Zlatá studna v centru Brna byla plná nemocí, její obnovu vylíčil historik

Aleš Svoboda

S nadšením se věnuje objevování a zachraňování brněnského historického podzemí. Hlavní autorský podíl má Aleš Svoboda na záchraně řady historických artefaktů, z nichž nejznámější jsou Labyrint pod Zelným trhem, Mincmistrovský sklep a kostnice u svatého Jakuba.

O svých objevech v podzemí Brna přednáší na veřejných osvětových besedách, spolupracuje s archeology a píše knihy. Velmi známá je jeho trilogie Brněnské podzemí nebo Kostnice u sv. Jakuba.

Je za pět minut šest, venku už se stmívá a já přicházím do Knihovny Jiřího Mahena v Bohunicích, kde již každou minutou začne beseda s historikem Alešem Svobodou. Nevím, co mě čeká, ale jsem natěšená. Kolem mě jsou ve velké přesile důchodci, ale pár mladých studentů se tu taky najde. „Dobrý den, všechny vás velmi vítám na dnešní přednášce,“ zahajuje večer moderátor a představuje Aleše Svobodu.

Světla zhasínají. Projektor začíná svítit a Svoboda poprvé promlouvá. „Vás tu teda je, tak velká účast mě vždycky moc těší! Dneska si ukážeme, jak to tu vypadalo před dávnou dobou a jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes,“ představuje program.

Na plátnu historik promítá první fotky. Jsou hodně staré. Ani si nedokážu vybavit, co to je za místa. Netrvá dlouho a už si to vybavit dokážu. „Zde vidíte rozdvojení ulic Kozí a Běhounská. Tak přesně tady na tomto místě stála kdysi studna. První dochované zmínky o této studně máme z roku 1358. Koncem 15. století začala tato studna nazývat Zlatá. Proč? To nikdo neví, a bohužel jsme to ještě ani my nezjistili,“ upřesňuje historik a pokračuje dál. „Na konci sedmdesátých let 19. století byly ze study odebrány vzorky a bylo zjištěno, že je zdrojem infekcí, a tak musela být zasypána,“ popisuje Svoboda celý proces.

Všichni netrpělivě čekají, jak to bylo dál. „Počkejte, takže to není ta studna, která dneska stojí u té cukrárny,“ ozývá se otázka z publika. „Vydržte, nechte se překvapit, hned se to dozvíte,“ uklidňuje zvědavou paní přednášející. „Přichází rok 2001 a my jsme se na tomto místě rozhodli zavést první sondu. No a co jsme nenašli – zakopanou studnu! Zajímavé na tom bylo to, že ta voda měla 38 °C! Pro nás bylo nejdůležitější, abychom tu studnu znovu zakomponovali do tohoto městského života,“ přibližuje Svoboda a promítá u toho návrh nové studny. „Po dohodách s městem jsme ji teda postavili. Ale ještě vám řeknu to nejdůležitější,“ pokračuje, „dneska tu studnu zdobí ptáček a had, vedle studny je na podlaze takové malé tlačítko a to když zmáčknete, tak ptáček začne stříkat vodu a ta je pitná. Ale pokud se napijete z toho hada, tak do půl hodiny zjistíte, že je to symbol zla,“ celou místností se prolíná smích všech návštěvníků.

Vytahuji z kapsy mobil, koukám se na hodiny, už uběhlo 40 minut a mně to přijde jako pět minut. Nechci působit neslušně, a proto mobil rychle zhasínám a s nadšením poslouchám dál. „Tak a teď už je nejvyšší čas, abychom se přesunuli k tomu podzemí. Počátkem 13. století existoval u dnešního kostela sv. Jakuba hřbitov. Z náboženských důvodů tehdy nebylo možné pohřbívat žehem, jenže tady ve městě bylo málo místa, a tak se pohřbívalo takzvaným výměnným systémem pohřbívání. To probíhalo následovně – po 10 letech byly ostatky zemřelého vyjmuty a zase zde byl pohřben další. Takhle se to opakovalo. Jenomže v 18. století byl hřbitov zničen a byl postupně zapomenut. My jsme ale tušili, že by tu mohla být nějaká kostnice, a tak jsme v roce 2000 při rekonstrukci náměstí zavedli sondy,“ na plátně se objevují 2 fotografie, na kterých lze vidět místa, kde byly zavedeny sondy a Svoboda zapáleně pokračuje ve svém výkladu dál.

Jak to teda bylo dál? „My jsme tenkrát objevili něco úžasného. Obrovské místnosti plné kostí, odhadujeme asi 50 000 těl. Ale rozhodně to může být víc,“ radostně Svoboda vzpomíná, když vtom začne zvonit telefon. „Aaach, to je můj budík, ten mi říká, že jsem se moc rozpovídal a že jsem vám to nestihl říct všechno, bohužel už budeme muset končit,“ přerušuje zvuk z telefonu celou přednášku a ke slovu se zase dostává moderátor. „Ještě, než všichni odejdete, pokud byste si chtěli přednášku doposlechnout, tak příště se bude pokračovat tam, kde jsme skončili, hezký večer,“ loučí se s námi jak Aleš Svoboda, tak moderátor.

Ještě chvíli sedím na místě a snažím se vstřebat všechno, co jsem se dozvěděla. Cítím se plná informací, které si rozhodně nemůžu nechat jenom pro sebe. A co vím jistě, pokračování téhle přednášky si rozhodně nenechám ujít!