Nejsem zastáncem úplného zrušení odkladů, říká dětská psycholožka

Na konci dubna se uzavírají přihlášky do prvních tříd základních škol. Zatímco rodiče řeší, zda je jejich dítě na školu připravené, vláda zvažuje zcela zásadní změnu, a to úplné zrušení odkladů školní docházky. O odkladech, jejich důvodech a dopadech jsme mluvili s dětskou psycholožkou Alicí Mizia.

V posledních letech počet odkladů roste, přesto vláda uvažuje o jejich zrušení. Jaký je váš názor na tuto snahu?

Odklady školní docházky jsou v některých případech odůvodněné, nejsem zastánce jejich úplného zrušení. Školy zatím nejsou připraveny na žáky, kteří mají zcela odlišné požadavky na vzdělání v případě jejich nezralosti či úplné nepřipravenosti na nástup do školy. Pokud by se měl pedagog současně věnovat a plnohodnotně vzdělávat děti nadané, děti s jinými speciálními vzdělávacími potřebami jako je například ADHD a děti, které dnes dostávají odklady, je potřeba zavést více změn, aby poskytnuté vzdělání bylo kvalitní.

 

Čím si vysvětlujete nárůst počtu odkladů v poslední době?

Nemám objektivní data. Subjektivně vnímám školní nepřipravenost a nezralost jako řetězení více faktorů. Může začínat například už opožděním hrubého či jemného motorického vývoje v raném dětství, na to navazuje opožděný kognitivní vývoj mozku a dále chování rodičů, které nepodporuje přirozenou psychickou odolnost a samostatnost dětí.

Nárůst počtu odkladů není všude stejný, možná to záleží i na regionu nebo městě. V praxi se setkávám průměrně s jedním odkladem na patnáct až dvacet zapsaných dětí.

 

Jak se liší dítě, které je připravené, od dítěte, které ještě není?

V podstatě by dítě, které je připraveno na školu mělo být zralé v několika oblastech, a to psychické, fyzické, emocionální, sociální a řečové.

 

Co bývá nejčastějším důvodem, proč se rodiče rozhodují pro odklad?

Nejčastěji jsou to důvody zdravotní. Odklady jsou na místě u dětí s velmi krátkodobou pozorností, kde je šance, že za rok může mozek dozrát a doba pozornosti u dítěte se prodlouží. Dále je to u dětí se závažnými poruchami řeči, kde je odklad vhodný pro to, aby rodiče s dítětem a logopedem v této oblasti rozvoje nejdřívepokročili. V neposlední řadě to mohou být děti jiné národnosti, které nemají dostatečné znalosti českého jazyka a mohou se tak ještě rok v předškolním vzdělávání soustředit na rozvoj slovní zásoby.

 

Co by podle vás měli rodiče zvážit, než se rozhodnou pro odklad školní docházky?

Rodiče by měli konzultovat školní připravenost a zralost s učiteli v mateřské škole. V rámci předškolní docházky učitelé dokážou zhodnotit aktuální dovednosti dětí a případně nasměrovat rodiče do pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogického centra.

 

V jakých případech může být odklad pro dítě skutečně prospěšný?

Pokud dítě znatelně zaostává v některé oblasti za svými vrstevníky a z psychologického nebo zdravotního vyšetření vyplývá, že je potřeba, aby ještě v určité oblasti dozrálo. Pro dítě je pak určitě odklad školní docházky vhodný, aby mohlo ve škole zvládnout nároky na učení a zažít úspěch.

Co všechno může dítě během roku odkladu dohnat nebo se doučit?

Dítě může dozrát psychicky, emocionálně, ale i fyzicky. Může nabýt větší sebevědomí, protože zvládne bez většího úsilí i to, na co o rok dříve nestačilo. Například se u pozornosti zásadně prodlouží doba, po kterou se dokáže soustředit, což je pro školní výuku nezbytné. Také se u něj mohou prohloubit sociální dovednosti, jako je například samostatnost, spolupráce a sociální návyky.

 

Jak se může změnit dynamika v kolektivu, když je dítě v první třídě mezi o něco mladšími spolužáky?

Vůbec si nemyslím, že by to bylo pro dynamiku kolektivu na škodu, pokud jsou rozdíly mezi dětmi v rozmezí do dvou let, děti mají velmi podobné zájmy, mohou se od sebe navzájem učit a pomáhat si.

 

Jaké psychické procesy dítě zažívá, když se blíží nástup do školy?

To je velmi individuální. Některé děti se na nástup na základní školu opravdu těší, jiné mají obavy a některé nad tím příliš nepřemýšlejí a uvědomí si změnu až při nástupu do první třídy. Je velice důležité, jaký postoj ke škole mají jejich rodiče a starší sourozenci, zda dítě spíše straší nebo jim naopak vysvětlují, jaké jsou výhody chodit do školy, co se tam mohou naučit a podobně.

 

Jak může rodina podpořit dítě, které si na školní režim zvyká pomaleji?

Určitě je důležité, aby rodina prvňáčkovi pomáhala s přípravou do školy. Pomoci mu vytvořit každodenní návyky, vytvořit mu vlastní místo v domě, kde se bude moci denně a ideálně ve stejnou denní dobu do školy připravovat. Pravidelně s ním číst a povídat si o tom, co dítě přečetlo, psát, počítat, ale podporovat ho v jeho zájmech, v tom, co ho baví. Formou hry mohou rodinní příslušníci dítěti velmi pomoct, nestrašit dítě známkami, tresty a podobně, ale naopak ho motivovat k tomu, aby samo bylo zvídavé a chtělo se o světě dozvědět více.

 

V čem se liší děti, které šly do školy „na první pokus“, oproti těm s odkladem, když je sledujete po několika letech?

Ve většině případů se neliší. Naopak mám špatnou zkušenost s dětmi, které nastoupily jako nezralé a mnohé z nich doháněly svůj hendikep mnoho školních let. Stále cítily, že jaksi „nestíhají“ s vrstevníky, měly nižší sebeúctu a tak dále.

 

Jaký dopad může mít na školní zralost delší izolace z doby covidu nebo menší kontakt s vrstevníky?

Na školní zralost aktuálních předškolních dětí by izolace z doby covidu neměla mít velký vliv, protože v covidové době teprve nastupovaly do mateřské školy.

Ale obecně většině dětem tato izolace spíše uškodila, co se týče právě navazování sociálních vztahů. U mnoha dětí utrpěl fyzický rozvoj a dovednosti a začaly trpět různými úzkostmi až fobiemi. Byly však i děti, na kterých tato doba nezanechala žádné následky. Pokud dítě žije v dobře fungující rodině, ideálně ještě s dalšími sourozenci, pak se dá zvládnout bez újmy i nestandardní situace. Záleží však také na věku dítěte. Menší děti procentuálně zvládaly odloučení od svých vrstevníků lépe než ty starší, které je vývojově potřebují více.