O brigádě na Aljašce: Šestnácti hodinové směny vás obrní proti čemukoliv

Naknek - Únava, stres a žízen. Tak shrnuje Gabriela Přikrylová svůj zážitek z brigády na Aljašce. Pracovala celé léto v rybárně v městečku Naknek. Den za dnem měla šestnáctihodinové směny. Na volno neměli nárok, což podepsali ve smlouvě hned po příjezdu.

Na Aljašku se vydala, jelikož měla vidinu vydělaných peněz. Aby mohla letět pracovat, musela si vyřídit americké pracovní vízum. „To je potřeba řešit dopředu, jelikož jenom vízum trvá vyřídit minimálně měsíc. Rezervovat si termín je, ale složitější kvůli obsazenosti ambasády, takže to reálně trvá tři měsíce“ apeluje Gabriela na studenty, kteří by chtěli vyjet také.

Jak probíhá cesta na Aljašku?

Společnost, ve které budete pracovat, vám pošle letenky. Letíte 12 hodin se třemi přestupy. Z Prahy do Frankfurtu, z Frankfurtu do Ancorage a z Ancorage na místo, které vám firma přiřadí. Chtěla bych čtenářům říct, ať si rozhodně přibalí náhradní kalhoty do palubního zavazadla, protože mě se hned ve Frankfurtu roztrhly. Celou cestu jsem absolvovala s holým zadkem, přes který jsem si přehodila malý svetřík, který jsem sebou naštěstí měla. Vyhnete se výsměchu od personálu na letišti.

Jaké byly první pocity po příjezdu?

Když jsem přijela do Nakneku, tak jsem byla unešená. Klasický Čech, když vidí moře. Postupem času se mi začalo prostředí Nakneku líbit čím dál míň. Je to Aljaška, ale je to dost na jedno brdo. Taková kamenná planina s lesem. Všehovšudy tři domy. Jedna banka, jedna hospoda a nějaký domek. Bohužel do té hospody se člověk skrz pracovní nasazení skoro nedostane. Když jsem pak letěla pracovat do další destinace, což byla Sitka, tam už bylo prostředí jako si představíte, když se řekne Aljaška. Medvědi se prochází po ulici jako psi. Když vyjdete za firmu, vidíte v moři tuleně a velryby.

Co se děje ve chvíli, kdy se dostanete do konečné destinace?

Dva dny čekáte, než dojedou zbylý pracovníci z ostatních států. Dostanete flašku na pití, šátek na pusu a podepíšete papíry, že jste ty věci dostali. Na druhý den vám udělají přednášku o bezpečnosti práci a o sexuálním obtěžování. Pak už hurá do práce. My jsme teda prvních pět dní čekali, než budou ryby. To se občas může stát, když hodně prší, tak jdou ryby ke dnu a rybáři nemůžou lovit.

Můžete popsat celý proces zpracování ryb?

Na začátku je rybářská loď, která vyloží ryby do potrubí. Tím se dostanou do budovy. Když se dostanou na pás, tak je pracovníci musí rovnat tak. Rovnat ty ryby je šílená práce, protože celý den stojíte a rovnáte ryby jedním monotónním pohybem. Lidem z toho hrabalo. Pak pokračují k lidem, kteří z nich vytahují vnitřnosti. Což je také velmi monotónní a  ke všemu ještě náročné. Pracovníci na téhle pozici měli bolavé a nateklé prsty. Z vnitřností se vytahuje kaviár. Na této pozici jsem byla já. Ryby bez orgánu pak pokračují k filetovacímu stroji.

Jsou už mrtvé, když jdou potrubím?

Ryby umírají právě v tom potrubí. Nejsem si úplně jistá jak, ale myslím že se v tom šoku udusí. Někdy se stane, že dojde na linku i živá ryba, takže ji musí pracovníci na prvním stanovišti zabít.

Můžete pracovat i jako rybář?

Když se při vstupním pohovoru domluvíte, tak to možné je. Rybaře dělat nechcete. Oni totiž pracují dvanáctihodinové směny s dvěma hodinami spánku. Je to šíleně náročné. Neustále se opakuje koloběh dvanáctky, dvě hodiny spánku a na novo. Vyměšujete se do kbelíku. K tomu všemu máte úplně stejné peníze jako všichni ostatní.

Jak vybírají pozici, na které budete pracovat?

Jdete na pohovor, kde se vás ptají na to co vás baví. Jestli máte radši repetitivní práci nebo vás třeba baví uklízet. To mimochodem můžete dělat taky. Šestnáct hodin uklízet do zbláznění. Většinou to je docela jedno co jim řeknete, protože potřebují vyplnit pozice. Můžou vás klidně hodit na úklid výroby. To je asi to nejhorší, co můžete dělat, protože zametáte zbytky ryb do kanálu a hledáte mezi nimi ryby, které se ještě můžou použít. Ke konci sezóny je to už opravdu odporné. Na šprušlích od kanálu jsou zelené shnilé vnitřnosti ryb.

Jak vypadá ubytování?

Jste v Bankhousech, které bych přirovnala ke kolejím. Pokoje jsou po čtyřech lidech a dost malé. Asi tak čtyři na čtyři metry. Většinou jsou po dvou jednolůžkách a jedné dvoupatrové posteli. Dostali jsme polštář, prostěradlo, deku a peřinu. Co se týče vybavení, tak tam byli jen police. Na nějakou lampičku můžete zapomenout. Ve druhé destinaci, kam jsem se přesunula, byly pokoje hezčí. Ti co jezdí každoročně už mají své pokoje zarezervované a vybavené. Některé jsou jako luxusní hotel, klidně i s televizí.

Jaké jsou směny?

Dělí se na tři skupiny. Červená, zelená a žluta. Všechny trvají 16 hodin. Jedni nastupují v šest ráno, druzí ve dvě odpoledne a třetí v deset večer. Takže jsou vždy aspoň dvě pracovní skupiny na výrobě.

Jsou při tak dlouhých směnách nějaké větší pauzy?

Po každých čtyřech hodinách je patnácti minutová pauza. Po osmi je půl hodiny. Je to ale trošku složitější. Reálně je pauza tak šest minut. Je to potravinářská výroba, takže musí dodržovat nějaké hygienické standardy. To znamená, že jste navlečení v obleku, který se musí dezinfikovat pokaždé když z výroby odcházíte, i když se vracíte. Při pauze stíháte tak maximálně kafe a cigaretu, které vám dodají energii a vůli v práci pokračovat. Na pití není čas. Lidi při špatné hydrataci často omdlévali a museli je odnášet.

Jak to, že jste nepili?

Nebyl čas. Člověku to nejde. Když se celá směna vyjde ven a všichni chtějí kafe, tak se vám může stát, že ho ani nestihnete dopít. Ani vám nedojde, že byste měli pít, chcete jen nějak načerpat energii.

Kolik pracovníkům platí?

Pokud nejste na vyšší pozici, tak mají všichni stejně. Prvních osm hodin platí šestnáct dolarů na hodinu a pak se hodinovka zvyšuje na 22. K výplatní pásce dostanete list peněz, které vám strhli. Jedná se o ubytovací poplatek, zdravotní pojištění a federální daň. Jeden měsíc mi strhli z platu tisíc dolarů za tyto poplatky.

Máte nějaké volno?

V Nakneku ne. Tam s jezdí pro peníze a jedete jednu směnu za druhou, dokud nedojdou ryby. Byla jsem jen párkrát venku. V Sitce už to bylo lepší. Tam jsme mívali nějaké volné dny, které jsme využívali na procházky. Když byl čas udělali jsme si s ostatními pracovníky táborák a vypili pár piv.

Kdy vás pošlou domů?

Až se vyloví ryby do nejnižší povolené míry. Můžete si vybrat, jestli chcete pokračovat do další rybárny v jiném městě, což byl můj případ.

Máte nějaké zajímavé zážitky?

Vzhledem k tomu, že je to USA, hodně řeší rasistické projevy. Pošlou vás domů a nemůžete se už nikdy vrátit. Jednomu kamarádovi se stalo, že po dvaceti šesti šestnáctkách udělal oprátku a řekl česky, že kdo už nemůže ať si to hodí. Na neštěstí se jedná o znak Ku-Klux klanu a bez varování ho poslali domů. Že to nevěděl je nezajímalo.

Co jste si díky té brigádě odnesla?

Kromě peněz? Velkou míru psychické odolnosti. Myslím si, že mě jen tak něco nerozhází po tom, co jsem se několikrát zhroutila z toho všeho stresu a únavy. Také spoustu přátel, kteří tam pro vás jsou jako rodina. Společné utrpení vám vytvoří silná přátelská pouta.