Na dálku, ale spolu. Jak studenti zvládají vztahy přes hranice

Brno - Podle studie z roku 2020 bylo až 34% vysokoškoláků ve vztahu na dálku. Tyto vztahy se podle výzkumu nejčastěji objevují u mladých lidí, kteří se kvůli studiu stěhují do jiného města nebo země. Za čísly se ale skrývají velmi rozdílné příběhy. Od dlouholetých partnerství, které vzdálenost posílila, až po ty, které se na dálku teprve formují.

„Každé vítání i loučení prožíváme víc.“

Každý večer si volají. On v nizozemském Maastrichtu, ona v Praze. Mezi nimi stovky kilometrů a týdny, které je dělí od dalšího setkání. „Zvykli jsme si,“ říká David Barva, student Maastrichtské univerzity. „Ale každé vítání a loučení prožíváme mnohem intenzivněji,“ dodává.

Jejich vztah trvá už přes pět let. Když se loni odstěhoval za studiem, bral vzdálenost jako výzvu, která může jejich pouto spíš posílit než oslabit. „Mám pocit, že díky tomu si společného času víc vážím,“ říká. „Před odjezdem jsme to nijak detailně neřešili. Já jsem vždycky věděl, že chci studovat v zahraničí, tak se s tím tak počítalo. Říkal jsem si, že uvidíme, jaké to bude, až to zkusíme,” vysvětluje.

Zpočátku pro něj bylo náročné mít dvě zázemí, jedno v Praze a druhé v Maastrichtu, ale postupně našel rytmus, který mu vyhovuje. S partnerkou si volají každý den a vídají se zhruba jednou do měsíce. „Je to něco jiného, ale vlastně nám to funguje,“ uzavírá.

„Byla bych radši, aby byl tady.“

Jinak to ale vnímá Natalia Espitia, studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Se svým přítelem je dva a půl roku, od samotného začátku vztahu ale fungují na dálku. Dohromady se totiž dali v době, kdy už její přítel studoval v nizozemském Eindhovenu.

„Někdy je to těžké. Vznikají nedorozumění, která bychom jednoduše vyřešili, ale ta vzdálenost nepomáhá,“ popisuje. „Kdybych si mohla vybrat, byla bych radši, aby byl ve stejném městě. Ale možná by pak vyvstaly jiné problémy, kdo ví.“

I oni se snaží být v kontaktu každý den, alespoň přes telefon. „Poslední dobou to ale moc nevychází. Každý řeší své věci a ne vždy to časově vyjde,“ popisuje. Právě časová vytíženost a rozdílné rozvrhy jsou při vztazích na dálku častým problémem. Na význam otevřené komunikace upozorňuje i klinický psycholog Chris Mosunic. "Ve vztazích na dálku je klíčové, aby si partneři otevřeně stanovili hranice, potřeby a očekávání. Když to neudělají, prostor mezi nimi se rychle zaplní nejistotou a domněnkami," tvrdí.

„Nechtěli jsme to hrotit. A pak jsme zjistili, že to má smysl“

Třetí příběh začal přesně opačně než většina vztahů na dálku. Jakub Holler, student Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, nebyl se svou přítelkyní před jejím odletem na Erasmus oficiálně.

„Začali jsme se vídat chvíli před odletem, ale řekli jsme si, že to nemá cenu hrotit, když má odjet do Portugalska,“ popisuje Jakub. „Ale zůstali jsme prakticky v neustálém kontaktu.” Když za ní o pár měsíců později letěl, tak se rozhodli, že to zkusí naplno.

Paradoxně právě po jejím odletu se jejich vztah výrazně prohloubil. „Každý den jsme si psali, často i dlouho do noci. Občas jsme si volali, a i když jsme se neviděli, měli jsme pocit, že jsme si blíž než dřív,“ říká. Z původně nezávazného vztahu se tak stal skutečný partnerský závazek, a to i přes stovky kilometrů, které je dělily.

Vzdálenost jako zkouška, ne překážka

Příběhy tří studentských párů ukazují, že vztahy na dálku nejsou odsouzené k nezdaru, vyžadují jen jiný druh péče. Nejde o dokonalý scénář, ale o přizpůsobení, trpělivost a ochotu mluvit i o věcech, které by jinak zůstaly nevyslovené.