Promeškání lhůty se advokátovi nevyplatilo, Ústavní soud zamítl stížnost

Brno — Ústavní soud v úterý dospěl k závěru, že nevyhoví stížnosti příbramského advokáta Michala Janíka. Ten minulý rok podal návrh na přiznání odměny, protože po pět let spravoval pozůstalost. Okresní soud v Příbrami jej však odmítl, stejně jako posléze Krajský soud v Praze. „Jde o vztah mezi správcem a dědici, do něhož soud nebude vstupovat,“ uvedl ve svém rozhodnutí krajský soud.

Celý případ má počátky v roce 2014, kdy zemřel podnikatel Jiří Milec. Jelikož byl rozvedený, ke dni jeho smrti nebylo ukončeno řízení o vypořádání majetku ve společném jmění manželů a v závěti vydědil své dvě dcery, požádali dědicové Okresní soud v Příbrami o jmenování správce pozůstalosti. Soud jim vyhověl a do této funkce obsadil advokáta Michala Janíka. Sporné otázky týkající se platnosti závěti a vydědění byly posléze mezi dědici vyřešeny a pozůstalostní řízení bylo ukončeno v červnu 2019.

Soud však žádným způsobem nerozhodl o odměně a nákladech za správce pozůstalosti. V lednu 2020 podal Janík u příbramského soudu návrh na přiznání odměny za svou práci. Ten jeho žádost však zamítl a krajský soud, k němuž se advokát později odvolal, toto rozhodnutí potvrdil.

Janík s tímto závěrem nesouhlasil a podal ústavní stížnost. Ústavní soud vyzval účastníky, aby se k celé problematice vyjádřili. Okresní soud toho nevyužil, ale krajský soud uvedl, že nelze přiznat stěžovateli odměnu, jelikož Janík vykonával tuto činnost dobrovolně, a nemá tedy právo na domáhání se odměny na dědicích.

Ústavní soud následně přistoupil k přezkoumání daných rozhodnutí, které advokát napadl. Nakonec dospěl k závěru, že odmítnutí soudů rozhodnout o odměně pro správce pozůstalosti bylo neústavní a bylo jak v rozporu se zákonem, tak se dotklo základního práva na spravedlivý proces.

Nicméně Ústavní soud nemohl přikročit ke zrušení těchto rozhodnutí z jediného důvodu. Výrok Okresního soudu v Příbrami, který postrádal zmínku o odměně správce pozůstalosti, byl Janíkovi doručen do datové schránky 25. června 2019. Když advokát zjistil, že tam dané rozhodnutí o odměně chybí, měl postupovat tak, že navrhne doplnění daného výroku. K takovému návrhu je stanovena zákonná patnáctidenní lhůta. Janík však toto navrhnutí podal až 7. ledna 2020, tedy až po více než šesti měsících od doručení prvotního rozhodnutí soudu.

Jelikož se mu nepovedlo zaslat návrh v dané lhůtě, promarnil svou šanci na doplnění zmínky o odměně, a tím tak zcela přišel o možnost být úspěšný v tomto řízení. Z těchto důvodů tedy Ústavní soud shledal stížnost advokáta nedůvodnou a zamítl ji. „Nicméně toto rozhodnutí, přestože zamítavé, je obecně závazné. Takže pokud v příštích případech bude soud rozhodovat o odměně správce pozůstalosti, bude vázán právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem dnes a zde,“ dodal soudce zpravodaj David Uhlíř.