Prostituce v šedé zóně: Jak (ne)funguje česká právní úprava?

Brno - Prostituce v Česku není ani legální, ani zakázaná, což vytváří právní vakuum, které komplikuje situaci jak pro sexuální pracovnice a pracovníky, tak pro stát. Otázka legalizace či regulace tohoto odvětví byla předmětem panelové diskuze na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kterou organizovala iniciativa Safety and Violence Awareness Movement. Na diskuzi vystoupili manažeři erotických podniků Lukáš Sedláček a Kateřina Šteklová, odborník na pracovní právo Michal Blažek a zástupkyně neziskové organizace Rozkoš bez rizika Alena Holoušová.

 

Vzhledem k tomu, že provoz nevěstinců je v Česku nelegální, fungují erotické podniky na takzvaném klientském přístupu. To znamená, že vlastníci těchto podniků ženám pronajímají pouze prostory k výkonu práce. Majitelům podniků nejde žádná provize z toho, co si prostitutky v pronajatých prostorách vydělají. Erotické kluby jsou mezi prostitutkami velmi oblíbené. Mohou ženám totiž nabídnout větší bezpečí. „Pokud má sexuální pracovnice nějaký problém s klientem, ochranka je tam do pár sekund,“ uvedl Sedláček. V klubech jsou také výdělky několikrát větší než u pouliční prostituce. „Zákazníků je tam několik stovek za den, o víkendech až sedm set,“ přiblížil realitu práce v klubech Sedláček. Podle Šteklové si ty nejaktivnější ženy vydělávají přes milion korun měsíčně. Jelikož prostituce stojí v šedé zóně, mnoho sexuálních pracovnic své příjmy nedaní. Některé pracují na živnostenský list a jsou registrované například jako masérky.

Tyto astronomické částky také zapříčiňují, že si pracovnice zvyknou na jistou životní úroveň, která se těžko opouští. I když je podle Šteklové velmi časté, že ženy si chtějí pouze vydělat na své budoucí podnikání, často se k prostituci vrátí. „Máme zkušenost, že většina žen vyhledá psychoterapii až poté, co sexbyznys opustí,“ říká Holoušová.

Do sexuálních služeb vstupují ženy z různých důvodů – od těch, které se ocitly v těžké životní situaci, například matky samoživitelky či ženy z dětských domovů, až po ty, které tento byznys baví. „Je to naprosto racionální uvažování, prostitutky si velmi snadno vypočítají, že za méně práce dostanou několikrát více peněz než v obyčejném zaměstnání,“ vysvětluje Šteklová.

„Chtěl bych jen podotknout, že pokud budete šikovné právničky, tak si ty statisíce měsíčně taky vyděláte,“ ohradil se Blažek.

Regulace prostituce naráží na konzervativní postoje společnosti. „Sexualitu máme spojenou s identitou a vnímáme ji jako něco, co by se nemělo monetizovat. Ale nikomu bychom neměli říkat, co má dělat se svým tělem a jak s ním naložit,“ myslí si Šteklová.

Podle Holoušové česká společnost na dekriminalizaci prostituce zatím není připravená. „Lidé u nás stále nedokážou vnímat prostituci jako regulérní povolání, kterým se dá živit,“ vysvětluje.

Debata ukázala, že téma regulace prostituce zůstává kontroverzní. Zastánci regulace argumentují lepší ochranou sexuálních pracovnic, větší transparentností a možností odvodu daní, zatímco odpůrci upozorňují na etická a morální dilemata spojená s touto profesí. Vývoj v této oblasti bude záviset nejen na změně legislativy, ale také na posunu ve společenském vnímání.