Neprávem ho obvinili z ublížení na zdraví. Jeho stížnost schválil až Ústavní soud

Brno - Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu z loňského roku, které se týkalo stížnosti obviněného z automobilové srážky na Vsetínsku. Nehoda vznikla, když se v protisměru srazila dvě auta, z nichž jedno bylo porouchané a bylo tažené vozidlem jiným. Soudci z nehody a z ublížení na zdraví z nedbalosti obvinili muže, který seděl za volantem taženého auta. Ten proti soudnímu rozhodnutí podal stížnost, kterou však obecné soudy zamítly. Vyhověl jí až Ústavní soud ve čtvrtek 27. dubna.

Obecné soudy rozhodly, že viníkem autonehody byl řidič taženého auta. Podle nich při jízdě nevěnoval řízení dostatečnou pozornost, přejel do protisměru a srazil se s autem druhým. Muž za volantem protijedoucího auta si při nehodě pohmoždil hrudník a pořezal se na čele. Řidič vlečeného auta se zranil taky, a to daleko závažněji a na nehodu si nepamatuje. Obviněný proti soudnímu rozhodnutí podal stížnost. Tu ale obecné soudy zamítly a vyhověl jí až Ústavní soud. „Závěr obecných soudů, že se stěžovatel dopustil jednání, které mu bylo vytýkané, nemůžeme považovat za náležitě prokázaný a dostatečně odůvodněný," řekl ústavní soudce Pavel Šámal.

Stížnost zamítly Okresní soud ve Vsetíně, Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší soud. Všechny se jednoznačně shodly na tom, že za nehodu může muž, který seděl za volantem vlečeného auta. Soudy vedle nepozorného řízení argumentovaly posudkem znalce dopravy Františka Kouřila, který upozornil na to, že vlečené auto nebylo po technické stránce úplně v pořádku. Jeho motor nefungoval a brzdy řádně nebrzdily, takže se automobil celkově hůř ovládal. Podle Kouřila bylo špatné i lano, na němž bylo auto taženo, protože bylo o skoro dva metry delší, než být mělo. A nakonec ani auto, kterým bylo vozidlo na provaze vlečeno, nebylo vhodné, neboť řidiči za sebou ztěžovalo výhled.

Kouřil však v posudku zmínil taky to, že příčinou nehody mohla být i odstředivá síla, která v zatáčce do kopce na vlečené auto, když řidič tažného auta přidal plyn, působila. S tím se ale žádný z obecných soudů neztotožnil. Nelze podle nich opominout pozdní reakci muže, který seděl ve vlečeném autě, a skutečnost, že za volant sednul, i když věděl, že se mu jeho automobil kvůli porouchaným brzdám hůř ovládá.

I tak byl ale stěžovatel přesvědčený, že ze zmíněných důkazů přímo nevyplývalo, že by řízení nevěnoval dostatečnou pozornost. Ohrazoval se taky proti tomu, proč byl odsouzený jenom on a nikdo jiný, byť se na nehodě podíleli i další lidi. To Nejvyšší soud obhájil tím, že žaloba, kterou poškozený řidič podal, byla namířená jenom proti němu.

Ústavní soud nakonec rozhodl ve prospěch obviněného a jeho stížnosti vyhověl. Podle ústavního soudce Pavla Šámala je důležité, aby soudy hodnotily každou možnou příčinu nehody zvlášť a nepodceňovaly její důležitost. Z odborného posudku Kouřila totiž jednoznačně vyplývá, že ve vzniku nehody hrály roly nejen řidič taženého, ale i tažného auta. A i když muž za volant sedl dobrovolně a s vědomím, že auto není technicky v dobrém stavu, nemohl být zodpovědný za řízení řidiče, který jej vlekl.