Pozice obránce mi pomohla, říká florbalistka Stará

Brno - Oddech hráček a příznivců florbalových Bulldogs byl slyšet na celé Brno. Ženskému A-týmu se nakonec podařilo zachránit a na extraligu tak budou moct brněnští fanoušci přijít i v příští sezóně. Sezónu Buldoček zhodnotila Eva Stará a přidala i postřehy z univerzitní ligy, ve které obléká dres Masarykovy univerzity.

Letos jste s týmem neprožila dobrou sezónou. V základní části jste vyhrály jen jednou, udržení v nejvyšší soutěži jste pak musely zachraňovat v baráži. Byla to pro vás psychicky nejtěžší sezóna v kariéře?

Myslím, že spíš než jen pro mě, to bylo psychicky těžké pro celý tým. Nešlo to, nevěděly jsme, kudy vede cesta ven. Nálada v týmu ale nebyla úplně špatná, nevypadalo to, že bychom byly nějak smutné. To vůbec. Spíš bych řekla, že jsme to všechny už pomalu vzdávaly. Byly jsme tak nějak smířené s tím, že to prostě nejde a jen si zahrajeme, abychom se pobavily a sezónu nějak dohrály. Naštěstí se to celé nakonec vyvinulo dobře.

Zkoušely jste něco měnit, když se vám v sezóně nedařilo?

Měly jsme problém s tím, že máme širší kádr a hráčky se nám dost často měnily. Střídaly se ty, co hrály více s těmi, co hrály méně. Lajny a pětky (složení herních formací, pozn. red.) pak byly na každý zápas jiné. Pořád se hledalo řešení, které by fungovalo. Určitá chemie v týmu se ale našla až na konci sezóny.

Eva Stará

• Narodila se 10. dubna 2001 v Brně.
• Hraje extraligu za tým Bulldogs Brno.
• V uplynulé sezóně odehrála 24 zápasů, v nichž vstřelila sedm gólů a na další tři přihrála.
• Hraje také za tým Masarykovy univerzity, se kterým loni na podzim vybojovala třetí místo v univerzitní lize.
• Na MUNI studuje geografii a kartografii na Přírodovědecké fakultě.

Vzpomenete si na nějaký zápas, ve kterém jste byly lepší a nezasloužily jste si ho prohrát?

Mně osobně se líbilo derby proti Židenicím, které jsme hrály před Vánocemi. Prohrávaly jsme asi 3:0, ale bylo neskutečné, že ve třetí třetině jsme dokázaly dát čtyři góly. I když zápas nakonec skončil výhrou Židenic 5:4, tak to bylo zlomový okamžik pro to, jak se sezóna dál vyvíjela. Viděly jsme, že když se kousneme, tak to půjde. Možná nás strhla atmosféra, která bývá na derby úplně jiná než při ostatních zápasech, ale spousta holek si prostě uvědomila, že na to máme.

Na konci sezóny jste hrály o udržení extraligy. Jaké bylo hrát s pocitem, že prohra může znamenat sestup?

Tím, že jsme v základní části prohráli skoro všechny zápasy, jsme do toho šli s pocitem, že můžeme jen překvapit. Zvlášť v sérii s Jičínem v play-down. Také to tak vypadalo. Série skončila 4:3 na zápasy a poslední zápas vyhrál Jičín v prodloužení. Bylo zde plno sporných momentů a myslím, že nás to nastartovalo směrem dál. I když jsme prohrály, ukázaly jsme si, že na to máme.

Po prohrané sérii s Jičínem jste ale dokázali v druhém kole play-down porazit Židenice 4:1 na zápasy a v baráži Black Angels 3:0 na zápasy…

Série s Jičínem nás nastartovala. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale v Jičíně hrají hráčky, které už mají to nejlepší za sebou a moc neběhají. Mají ale skvělou techniku na míčku a dokážou spolu komunikovat. Viděly jsme, že to jde. Proti Židenicím nám asi pomohlo, že to bylo derby. Chtěly jsme ukázat, že jsme lepší. Sice jsme prohrály první zápas, ale i to nás nakoplo, srazilo nám to hřebínek a nakonec jsme sérii urvaly. Proti Black Angels už jsme se svezly na vítězné vlně.

Jak skončenou sezónu vnímáte z osobního hlediska?

V základní části jsem neodehrála všechny zápasy, takže to nemám úplně v živé paměti. Vlastně si ji pamatuji až od derby s Židenicemi v prosinci. Vnímám to tak, že tým se neskutečně posunul. Nastalo několik změn, ať už příchod zkušenějších hráček, ustálení lajn nebo výměna realizačního týmu.

Dá se to tedy považovat za zlom?

Ano. Najednou se nám hrálo lépe. Myslím, že třeba na trénincích během základní části jsem hrála v křeči. Měla jsem pocit, že potřebuju hrát lépe, abych se vůbec dostala do nějaké zápasové sestavy. V době, kdy se udály všechny změny, o kterých jsem mluvila, jsem si pak více připadala jakou součást týmu. Hrála jsem víc v pohodě a cítila se lépe.

Když jste hrála v juniorských soutěžích, tak jste sbírala mraky kanadských bodů. Kouše se vám těžce, že teď těch gólů a přihrávek není tolik?

Není to pro mě úplně těžké. V juniorkách jsme hrávaly ve stabilní pětce, na trénincích i na zápasech. Rozuměli jsme si i osobně. Šance jsme si vytvářeli v podstatě automaticky, když jsem dala nějaký gól nebo přihrávku, vlastně jsem nad tím ani moc nepřemýšlela. Brala jsem to možná i jako povinnost. Když jsme přešla do žen, začala jsem to vnímat úplně jinak. Kádr je širší, přichází hodně nových hráček, funguje to jinak. Často se mění pětky a počítám s tím, že přísun kanadských bodů už nebude takový jako dřív. Ale nikdy jsem to nebrala jako samozřejmost nebo svoji dominantu. Prostě když to tam padne, tak to tam padne, je jedno, jestli to bude v juniorkách nebo v ženách a kolik toho bude. (úsměv)

Během sezóny jste vyměnila post útočníka za obránce. Jak jste se na novém postu cítila?

Docela mi to vyhovovalo. Více jsem se uklidnila v rozehrávce. Ke konci sezóny jsem pak zase hrála v útoku. Člověk se pak na hru dívá trošku jiným pohledem. Když celý život hrajete na jednom postu, tak v podstatě nic jiného neumíte. Florbal ale hraje pět hráčů proti pěti a je potřeba se na postech zastupovat. Když se třeba náš bek zblázní a jde dopředu, tak ho musí někdo zastoupit, což někdy zbyde na mě. Proto je dobré umět hrát i jiné pozice.

Když se trochu vrátíme v čase, tak na podzim jste s týmem Masarykovy univerzity skončily třetí v univerzitní lize. Jak univerzitní soutěž vlastně vypadá?

Většinu hráček, co jsou v univerzitním týmu, znám osobně nebo z florbalových lig. Většinově jsou v týmu Buldočky, někdo ze Židenic a pak už spíš jednotlivci, třeba holky z Uherského Brodu. V univerzitní lize je povinnost mít jeden trénink týdně, což jsme plnili. Na druhou stranu je to trošku nesmyslné, když extraligové hráčky mají čtyři tréninky týdně, a pak musejí ještě na ten univerzitní. Někdy to byla spíš ztráta času, když jsme se tam sešli v pěti lidech.

Jak dlouho se hraje florbalová univerzitní liga?

Liga začala v minulém roce, takže je úplně nová. Přijde mi, že naše univerzita ji zatím nevnímá jako něco důležitého. Například univerzitní ligy ve volejbale nebo ve futsalu se hrají déle a jsou tam nějaké výsledky, tak je univerzita více vnímá.

Tím myslíte, že ty soutěže univerzita víc propaguje?

Ano. Hráči také mohou dostat nějaké úlevy nebo stipendia. Kdybychom neměli v týmu hráčky z Fakulty sportovních studií, tak ani nevíme, že můžeme mít stipendium. Což je zvláštní. Navíc já jsem se o lize dozvěděla v podstatě náhodou. Nikde nebylo nic zveřejněné nebo propagované.

Jak jste se tedy o lize dozvěděla?

Jedna spoluhráčka z Bulldogs studuje na Fakultě sportovních studií a je jednou z těch, které řeší organizační věci. Zeptala se mě, jestli si chci jít pinknout a skončilo to třetím místem, takže dost dobrý. (smích)