěji to byly trubičky, kremeše a žloutkové řezy. Dělali jsme i ozdoby nebo pařížskou šlehačku a další šlehané hmoty ze smetany.

Takže jste dostali za úkol udělat například krém nebo hmotu a z něj pak výrobek?
To úplně ne, vždy jsme jeli podle témat a zadání. Abych uvedla příklad, začínali jsme šlehanými hmotami a z těch jsme dělali jen piškoty, nic víc.

Věděla jste vždy, jak na to?
Ano, protože nám to mistrová v hodině vždy dostatečně vysvětlila a poslala recepturu. Navíc jsme stejnou věc jako na praxi probírali i v technologiích, kde se učíme různé cukrářské věci. Například rozdělení hmot, krémů a technické postupy, takže těmi jsem si byla vždy na sto procent jistá. Nemusela jsem si nic dohledávat.

Měla jste doma všechno potřebné vybavení a suroviny?
Ano, měla jsem téměř všechny věci. Chyběla mi jen jedna kulatá zdobící špička, kterou jsem nemohla nikde sehnat, takže jsem si musela poradit jinak. Myslím si, že recepty nám vybrali tak, abychom měli všechny potřebné věci doma. Většinou jsme potřebovali jen jeden cukrářský sáček a řezanou špičku, což si myslím, že má každý z našeho oboru doma.

Jaké má distanční výuka výhody a nevýhody?
Nevýhodou je to, že studenti při hodině nedávají pozor. Hlavně, když je výuka nudná a jde vidět, že se na ni učitel moc nepřipravil. Někteří nám pošlou materiály dopředu a na hodině už je pak jen zopakují, jiní zase chtějí, abychom si pouze opsali několik stran z učebnice. Musím říct, že tento přístup je strašný. Jsou ale i skvělé příklady, kdy si učitel hodinu opravdu připraví a dokáže nás do ní svým výkladem vtáhnout. Příkladem toho jsou v našem ročníku právě technologie. Na online praxi s videi a prezentacemi nám mistrová navíc všechno komentovala. Pokud se někde objevil špatný postup, hned na to upozornila a řekla, jak se to dělá u nás. U videa jsem hned dokázala udržet větší pozornost a víc vnímala i doplňující informace.

Co ostatní předměty?
Tak třeba předmět stroje a zařízení. E-mailem dostaneme zápis a sami si z něj máme překreslit obrázek stroje. Na hodině nám pak učitelka vizualizuje svůj nákres.

A viděla už jste někdy předtím stroje, o kterých se učíte? Když nemáte praktickou výuku…
Většinu ne, o to hůř se mi do předmětu učí. Jde především o stroje, které se používají ve velkých cukrárnách a velkovýrobách. My máme praxe v malé restauraci a velké stroje nemáme ani tam. Není to úplně ideální. Obrázek sice pomůže, ale není to ono. Navíc často bývá v technickém nákresu, ve kterém je horší se zorientovat.

Jako první se na praxe dostali třeťáci. Nepřišlo vám to nespravedlivé?
Ani ne, protože třeťáci se musí připravovat na závěrečné zkoušky. Byla jsem ráda, že pustili aspoň je, jelikož si potřebují všechno sami osahat. Snad jim to pomůže. Horší bylo, že pokud měli třeťáci praxe ve škole, my jsme neměli ani ty online. Všichni to brali jako volný týden bez výuky, i tak jsme ale museli něco upéct a poslat fotku.

Vás čekají závěrečné zkoušky příští rok. Myslíte si, že na ně budete po distanční výuce dobře připraveni?
Já si nejsem vůbec jistá. Ve všech předmětech jsme se drželi plánu, ale podle mě je v tomto důležitý také osobní kontakt. Když sedíme před učitelem v lavicích, dokáže nám toho předat víc než přes obrazovku. Kdybych měla jít ke zkouškám teď, pamatuju si snad jen listové těsto, které jsme se učili ještě v prvním ročníku, a nějaké ozdoby. Možná bych ještě podle popisu výroby zvládla poznat hmotu, ale to je tak všechno, protože nejvíc věcí si pamatuju z praxe