Pokud třída nechce, nedonutíte je, říká lektorka prevence ve školách

Brno - Noc Vzdělávání na Masarykově Univerzitě nabídla účastníkům různé přednášky a workshopy. Jedním z témat bylo Budování vztahů mezi žáky jako prevence rizikového chování. Na starost jej měla Markéta Novotná z organizace Podané ruce. "Snažíme se ty děti vést k odpovědnosti," popisuje.

Jaká je náplň vaší práce v rámci Podaných rukou?

Pracuji v Centru prevence. Momentálně nejvíc ve školách, respektive třídách, kde už se řeší nějaký konkrétní problém, tedy selektivní prevence. Organizace Podané ruce se věnuje převážně lidem, kteří se potýkají s nějakými závislostmi v různých fázích, ale naše programy jsou pochopitelně mnohem šířeji zaměřené. U selektivní prevence jsme například za poslední dva roky ve třídách řešili jen jednou závislost na návykových látkách, v ostatních případech se řeší vztahy, komunikace ve třídě a podobně.

S jakými zakázkami se setkáváte nejčastěji?

Co do selektivní prevence, tedy už přímo zaměřené na určitou oblast, je to nejčastěji ohledně narušených vztahů. Což ještě nemusí nutně znamenat přímo konflikt. Jsou to třeba třídy, kde není pocit sounáležitosti a kde spolu děti nezvládají dobře komunikovat. To může vypadat tak, že se nenechávají domluvit, nevnímají se navzájem a nevěnují si prostor.

A u všeobecné prevence?

To je tak půl na půl řešení duševního zdraví a návykových látek, jako je alkohol, marihuana a nikotin.

Jak probíhá vaše práce s učitelem a třídou?

Před samotným vstupem do třídy jsme v kontaktu s třídním učitelem, chceme znát jeho postřehy a očekávání. Pak přichází první setkání, které probíhá se třídou i s učitelem. Po tomhle prvním setkání probíráme s učitelem, jak podle něj program probíhal, jestli se děti projevovali tak, jak je zvyklý a podobně. Popřípadě jestli on si tam všimnul něčeho zajímavého, nebo jej něco překvapilo. Zároveň první setkání je pro nás hodně diagnostické. Zhruba týden potom si většinou domlouváme online setkání, kde předáváme naše výstupy z diagnostiky, doptáváme se učitele, jak to vnímá, protože pořád zůstává odborníkem na danou třídu právě třídní učitel. Jeho informace a jeho pohled jsou pro nás ohromně nosné a cenné. Pracujeme i se žáky skrze dotazníky nebo rozhovory. Zajímá nás, jestli se to shoduje a jestli chtějí to stejné, co učitel, nebo vidí problém jinde.

Jak komunikujete s učitelem mezi setkáními?

Už po prvním setkání a naší diagnostice se domlouváme, jaký bude další postup, co má nejvyšší prioritu a jak budou vypadat další naše „hodiny“. Samozřejmě už proběhne první doporučení, co dělat do dalšího setkání. Pak zůstáváme v kontaktu většinou telefonicky do dalšího setkání. Mezi setkáními tedy řešíme, jestli se něco změnilo, jestli se jim daří aplikovat doporučení nebo cokoliv jiného. Tahle komunikace pak probíhá mezi každým setkáním a ukončujeme to ve chvíli, kdy se shodneme, že jsme tam, kde jsme chtěli být. Případně pokud ze strany třídy nebo učitele zazní, že je to dobře nastartováno, že jim to takhle stačí. V tu chvíli my píšeme závěrečnou zprávu i se shrnutím našich doporučení. Pochopitelně potom chceme mít zpětnou vazbu od učitele i žáků. K tomu používáme i anonymní online dotazník, kde se strukturovaně ptáme, co jim vyhovovalo a co třeba tolik ne a samozřejmě, zda vidí nějaký posun a zda jim to zpětně dávalo smysl.

Můžete přiblížit, co takové setkání ve třídě obnáší?

Většinou si na naši práci s danou třídou a učitelem vyhradíme dvě nebo tři vyučovací hodiny, kdy však neprobíhá běžná výuka, abychom mohli pozorovat chování ve třídě. Používáme různé aktivity, kdy je třeba i dostaneme trochu pod tlak a najednou nám otevřou ty problémy. Popřípadě používáme i projekční metody, kdy za pomocí vizuálních karet nám sami děti popisují ty situace.

V čem je projekční metoda přínosná?

Jednoduše to funguje jako odosobnění. Děti najednou nepopisují, co se jim ve třídě děje, ale popisují, co se děje na té kartičce. Díky tomu je to pro ně snazší situaci správně vyřešit, jelikož v ní nemají vlastní emoce a přímo se jich netýká.

Objednávají si vaše služby pro celé školy, nebo spíš pro konkrétní třídy?

Je to namixované. Mám zkušenost třeba i s tím, že jedna paní učitelka změnila pracoviště a pozvala si nás i do její nové školy, protože s námi měla dobrou zkušenost. Jsou školy, kde máme navázanou dlouhodobou spolupráci třeba v rámci všeobecné prevence. Jsou i školy, kde je to opravdu jen jedna určitá třída, kvůli které se ozvali.

Opakuje se nějaký jev ve většině tříd, se kterými pracujete?

Ta všem známá věta: Jste ta nejhorší třída. To musíme řešit s žáky i s učiteli. Přímo ve třídách nám zaznívá, že jsme museli přijet, protože oni jsou přece nejhorší a my to musíme spravit. I tohle musíme vyvracet. Neexistuje perfektní kolektiv a vždycky se dá něco změnit, pokud o to ten kolektiv stojí. Motivace je klíčová. Pokud ta třída nechce, tak je nedonutíte. Proto se snažíme i ty děti vést k odpovědnosti, aby to bylo jejich vlastní, a nejen donucení zvenku.