Bývalá brněnská káznice stále čeká na opravu. Život jí zatím vdechli umělci.

Domácí

Bývalá brněnská káznice stále čeká na opravu. Život jí zatím vdechli umělci.
Část brněnské káznice z 20. století. Foto: Eliška Marinská
GALERIE collections

Brno - Bývalá káznice na Cejlu, dvě století starý barokní komplex, který hledá využití. Kreativní centrum vyškrtlo z plánů víceúčelový sál, dvě taneční studia i rezidenční byty. O tom, jaké další plány s objektem budou následující roky sdělila „Smečka“ ze spolku Tripitaka.

Kolem roku 2016 se spolek Tripitaka rozhodl, že udělá z káznice centrum svých aktivit a připravil tak velký projekt Barvy Brněnského Bronxu. Přesvědčil město Brno, které je vlastníkem káznice. Následně roku 2018 vybudoval komunitní centrum a začal své nápady realizovat. O dva roky později reagoval na poptávku ze strany výtvarných umělců, kteří začali trpět nedostatkem prostor pro tvorbu kvůli demolicím objektů jako je Vlněna a Zbrojovka.

„Měli jsme od iniciativy Inovativní využití kulturního dědictví peníze do října 2020 a to už nám říkali, že tady budou možná stát bagry a máme se připravit, že to možná zanedlouho zrušíme,“ řekl vedoucí komunitní pracovník David Oplatka, který přiznal, že situace ohledně působení spolku Tripitaka v prostorách objektu je dočasná. Původně měla být rekonstrukce celého areálu plánovaná na roky 2021/2022. Ve vítězném návrhu stálo, že část areálu ze začátku 20. století se může zbourat.

Nyní ale město pracuje s myšlenkou, že by se

opravila pouze původní barokní část a objekt z 20. století bude na opravy čekat. „Pracujeme teď s výhledem zhruba 5-10 let, kdy buď budeme v  budově a nebo se bude bourat,“dodal Oplatka. Město Brno tak neupustilo od původního plánu s výstavbou kreativního centra. O tom, kdy město začne s realizací jejich plánů a opravami, ale jasno není.

(Náměstka brněnské primátorky Tomáše Koláčného se redakci deníku Stisk nepodařilo kontaktovat.)

Na začátku se v kreativním centru zdálo, že bude více prostoru pro umění než teď ve fázi, kdy se hovoří o penězích a o ceně rekonstrukce. Z plánu se například vyškrtnul víceúčelový sál pro 250 sedících diváků, dvě taneční studia, residenční byty pro hostující umělce.

„Káznice je místem pietním se silným historickým děním. Otázkou je, jak to připomínat. Káznice není žádný “prázdný barák“. Leží uprostřed Bronxu, vytváří zajímavou inspiraci pro umělce,“ popsal situaci vedoucí Dramatické dílny Pavel Strašák.

Historie káznice

1772 - položení základního kamene

1778 - přistěhovali se sirotci z Jezuitské koleje

1784 - Josef II. zrušil sirotčinec, přistěhovali se trestanci ze Špilberku

protektorát - soud a věznice řízená Němci

1948-1956 - věznice pro politické vězně

Posledním popraveným ve věznici byl Leopold Doležal v roce 1952. 

Spoluzakladatelé projektu Káznice žije se snaží zvát insidery, aby se toho nějakým způsobem zúčastnili. Hledají cesty v tomto jedinečném prostoru a zkoušejí, co s ním bude rezonovat, a čemu se bude dařit. „Je to přemostění ke kreativnímu centru Brno, snažíme se v tuto chvíli dělat to, nad čím máme kontrolu,“ uvádí Strašák.

Objekt se nachází v sociálně vyloučené lokalitě. Město s rekonstrukcí objektu nepospíchá, opravy byly domluvené už na rok 2020. Současný stav objektu umožňuje omezený přistup do částí prostor a krátké prohlídky pro návštěvníky.

Tématu historie a objektu káznice jako pietního místa se dlouhodobě věnuje i spisovatel a publicista Luděk Navara.

Další články o stisk online