Den Země na Špilberku lidé prožili se slam poetry a programem o udržitelnosti

Brno - Vcházím do parku a v duchu se připravuji na kopec, který si v následujících chvílích vyšlápnu. Vedle mě jede malá holčička na odrážedle a zdá se, že ta s kopcem nemá žádný problém. Zato její máma namáhavě vybíhá za ní. Vypadá, že je na tom podobně jako já. Při stoupání k samotnému Špilberku se zastavím u jednoho ze čtyř vstupů na oslavy Dne Země. Vstupné se tady neplatí. Milé, usměvavé slečny ve stánku mi pouze podávají mapu areálu. „Chcete si vzít drátek na navlékání knoflíků? Můžete také soutěžit,“ říká mi se smíchem jedna z organizátorek. Stejně vesele odpovídám, že to radši přenechám dětem. Za každé splněné soutěžní stanoviště dostanou jeden knoflík, ten na konci vymění za odměnu.

Letošní ročník oslav Dne Země připadl na sobotu 20. dubna, i když celosvětově se slaví až o dva dny později. Zaměřuje se na omezení vzniku odpadu. Zjednodušeně se letošní poselství dá formulovat jako „méně odpadů – méně dopadů“. Doprovodný program je vytvořený tak, aby lidem ukázal jak předejít vzniku odpadu, anebo jak ho alespoň kreativně využít. Míjím stánky s taškami vyrobenými z kusů různých látek a menší stánek se stolem plným biouhlů. Přicházím k pódiu, na kterém zrovna moderátor zahajuje slavnost. „Chtěl bych vyseknout poklonu všem, kteří tady teď jsou, protože předpověď včera zněla tak, že má od oběda pršet a odpoledne sněžit,“ říká moderátor a hlouček lidí na jeho slova zareaguje lehkým smíchem. Jeho slova jen potvrzují šedé mraky, které se rozprostírají po půlce oblohy a nenápadně se přibližují.

Procházím po dlážděné cestě, ale najednou mě málem srazí dvě děti šermující dřevěnými meči. Vydám se za jásotem a narazím na stánek, kde si mohou malí rytíři vyrobit vlastní zbraň. O pár kroků dál se vytváří podtácky ze starých cédéček a hned vedle si děvčátko tvoří ozdobu ze starých látek. „Můžeš si ji hned připnout na batoh,“ radí holčičce jedna z organizátorek. Obejdu další rytířský souboj a zamířím ke stanovišti, kde se děti učí, jak třídit předměty do barevných kontejnerů. Některé jsou jednoduché, houba na umývání ve tvaru kačenky ale zaskočí i mě. Po chvilce se dozvídám, že všechny takové houby jsou z plastu, a patří tedy do žlutého kontejneru.

Začínám mít hlad, blíží se jedna hodina. Konečně na chvíli přestalo pršet. „Vždyť to byl jenom zahradní deštíček,“ prohodí tmavovlasá žena ke svým dvěma dětem. Mně tak tedy nepřipadal, kabát mám promoklý a je mi zima. Obcházím stánky podél hradeb a proplétám se mezi skotačícími dětmi, kterým ani déšť nezkazil radost z výletu a přislíbené odměny. Velké stany s občerstvením poznám ještě předtím, než je uvidím - podle vůně. Na stolech přede mnou se objeví vyskládané všelijaké sušenky a jiné sladkosti, mou pozornost však upoutá cedule s nápisem Pizza na vedlejším stánku. Po chvilce už držím svůj vysněný oběd a pomalým krokem se vydávám zpátky do kopce. Dívám se na hodinky a zjišťuji, že abych stihla komentovanou prohlídku parkem, budu muset přidat do kroku.

Prohlídku vede odborník z Veřejné zeleně města Brna Tomáš Trnka, který má na starost právě park pod Špilberkem. Nejdříve nám ukazuje velkou sekačku na dálkové ovládání. „To je pěkná hračička,“ říká postarší pán a odpovědí mu je pobavený smích. Výklad je zaměřený na zavlažování a udržování vody. Účastníci pokládají jednu zvídavou otázku za druhou. Pokračujeme v prohlídce, která vede cestami, po kterých většina z nás nikdy nešla. Najednou vidím tento park z úplně jiné perspektivy. „Tady všude jsou pozemky města Brna, ale lidé si je pronajímají, aby tam mohli třeba pást kozy,“ baví skupinu Trnka. Nikdo ale žádná zvířata nevidí, a tak se přesouváme dál. Po hodině se vracíme zpět na místo, odkud jsme vyšli.

„Přátelé, tady evidentně někdo pojmy plete si, protože já nejsem magor, já mám jenom depresi,“ zaslechnu slova z pódia za rohem, kde se zrovna odehrává vystoupení slam poetry. Přicházím blíž, abych viděla, kdo je jejich autorem. Na pódiu stojí autor, který si říká Jura Juráň, nazývá se nejstarším žijícím slamerem. Energie, se kterou slova pronáší, ale mluví o opaku. „Budu přijímat zoufalců procesí a radit jim, jak zvládat depresi. Počkám tam i na vás,“ zakončuje vystoupení a lidé stojící v hloučku u pódia tleskají. Slečna v hnědé teplé bundě, kterou jí potichu závidím, se nakloní ke svým kamarádkám a něco jim pošeptá, na což ony odpoví souhlasným zamručením.

Při odchodu z parku se ještě zastavím u ReUse pointu, jehož podstatou je dát nový život věcem, které už jejich původní majitelé nepotřebují. Na stolech jsou vyskládané různobarevné hrníčky a další nádoby, v rohu zahlédnu opřené dětské lyže a helmy. Ve stejnou chvíli si jich všimne také asi šestiletá holčička a začne tahat za rukáv svého tátu. „Tati, koupíme je a já se naučím lyžovat,“ vykřikuje nadšeně. V Brně by se mělo v budoucnu objevit i velké ReUse centrum. „Hledáme vhodné místo a myslíme si, že dnešní Den Země ukáže, že právě tohle je budoucnost práce s odpadem,“ vysvětluje návštěvníkům náměstek primátorky Filip Chvátal (KDU-ČSL). I přes nepříliš hezké počasí vládla pod Špilberkem celý den veselá nálada a nejen děti si dnes připomněly, jak důležité je starat se o naši planetu.