Ženy nemusí cvičit jen s dvoukilovými činkami, říká Gajdošová

Praha - Ke zdravému životnímu stylu Markéta Gajdošová poprvé přičichla v Kalifornii. Život v Americe ji přiměl přehodnotit nejen priority, ale i vztah k sobě samé. Od té doby se zájem o zdraví stal její vášní, která ji vydržela i po návratu do rodné země. V současné době se živí jako výživová poradkyně a svou práci vnímá jako poslání. „Žádná strava by neměla být založená na omezování. Ať už si zvolíme jakýkoli způsob výživy, musíme ho umět správně aplikovat do naší životosprávy a v ničem důležitém se neomezovat,“ říká.

Co vás přivedlo k zdravému životnímu stylu?

Vnímám to jako přirozenou cestu, kterou jsem se vydala a už jsem z ní nesešla. Největší osobní přerod spatřuji v době, kdy jsem žila v Americe. Tehdy jsem kompletně změnila podmínky a začala se více zajímat o sebe. Životní styl, který jsem tam vedla, pro mě byl najednou tak přirozený, že jsem si nedokázala představit, že by to bylo jinak.

V čem vás život v zahraničí nejvíce ovlivnil?

Čas strávený v Kalifornii mi změnil život od základů. Přehodnotila jsem své priority, změnila se mi mentalita a přístup k životu. Z Ameriky jsem se ale nikdy úplně nevzdálila, rozhodně se tam chystám znovu.

Co pro vás tedy znamená dlouhodobě udržitelný zdravý životní styl?

Vnímám to jako soulad všech aspektů, které dokážu propojit a zasadit do života tak, aby mi to dávalo smysl i z dlouhodobého hlediska. Není to jen o cvičení, nebo o jídle. Pro každého to znamená něco jiného. Je důležité myslet na sebe a své vlastní priority.

Spousta lidí zálibu ve zdravém životním stylu nechápe. Je vůbec možné jim to vysvětlit?

Já už to vnímám asi trochu zkresleně. Žiju převážně ve své bublině a vůči některým věcem jsem trochu imunní. Nejdůležitější je věřit vlastní pravdě, být si jistý tím, co dělám, a že to dělám pro sebe. To je to nejdůležitější. Nežijeme životy ostatních lidí, žijeme svůj a za ten máme zodpovědnost.

Pracujete v oblasti fitness světa, který může být stereotypně vnímaný jako typicky mužský. Setkala jste se s takovým přístupem?

Řekla bych, že se to v poslední době trochu mění, ale přesto se občas setkám s lidmi, které moje práce a zájmy překvapí. Silový trénink a fitness ale začíná získávat i ženskou podobu. V téhle oblasti jsem feministka. Ženy nemusí cvičit jen s dvoukilovou činkou nebo kardio. Každý si můžeme najít to, co nám vyhovuje. Nemá cenu se škatulkovat.

Co vás na práci výživové poradkyně nejvíce baví?

Líbí se mi, že dokážu vnímat dopady. Všechno, co předávám dál, sama dodržuju. Vychází to přímo ze mě. Vím, jak takový styl opravdu mění život k lepšímu. Není to jen o vzhledu, to je spíš taková třešnička na dortu. Hlavní je to, jak se cítíme, a jak dokážeme fungovat. Nejen na tréninku, ale v každodenním životě. Jsem ve fázi, kdy to nevnímám jako práci, ale jako životní styl, poslání.

Spoustě lidem vytváříte jídelníčky. Jak vypadá vaše běžná denní strava?

Můj jídelníček je hodně proměnlivý, snažím se o co největší pestrost a variabilitu. Frekvenci a počet jídel přizpůsobuju svému režimu, který není pevný. Mění se podle tréninkového plánu a pracovního dne. Jsem hodně flexibilní, ale zakládám si na kvalitativní složce a výši příjmů potravy.

Někteří fitness trenéři nesympatizují s „alternativnějšími styly stravování“ typu veganství nebo dobrovolná bezlepková dieta. Jak se k nim stavíte vy?

Pojem alternativní strava může být dost zavádějící. Co je pro někoho alternativní, pro jiné může být naprosto běžné. Někdo může vnímat jako extremismus zdravou stravu. Už jen z toho důvodu, že dělá něco jinak. Nikdy bych něco neoznačila za špatné, ale nejsem zastánce jednoho konkrétního přístupu. Záleží na kontextu. Pokud ale následujete stravovací styl, na základě kterého přidáváte nebo vynecháváte něco specifického, musí to být opodstatněné. Žádná strava by neměla být založená na omezování. Ať už si zvolíme cokoli, musíme to umět správně aplikovat do naší životosprávy a neomezovat se. Pokud se chceme stravovat výrazně jinak než doposud, musíme si být jistí, že máme všeho dostatek, a že se o nic neochuzujeme.

Máte někdy chuť dopřát si něco, co nezapadá do vašeho jídelníčku, nebo je váš životní styl tak vyvážený, že takovou potřebu vůbec nemáte?

Určitě nemám. Kdybych měla potřebu porušit svůj standard, byla by to spíš chyba základního nastavení. Pokud to někdo dělá, podvádí sám sebe, nikoho jiného. Jestliže je všechno jak má být, neměli bychom mít potřebu něco takového dělat. V opačném případě je to spíš otázka k zamyšlení, jestli není potřeba něco přehodnotit.