Nízkou porodnost předpověděli odborníci už před lety, říká sociolog Petr Fučík

Brno - Web Seznam zprávy zveřejnil analýzu, která na základě dostupných dat z Českého statistického úřadu předpovídá, že se v roce 2024 narodilo nejméně dětí od vzniku Československa. O příčinách a možných řešeních nízké porodnosti jsme mluvili se sociologem Petrem Fučíkem.

V roce 2024 se podle webu Seznam zprávy a předpokladů Českého statistického úřadu narodilo nejméně dětí od vzniku Československa. Jak je podle vás tento trend závažný?

Pokles porodnosti v České republice je vážný, ale odborníci ho předpověděli již před několika lety. V roce 2002 analyzovali, že se v roce 2025 narodí asi 80 tisíc dětí a dnes se jejich prognóza víceméně naplňuje. Současné hlavní faktory, jako dostupnost bydlení nebo inflace, určitě hrají roli, ale autoři tehdejších předpovědí nemohli předvídat například válku na Ukrajině, a přesto jsou jejich odhady správné.

Jak to tehdy dokázali předvídat?

Měli k dispozici především věkovou strukturu obyvatel. Když se podíváte na graf, pokles narozených v devadesátých letech, byl jasně patrný už v roce 2000. Generace narozená mezi lety 1975 a 1985 byla dvakrát početnější než ta, která následovala o dvacet let později. To jasně naznačovalo, že menší generace z 90. let nemůže mít stejný počet dětí jako předchozí, větší generace.

Když to byl očekávaný jev, proč to nikdo neřešil už před lety?

Z mého pohledu sociologa není politika nastavena na řešení dlouhodobých záležitostí. Je to podobný případ jako řešení klimatické změny. Tyto problémy přesahují rámec čtyřletého volebního období a často i kompetence samotných politiků. A ekonomické následky nízké porodnosti se třeba vyřeší i sami. Nikdo třeba před Rusko-ukrajinskou válkou nečekal, že do Česka přijde tolik pracujících z Ukrajiny, nebo v 70. letech migraci lidí z Vietnamu.

Migrace tedy může vyřešit problémy spojené s nízkou porodností?

Migrace je složitý problém. I když může pomoci vyrovnat pokles populace, často se téma porodnosti mísí s nacionalistickými nebo etnickými názory. Nejde tedy jen o to, aby tu bylo co nejvíc obyvatel, mnoho lidí si přeje, aby se rozmnožovalo hlavně české obyvatelstvo.

Jaké faktory způsobily nízkou porodnost?

Často se mluví o inflaci, drahém bydlení a dalších ekonomických překážkách, což jsou samozřejmě důležité důvody. Podle mě v tom hraje roli i dlouhodobá změna způsobu života a hodnot společnosti. V západním světě se změnilo chování lidí vůči rodičovství už někdy v druhé třetině 20. století, u nás pak výrazně od konce 70. let.

Jaká změna nastala ve 20. století?

Změnili se celkový pohled na rodičovství a požadavky na výchovu. Na začátku 20. století byla například ještě povolená dětská práce. Posunulo se také vnímání toho, co znamená být rodičem a co je potřeba ke správnému zajištění dětí. Faktorů je tedy spoustu od těch ekonomických, přes hodnotové až po nastavení důchodového systému, jak stát zajistí podporu bezdětným seniorům.

Jak tedy změna hodnot a vnímání rodičovství ovlivnila rozhodování o počtu dětí?

Je důležité si uvědomit, že plodnost a porodnost nejsou totéž. Ve veřejné debatě se někdy míchá celkový počet narozených dětí s chováním jednotlivců, což může být matoucí. V Česku bylo dlouho patrné, že se rodilo méně dětí, ale plodnost, tedy průměrný počet dětí na ženu, naopak rostla. Do roku 2021 dosáhla plodnost hodnoty 1,8 dítěte na ženu, což byla jedna z nejvyšších hodnot v Evropě. Po roce 2021 došlo k poklesu, některé studie naznačují, že tento pokles mohl být spojen s odložením rodičovství z důvodu obav z vlivu očkování proti koronaviru na reprodukční zdraví.

V debatách se ale nízká porodnost často spojuje se současnou mladou generací. Jak to tedy spolu souvisí?

Já si myslím, že více než o debatu o demografických trendech jde spíše o morální mezigenerační debatu. Nízká porodnost se stává prostředkem hodnocení generací mezi sebou. Mladší generace jsou obviňovány ze sobeckého přístupu, že mají méně dětí, protože se chtějí věnovat kariéře. Ve skutečnosti, to není tak jednoduché, protože dnešní generace mají vlastně v průměru více dětí než předchozí generace. Pokles porodnosti bude tedy zřejmě trvalý, protože souvisí s hodnotovými orientacemi a celkovým vnímáním rodiny současné společnosti.

Přehlíží veřejná debata o nízké porodnosti nějaké další faktory?

Debata o nízké porodnosti často přehlíží genderové aspekty, zejména roli mužů. Mnozí diskutují o ženské odpovědnosti za děti, aniž by brali v úvahu zapojení mužů, což vytváří tlak na ženy. Sociologická teorie „zabrzděné genderové revoluce“ od Susan Bianci naznačuje, že nízká porodnost může být důsledkem toho, že ženy se ve veřejné sféře posunuly vpřed, zatímco muži se do domácí sféry neposunuli tak výrazně. Výsledkem je nevyvážené rozdělení domácí práce, kdy ženy i po práci často přebírají většinu domácích povinností. I když se to pomalu mění, stále to může být faktor ovlivňující rozhodování o dětech.

Jaký máte názor na řešení nízké porodnosti, která často navrhují politici, jako například podpory rodin s dětmi nebo zlepšení dostupnosti bydlení?

Podpora rodin a zlepšení životních podmínek jsou důležité, ale nebudou stačit k zásadnímu zvratu v trendu porodnosti. K tomu, aby se porodnost zvýšila, by musela nastat změna v hodnotovém rámci celé společnosti. Důležitější, než finanční podpory by byli dlouhodobé změny v přístupu k rodině a rodičovství.

Jaké strategie pro zvýšení porodnosti by tedy podle vás fungovaly?

Domnívám se, že opatření v oblasti sociální politiky mohou mít pouze krátkodobý efekt. Jednorázové finanční pobídky, jako je porodné nebo vyšší dávky na dítě, na chvíli zaujmou, ale po několika letech se stanou běžnou součástí života jako rodičovská dovolená a nepovedou k trvalým změnám. Abychom skutečně ovlivnili porodnost, musíme změnit základní systémy, jako je důchodový systém, nebo přehodnotit současný sociální stát.

Často se mluví o nízké porodnosti a stárnutí populace jako o hrozbě pro budoucí důchodový systém. Co si o tom myslíte?

Důchodový systém je založen na věkové pyramidě, kde počet lidí v produktivním věku zajišťuje důchody pro osoby mimo pracovní trh. Nízká porodnost nepochybně změní tento poměr, ale do hry vstupují také nečekané faktory zvýšení efektivity práce nyní například digitalizace, roboti nebo umělá inteligence. Nedá se tak jednoznačně říct, mnoho lidí v důchodovém věku bude problém, záleží také na naději na dožití a ochotě seniorů podílet se na dobrovolnictví nebo i placené práci.

BARTOŇOVÁ, Dagmar; BERANOVÁ, Lenka; BURCIN, Boris; KANTOROVÁ, Vladimíra; KUČERA, Tomáš et al., PAVLÍK, Zdeněk a KUČERA, Milan (ed.). Populační vývoj České republiky 1990-2002. Online. Praha: Katedra demografie a geodemografie Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2002. ISBN 80-902686-8-4. Dostupné z: https://popin.natur.cuni.cz/html2/publications/papers/popdev02cz/population_development_czech_all.pdf. [cit. 2025-04-07].