Čech žijící v Nizozemsku: Vandalismus proti opatřením je nesmysl

Amsterdam, Brno - Parlamentní volby v Nizozemsku doprovázejí i demonstrace proti koronavirovým opatřením. Tu pondělní rozehnali policisté vodním dělem a obušky. Hlavní série protestů začala už před dvěma měsíci, kdy vláda poprvé nařídila noční zákaz vycházení. „Lidé chtějí vyjádřit svůj nesouhlas, avšak velká část z nich si jen užívá ničení a zapalování věcí,” říká dvacetiletý student psychologie na univerzitě v Amsterdamu Tanno Hüttenrauch.

Proč lidé protestují proti vládním nařízením?

Vnímají je jako fašistické omezování svobody, hlavně ten noční zákaz vycházení. Ale myslím si, že hodně lidí chce jen rebelovat. Já osobně s nepokoji nesouhlasím, vandalismus, jako je zapalování aut a rabování obchodů na protest vládním opatřením, je nesmysl. Akceptoval bych například blokování dopravy, tak jako to dělá hnutí Extinction Rebellion, když se snaží upozornit na nějaký závažný společenský problém.

Jsou tohle první větší nepokoje?

Protestuje se už dlouho, první demonstrace proti vládním nařízením byly v květnu. Přestože byly spojeny s různými konspiracemi, pořád se nesly v relativně klidném duchu. Teď už se to ale zvrhlo. Třeba v malém městě Urk mladí lidé zapálili testovací středisko.

Jak se k demonstracím staví vláda?

Momentálně je v čele provizorní vláda, příčinou je aféra týkající se zpětného vymáhání přídavků na děti. Většinu výtržností a hromadných nepokojů odsuzuje a označuje za rebelii. Myslím si, že napětí pomáhají zmírnit místní politici, kteří jsou tady s lidmi hodně v kontaktu. Je to asi obecně zakořeněné v nizozemské povaze. Například premiér Mark Rutte jezdí do práce na kole a každý týden učí dvě hodiny občanské výchovy na střední škole v Haagu. Ani přes demonstrace se volební preference nijak výrazně nezměnily, favority jsou pořád lidovci.

Znáš osobně někoho, kdo chodí na protesty?

Nikoho takového neznám, většina mých kamarádů ven moc nevychází. Jediný případ, kdy jsem se s někým podobným dostal do kontaktu, byl na online semináři, kde nám jeden německý student začal vyprávět, že místní politici jsou jen nástrojem vyšších elit.

Myslíš si tedy, že se studenti tolik nebouří?

Většinu štve, že se studentský život úplně zastavil. Jenže zároveň chápou, že nejde dělat nic jiného než zůstat doma. Ale byly tady i případy, kdy se na kolejích pořádaly hromadné večírky. V Rotterdamu se například snažili zatarasit hlavní vchod budovy, aby se dovnitř nedostali policisté. Nakonec to skončilo honičkou přes několik pater (smích).

Jak je to aktuálně s cestováním do Česka, můžeš navštívit svou rodinu?

S rodinou v Česku jsem se viděl naposledy loni v létě. Nemám v plánu tam teď jezdit, nechci ohrozit dědečka s babičkou. Příští týden bychom s přítelkyní chtěli navštívit mou matku, která bydlí ve Švýcarsku. Není to ale úplně jednoduché. Letenky jsou teď sice levné, nicméně potřebujeme mít negativní PCR test s certifikátem, který tady stojí v přepočtu skoro čtyři tisíce korun.

V Amsterdamu studuješ už přes rok, v čem se tamní přístup ke vzdělávání liší od toho českého?

Pro Nizozemsko je specifický neformální vztah mezi studenty a učiteli. Žáci můžou profesorům tykat, dokonce jsou k tomu vyzýváni. To platí i pro posílání e-mailů. Já osobně pořád nejsem zvyklý na to, že bych měl svého učitele oslovovat křestním jménem. Holandská kultura celkově vybízí k větší otevřenosti, jde o velmi rovnostářskou společnost. To se pak projevuje i v politické kultuře.