JINAK pomáhá postiženým se získáváním pracovních návyků

Ostrava - Ostravskou sociálně-terapeutickou dílnu JINAK navštěvují klienti s tělesným, ale i mentálním postižením. O její zřízení požádalo město Ostrava, protože ostatní organizace s podobným účelem odmítaly klienty, kteří vyžadovali větší péči. Společnost JINAK kromě dílny zajišťuje další sociální služby pro lidi s postižením.

V ostravské sociálně-terapeutické dílně, která spadá pod společnost JINAK, se sociální pracovníci snaží klienty naučit nové dovednosti a návyky. To je má připravit na případný nástup do placeného zaměstnání. Pár pracovních míst nabízí například i kavárna JINAKafe v Raduni. Denně je v dílně kolem patnácti klientů. Tím, že navštěvují dílnu pravidelně a v dané hodiny se učí řádu, který se podobá opravdové pracovní době.

„V přízemí je i kuchyňka a zahrada. Část klientů neumí například zacházet ani s nožem nebo po sobě umýt nádobí, protože to v ústavu nikdy nedělali. To se učí u svačinové pauzy,“ řekla sociální pracovnice Ivana Breškovcová. Při práci v dílně se učí i vzájemné toleranci k ostatním klientům.

Jeden z klientů dílny je sedmatřicetiletý Petr s dětskou mozkovou obrnou. „Do dílny budu brzo chodit už rok, nejvíce mě baví práce se dřevem. Já už jsem sice byl zaměstnaný, ale tady si zkouším nové věci. Předtím jsem dělal třeba besedy pro školy, to mě bavilo. Chtěl bych zase mít práci, kde bych mluvil s lidmi,“ řekl Petr.

Společnost JINAK je členem Jednoty pro deinstitucionalizaci. To znamená, že usilují o normální život bez ústavů pro postižené. Právě ústavní péče komplikuje případné začlenění postižených do běžného chodu společnosti. Lidé, kteří žijí v ústavech nezvládají základní péči o sebe, i když to je v jejich silách. Nikdy za sebe nemohli rozhodovat ani v základních věcech. „To třeba znamená, že se pokaždé ptají, jestli mohou na toaletu a pak za sebou ani nezavřou dveře, protože na to jednoduše nejsou zvyklí,“ popsala ukázku ústavní péče zaměstnankyně dílny Simona Šimková.

„Ústavy by se měly zrušit. Žil jsem v nich od dětství a až posledních osm let jsem v chráněném bydlení. Tam mám vlastní pokoj a koupelnu. Nikoho se nemusím ptát na to, jestli si můžu zapnout televizi nebo jít na zápas Vítkovic,“ popsal svou situaci Petr.

Při práci na výrobcích v dílně si klienti kromě celkového pracovního režimu trénují vydržet u jedné činnosti a držet se pracovního postupu i s pokyny, které jim doplňují pracovníci v průběhu. Navíc ne všichni jsou schopni mluvit. Proto se v komunikaci s nimi používá speciální metoda dorozumívání v gestech.

Dílna nezajistí to, že všichni klienti budou schopni později pracovat. Ale učí je do jisté míry soběstačnosti, komunikaci a režimu.