Mluvit o psychice pomáhá. Lidé se pak tolik nebojí vyhledat pomoc

Domácí

Mluvit o psychice pomáhá. Lidé se pak tolik nebojí vyhledat pomoc
Návštěvníci se s týmem Spondea seznámili na Dni otevřených dveří 3. listopadu. Spondea pomáhá lidem už pětadvacet let. Foto: Karolína Poláčková
GALERIE collections

Brno - V České republice chybí dětští psychologové a psychiatři. „Péči o duševní zdraví dětí a mladých lidí by měla být věnována větší pozornost,“ říká ředitelka brněnského krizového centra Spondea Kristýna Pešáková. Je také důležité navýšit kapacitu školních psychologů.

Na psychologickou pomoc si lidé často musí počkat. Také se ale stává, že nemohou sehnat nikoho, kdo je vezme. „Je to smutné, protože když jste v krizi, tak potřebujete pomoc hned a ne v řádu měsíců,“ řekla psycholožka krizového centra Spondea Michaela Rudolfová o nedostatku psychologů v České republice. Pešáková si myslí, že sice problémů přibývá, ale lidé o nich také více mluví a nebojí se cíleně požádat o pomoc. „Mám radost, když klienti přichází preventivně, pro jistotu nebo na začátku krize. Pak se lépe zvládá velká těžkost, když už má člověk vybudovaný nějaký základ, jak se o svoji duši starat,“ dodala Rudolfová.

První krizové centrum pro děti v Brně vzniklo před pětadvaceti lety. Nyní nezisková organizace Spondea pomáhá i dospělým, lidem ohroženým domácím násilím a těm, kteří chtějí zvládnout svůj vztek. „Prostředky nejčastěji získáváme od Magistrátu města Brna a Jihomoravského kraje,“ sdělila pro Stisk Pešáková. Výhodou neziskových organizací je bezplatný přístup. „Máme tak klienty z různých sociálních vrstev, včetně těch ohrožených chudobou a vyloučením. Ti si služby soukromého psychologa dovolit nemohou,“ dodala Pešáková. S ředitelkou souhlasí i Rudolfová, která ale doplnila, že výhodou soukromé terapie je možnost dlouhodobější spolupráce více zaměřené na rozvoj člověka.

Krizové centrum má více oddělení. „Spondea jsou puzzle. A jednou z nich je krizová pomoc, která pracuje s lidmi zažívajícími těžkou situaci. Nejčastěji řešíme úzkosti, deprese, vztahové problémy a traumatické události jako zneužívání a úmrtí. U dětí, které k nám přichází, je nejčastějším trápením sebepoškozování, vliv covidu a zmatek v identitě,“ sdělila Rudolfová. S dětmi je podle ní důležité mluvit upřímně a neřešit s rodiči problémy dětí za jejich zády.

„Byla jsem moc spokojená. Velmi jsem ocenila rychlost termínu návštěvy, bylo to snad do pěti dnů. Přístup jak dětské psycholožky, tak psycholožky pro dospělé byl super. Obě byly moc fajn, příjemné a lidské. Od té doby už jsem je několikrát doporučila,“ sdělila jedna z bývalých klientek Martina. Podle projektové a PR manažerky Lucie Čechovské v první polovině letošního roku využilo pomoc krizového centra přes sedm set padesát klientů, z toho více než sto padesát dětí.

Lidem ohroženým domácím násilím pomáhají psychologové a sociální pracovníci v intervenčním centru. Klientům poskytují také právnickou pomoc. „Minulý rok prošlo intervenčním centrem přes sedm set šedesát klientů s velkou převahou žen,“ zmínila pro Stisk Čechovská.

Lucie Karmová stojí za projektem Sirius, který je výjimečný tím, že umožňuje práci s celou rodinou, kde se odehrává násilí. „Je důležité zmínit, že projekt je vhodný pro rodiny, kde násilí je oboustranné, nejedná se tedy o těžké týrání jednoho z partnerů,“ sdělila Karmová. Podle ní má práce pouze s ohroženou osobou své limity. Účinná je dlouhodobá práce s celou rodinou, kde jde hlavně o bezpečí dítěte.

„Rodiče, kteří jsou v konfliktu, mají sníženou schopnost vnímat potřeby dětí a děti potřebují být doma v pořádku. Stává se nám, že k nám rodiče přivedou děti, které jsou podle nich rozbité. Mají deprese, zvrací, bolí je hlava, přemýšlí o sebevraždě nebo se jim například horší prospěch. My často zjistíme, že jsou v pořádku, ale co není v pořádku, je vztah rodičů,“ dodala. Snaží se párovými konzultacemi naučit rodiče násilí v rodině odbourat, ukázat dopady jejich chování a poznat potřeby dětí.

Program Chci ovládnout vztek navštěvují lidé, kteří se chtějí naučit pracovat se svými emocemi. Ten podle Čechovské za první půlrok využilo třicet tři mužů a šestnáct žen. Spondea ale není jediným krizovým centrem v Brně. „Domnívám se, že jedna organizace by to rozhodně sama nezvládla. Každá z organizací je navíc specificky zaměřená. Například Persefona, která pomáhá obětem domácího násilí jako my, se zaměřuje také na sexuální násilí,“ dodala Pešáková.

Další články o psychologie