Glosa: První máj. Oslavujeme lásku, příchod jara nebo práci?

První máj, stejně jako celý měsíc květen, je spojovaný s láskou, milováním, erotikou, plodností a oslavami znovuzrození a příchodem jara. Od toho se odvíjejí i všechny lidové obyčeje, zvyky a tradice. Avšak komunisté nám v tom udělali nepořádek, protože na stejný den připadá také Svátek práce.

První máj má u nás tradici spadající až do středověku. V té době se na návsích stavěly vysoké nazdobené stromy, chlapci dávali děvčatům pod okno miniaturní májky jakožto příslib manželství a mladí milenci vysypávali chodníčky lásky, aby dali všem svou lásku najevo. Byly to oslavy lásky, znovuzrození a příchodu jara. Především z pohledu lásky tomu velmi napomohl také český básník Karel Hynek Mácha, díky němuž má Česko opět něco speciálního a tento den je u nás považovaný jakožto svátek všech zamilovaných. Komunisté však těmto projevům lásky a optimismu příliš neholdovali, a tak po stávce dělníků v Chicagu v roce 1886 byl přijat návrh, aby se první květen slavil jako oficiální Svátek práce.

V dnešní době v tom má tedy spoustu lidí velký zmatek. Starší generace oslavuje Svátek práce, který doufají, že nepřipadne na víkend, a užijí si den volna, kdy nemusejí do práce. Za to mladší generace z velké části nemá ani ponětí, proč je 1. květen Svátek práce, neznají historická fakta s tím související, ale užívají si to právě jako svátek zamilovaných

Mladí oslavují lásku, stejnou, jako naši předci ve středověku, avšak v modernizované podobě. Kdo si totiž nedá fotku na Instagram, kde se se svým protějškem drží za ruku či líbá pod rozkvetlou třešní, jako by žádný vztah neměl. Minimálně tedy ne ten „super šťastný a zamilovaný“. Otázkou tedy zůstává, zda prvomájové tradiční oslavy lásky a příchodu jara, které zažívaly naše pra pra babičky, přetrvává i v dnešní mladé generaci, nebo to dělají jen z důvodu zviditelnění a dokazování svého štěstí.

Den svatého Valentýna a 1.května. Ohledně těchto dvou svátků je nám od mala do hlavy vtloukané, že bychom měli oslavovat lásku. Od malička probouzí rodiče v malých chlapečcích to, že když se mu líbí nějaká spolužačka ve školce či škole, to je ten pravý den, aby jí to řekl. Ale copak v nás žije láska pouze tyto dva dny z celého roku? Muž by neměl mít důvod, aby přinesl ženě květiny. Aby vzal ženu na procházku a dal ji polibek pod rozkvetlou třešní. Avšak jakožto bylo zvykem už od nepaměti, tak v tom stále pokračujeme a z chyb v minulosti se ne a ne poučit. Třeba za pár let, či v příštím století pochopí naše společnost fakt, že láska je přítomna každý den a je potřeba si ji užívat více než dva dny v roce. A také to, že minulost tu máme z důvodu, abychom se z ní ponaučili.