Dětských poruch příjmu potravy je stále víc, pediatři je ale často zlehčují, říká terapeutka

Brno - Počet dětí s poruchou příjmu potravy, vyvolané v ranném dětství, se kvůli vědeckému pokroku a s ním spojeným nárůstem předčasně narozených zvyšuje. Dagmar Jurišová, terapeutka a zakladatelka centra speciální pedagogické podpory Kouzelen popisuje, jak poruchy jezení u dětí vypadají a jaké metody ve svém centru k léčbě využívají. „Ve většinové společnosti se tento problém stále prezentuje jako nějaká rozmazlenost, nebo pochybení ve výchově, nebo vlastně něco, co se vyřeší samo," říká.

Jaké poruchy příjmu potravy u dětí existují? 

Je jich více, například dysfágie neboli porucha polykání a porucha nebo malformace na trávicím traktu. To jsou poruchy, které známe a umíme řešit, protože jsou jasně prokazatelné, dá se na ně ukázat na zobrazovacích přístrojích.

Poté je porucha problematického krmení, se kterou už moc nikdo nepracuje. To je jiná porucha, u které, když to zjednoduším, příčinu neznáme. Já vlastně o této poruše vím díky mezinárodní organizaci Eating Matters, která se zabývá osvětou v této oblasti. Tato organizace se léta zasazovala o to, aby porucha problematického krmení byla v Mezinárodní klasifikaci nemocí a měla své číslo diagnózy, aby ji konečně odborníci začali brát vážně. Myslím si, že jsou to přibližně dva roky, kdy se podařilo tuto diagnózu zanést na mezinárodním poli a začít ji nějak řešit.

Poznají rodiče, co už se řadí do nějakého poruchového chování dítěte ohledně jídla?

Většinou rodiče ví, že jde o nějaký problém, protože to děti velice omezuje, ale už nevědí, že to má nějaký název, a že to může být diagnóza. Ve většinové společnosti se to ale stále prezentuje jako nějaká rozmazlenost, nebo pochybení ve výchově, nebo vlastně něco, co se vyřeší samo.

Jak se k vám rodiče tedy nejčastěji dostanou?

Problematické jezení se u nás komplexně moc neřeší. Není tu žádný rozumný ucelený přístup, který by pracoval s dětmi, které začnou být v jídle vybíravé, ať už jde o škálu nebo strukturu potravin. Velice často se bohužel ale setkáváme s tím, že pediatři problém zlehčují, že ho neberou vážně. Dokud se dítě vejde do růstových tabulek, tak je ani s rodiči neodesílají tam, kam by to bylo nejjednodušší. Třeba na klinickou logopedii. Když už pediatr problém uchopí, tak jej začne řešit hned invazivním vyšetřením, což je gastroenterologie. Takže jdeme ode zdi ke zdi. Řekla bych, že velmi často se ke mně dostávají rodiče náhodou nebo jim mě doporučí logoped. Také se snažím dělat osvětu, kde můžu. Třeba pedagogové ve speciálních školách a školkách, které nějaký problém u dítěte vidí, také občas rodiče odkazují na mne.

Může být příčinou vzniku poruchy způsob výchovy?

Nikdy se to nestane výchovou, ale někdy je těch příčin víc. Aby to byl „nejedlík“, tak musí splňovat určitá kritéria. Musí mít prodlouženou dobu krmení, úzkou škálu přijímaných potravin, může potřebovat něco velmi speciálního, aby se vůbec najedl. Na našich stránkách máme takový krátký screeningový dotazník, který pomáhá rodičům se rozhodnout, jestli mají doma „nejedlíka“. To, že ale dítě něco nejí, ještě neznamená, že je „nejedlík“. Většinou se to stane nějakým traumatem ve velmi ranném dětství. Ale při slově trauma si nepředstavujte něco drastického, může to být třeba krmení ve spánku, které se někdy doporučuje.

Poruchy příjmu potravy u dětí

Obtížně krmené dítě vykazuje několik aspektů, které se považují za poruchové, a měly by se řešit s odborníkem:

• toleruje méně jak 20 druhů jídel a pití, při jezení je omezeno vlastním strachem a úzkostí
• obvykle odmítá celou potravinovou skupinu (např. maso)
• je selektivní vůči strukturám, texturám, chutím jídel
• příčinou může být často krmení dítěte rodiči ve spánku
• obvykle doprovází související zdravotní příčiny
• na rozdíl od normálního vybíravého chování, ze kterého většinou dítě vyroste před 6.rokem, poruchové chování může přetrvat do dospělosti

Co když se porucha neřeší? Může se třeba v návaznosti na to v dospělosti u člověka rozvinout nějaká další porucha?

Ne, většinou se z něho stane takový ten vybíravý člověk, který téměř nic nejí. Pravděpodobně narážíte na anorexii a bulimii, ty s tímto vůbec nesouvisí, protože ty poruchy mají jiné příčiny.

Může se porucha vyřešit sama, bez nějakého terapeutického zásahu?

To se neděje, většinou se to zhoršuje a pak se to v nějaké fázi stabilizuje. Spíše se to přestává řešit, přestává to být viditelné, protože dítě jde na střední školu a rodič přestává mít takový přehled, o tom, co dítě jí. Existuje spousta dospělých „nejedlíků“, kteří jsou zaseknutí třeba na čtyřech typech potravin.

S jakým typem problému s jídlem k vám děti přicházejí nejčastěji?

Ke mně se dostávají nejčastěji děti, které mají problém se strukturou jídla. To znamená, že někdo jí jenom mixované, někdo nesní omáčku na těstovinách. Jde o senzorické záležitosti, co za jídlo dítě přijímá nebo nepřijímá. Pokud má problém například s kousáním nebo polykáním, tak ho okamžitě posíláme na klinickou logopedii, protože to u nás neřešíme.

Je nutné znát příčinu poruchy, aby se mohlo poruchové chování napravit?

Nepotřebuji znát příčinu, spíše potřebuji, aby mozek na tu příčinu zapomněl a vůbec si ji neuvědomoval.

Jak probíhají setkání "nejedlíků" u vás v centru, jaké metody využíváte?

U každého dítěte je to jinak. U devítiměsíčního chlapečka, který odmítá sáhnout na jídlo, je to jiné než u dvanáctileté slečny, která se s tou poruchou už nějakou dobu potýká. Se všemi dětmi využívám dva směry, které jsem spojila dohromady, je to princip Nejedlíků a Snoezelen terapie. V Klubu nejedlíků se snažíme formou hry pomáhat dětem odbourat stres z potravy, například nejrůznějšími způsoby dětem představit jídlo ve formě hračky. Vnímání potravy pomocí experimentování se senzorickou stimulací může pomoci snižovat smyslovou přecitlivělost.

Díky tomu, že jsme zaváděli v našem centru různé směry postupně podle toho, jak byly potřeba, tak se nám vyprofiloval klient, který potřebuje alespoň dva nebo tři směry, které v centru používáme. Nicméně já osobně jsem začala prvně fungovat jako Snoezelen terapeutka. K této metodě jsem se dostala tím, že kdysi pomohla i mému synovi.

Snoezelen terapie

Snoezelen představuje holistickou disciplínu a vědecký systém, který vznikl na přelomu 60. a 70. let v Holandsku. Samotný pojem je odvozen ze dvou holandských slov snuffelen (cítit) a doezelen (dřímat), která charakterizují podstatu Snoezelenu, a tedy smyslovou stimulaci a relaxaci. Jedná se o metodu multismyslové stimulace, která se odehrává ve specificky upraveném příjemném prostředí s rozmanitými pomůckami, které dohromady prokazatelné zlepšují zdravotní stav klienta. Tato forma terapie pomáhá zklidňovat hyperaktivní poruchy, zvyšuje koncentraci a schopnost lépe se soustředit, podporuje komunikaci, rozvoj interakce i sociálních dovedností, přináší pohodu, klid, relaxaci.

Kolik podobných center v Česku existuje?

Dá se říct, že jsme velmi vzácné centrum. V Česku existují jen tři zařízení, které se takto specializují na poruchy příjmu potravu u dětí. Přičemž dětí, které mají tento problém, se objevuje čím dál více, a je to problém, který zapříčiňuje změna životního stylu společnosti. Kvůli vědeckému pokroku se rodí čím dál tím více předčasně narozených dětí, které mají obrovskou prevalenci pro vznik poruch příjmu potravy.

Rodič by podle vás neměl čekat, že se dítě hned po podstoupení programu s chutí jednoduše zakousne třeba do chleba s máslem. Existuje tedy nějaký perfektní stav “vyléčení”?

My neléčíme, jako terapeutka se snažím zlepšovat stav. A ten stav se zlepšuje po tom, co rodič využívá nástroje, které já mu do ruky dávám. Většinou ale ten rodič přichází třeba po tři čtvrtě roce, po roce, že by to chtěl ještě někam posunout, a tam se potom snažíme to vyřešit nějak na míru.