Ústavní soud zamítl klimatickou žalobu, ministerstva zákon neporušila

Brno - Ústavní soud dnes zamítl stížnosti spolku Klimatická žaloba. Členové spolku jsou přesvědčeni, že nečinností ministerstev dochází k zásahům do základních lidských práv obyvatel České republiky. Z tohoto důvodu podal spolek v únoru 2025 stížnost k Ústavnímu soudu, který dnes po několika letech soudních řízení rozhodl o jejím zamítnutí.

Soudci, kteří kvůli významu věci rozhodovali v plénu, tedy v plné sestavě, uznali, že klimatická změna je závažný celosvětový problém. Zamítli ale stížnost spolku, že by činností žalovaných ministerstev byla porušena lidská práva a že by správní soudy nerozhodovaly v souladu s ústavním pořádkem. Své rozhodnutí mimo jiné vysvětlovali tím, že v České republice neexistuje konkrétní právní předpis, na základě kterého by ministerstva musela přijímat opatření na řešení klimatické krize. Proti rozhodnutí Ústavního soudu se již nedá odvolat.

„Rozhodnutí Ústavního soudu nás mrzí, ale respektujeme ho. Budeme zvažovat další kroky včetně případného podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Po České republice budeme dál požadovat, aby se postavila čelem ke své odpovědnosti za řešení změn klimatu. Na řešení klimatické krize ubývá čas a je třeba jednat co nejrychleji. Ústavní soud nám odmítl vyhovět, protože podle něj chybí v českém právním systému jasná zákonná úprava,“ sdělil redakci Stisku Vincenc Bouček, radní spolku Klimatická žaloba.

Vynesení rozsudku Ústavního soudu předcházela krátká demonstrace před Nejvyšším správním soudem (NSS) u sochy Spravedlnosti, kde příznivci a členové spolku vyjádřili podporu cílům Klimatické žaloby. Na demonstraci promluvila například zástupkyně iniciativy Univerzity za klima nebo Fridays for Future.

Klimatická žaloba je skupinovou žalobou na ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy -- tedy ministerstva, která mají klimatickou změnu řešit. Ve spolku se sdružuje asi tři sta lidí a také obec Svatý Jan pod Skalou. Všem vadí pasivní přístup státu ke změně klimatu.

Cílem klimatické žaloby bylo přimět odpovědná ministerstva k efektivnějšímu postupu při řešení klimatické krize a k přijetí ambicióznějších opatření. Když byla žaloba v listopadu 2024 zamítnuta Nejvyšším správním soudem, členové spolku podali stížnost k Ústavnímu soudu, kde až dosud čekala na vyřízení.

Žalobci Ústavní soud žádali, aby přehodnotil předchozí rozsudky správních soudů. Tvrdili, že správní soudy nesprávně posoudily zásahy do jejich ústavně zaručených práv. Neaktivita státu vůči klimatické změně podle spolku porušuje například jejich vlastnické právo, právo na ochranu zdraví nebo právo na příznivé životní prostředí.

Například sedláci z Českého ráje si stěžovali, že nedostatek vody a sucho způsobené klimatickou změnou vede ke zmenšování jejich úrody a tím pádem i k menšímu zisku z prodeje, tedy že bylo ohroženo jejich právo vykonávat hospodářskou činnost.

Žalobcům vadí i to, že u žalovaných ministerstev není patrná žádná snaha o zlepšení stávajícího stavu. Mají také pocit, že nedostatečná činnost ministerstev je v rozporu s judikaturou ESLP, Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv nebo Pařížskou dohodou.

Podle členů spolku Klimatická žaloba Česká republika neplní své klimatické závazky a nepřijímá dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, k čemuž se zavázala v unijních právních předpisech. Spolku také vadí, že stát doposud nestanovil žádný konkrétní plán, jak tyto cíle naplnit. Jedním z nich je například závazek členských států Evropské unie (EU) snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o polovinu ve srovnání s jejich úrovní v roce 1990.

Zástupci ministerstva životního prostředí namítali, že samotný ESLP ve svých směrnicích zmiňuje, že je potřeba jednotlivým členským státům EU poskytnout prostor na uvážení přijímaných předpisů, zejména pokud jde o tak komplexní otázky, jako je klimatická politika. Čas na rozhodnutí je nezbytný, aby mohly členské státy přizpůsobit svá opatření specifickým podmínkám v dané zemi. Ohledy by se měly brát jak na ekonomické, tak sociální a technické možnosti těchto zemí.

Dále ministerstvo argumentovalo tím, že cíle a milníky prosazované spolkem Klimatická žaloba, tedy snížit emise skleníkových plynů o 89,9 procenta, 84 procent nebo 81 procent do roku 2030, nemají zákonný podklad. Takto přesně formulovaný závazek podle ministerstva nelze odvodit z žádného pramene vnitrostátního, evropského ani mezinárodního práva. Současně se zástupci ministerstva bránili tím, že emise je nutné snižovat postupně, aby se zachovala konkurenceschopnost České republiky.

Klimatická žaloba byla sepsána a podána k soudu již v roce 2021. Tehdy po více než ročním soudním řízení vydal Městský soud v Praze rozsudek, ve kterém nařídil ministerstvům zvýšit jejich úsilí a přijmout radikálnější opatření na řešení klimatické krize. Ministerstva podala kasační stížnost k NSS, který rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu žalobu k dalšímu projednání.

Městský soud v Praze následně v roce 2023 vydal nový rozsudek, ve kterém se přiklonil k NSS a žalobu zamítl. Toto rozhodnutí pak opět stvrdil NSS, když žalobu definitivně zamítl v roce 2024. Ústavní soud rozhodl, že práva občanů České republiky neporušila ani žalovaná ministerstva, ani správní soudy, které o klimatické žalobě dříve rozhodovaly.