První fotografie Moravského krasu jsou přes sto let staré, říká speleolog

Vyškov - Moravský kras je nejlépe vyvinuté krasové území v České republice. Najdeme zde nejdelší jeskynní systémy ve střední Evropě, známou propast Macochu a mnoho dalších krasových jevů. První fotografie zde vznikly patrně na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Od té doby se fotografie povrchu i podzemí Moravského krasu stala nedílnou součástí odborné dokumentace při průzkumech. Do nedávna nepublikované historické snímky z této oblasti představil přírodovědec Petr Zajíček na své přednášce v knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově.

Jak jste k historickým fotografiím Moravského krasu přišel?

V posledních letech vyhledávám zajímavé historické dokumenty hlavně o jeskyních. Jsou to mapy, rukopisy, historické publikace a také fotografie. Když jsem před dvěma lety zjistil, že se v mém soukromém archivu sešla řada unikátních kabinetních fotografií z konce 19. století, začal jsem pátrat, kdy mohly vzniknout první fotografie Moravského krasu. Četl jsem článek o fotografických vizitkách, kde byla zmínka o tom, že první fotka Macochy pochází od Antonína Pinkase z Kolína, který se mimo jiné věnoval krajinářské fotografii. Kontaktoval jsem archiváře, kteří mi ji našli, a použil jsem ji pro knihu Moravský kras v ponorné řece času. Pak jsem ji potřeboval ještě jednou a v archivu mi řekli, že tam toho mají víc. Takže spíš tak trochu náhodně.

Je známo, kdy vznikla první fotografie z oblasti Moravského krasu?

Máme historické doklady o tom, že koncem šestnáctého století se místní chodili dívat na propast a skály, které byly volně přístupné. V druhé polovině osmnáctého století lidé začali více vnímat krásu přírodních lokalit, navštěvovali je cíleně a vznikly první turistické stezky specializované na zajímavé přírodní oblasti. V tomto období začala vznikat první vyobrazení Moravského krasu. Šlo o různé malby, obrazy, mapy, nebo pohlednice.

Vývoj fotografické dokumentace Moravského krasu má kořeny v osmdesátých letech devatenáctého století. Vzniklo obrovské množství souborů unikátních fotografií, které dokumentovaly oblast jak z povrchu, tak z podzemí v různých etapách od roku 1880 až do dnešní doby. První fotografické záběry zde vznikly patrně někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Jaký přínos historické fotografie mají?

V první řadě máme srovnání, jak Moravský kras vypadal před sto lety a jak vypadá dnes. To je důležité z vědeckého hlediska. Když mám historickou fotografii krápníku, můžu zhodnotit jeho změny v průběhu času. V každém případě to má velice vysokou ilustrativní hodnotu využívanou pro expoziční a prezentační účely. Je to historický doklad, který je nesmírně cenný.

V čem je fotografování v krasových oblastech specifické?

Co se týče povrchu, tak se způsob neliší od fotografování jakékoliv jiné krajiny. Pokud fotíme v podzemí, záleží, zda jde o dokumentační nebo ilustrativní materiál. U dokumentárních fotografií používáme spíše čelní světlo, kterým si na objekt posvítíme. Při fotografování inscenovaných výtvarných snímků, které jsou pro prezentaci a publikaci příhodnější, je více práce se světlem.

Jak jste se dostal k výzkumu jeskyní a krasových oblastí?

Když jsem s rodiči jako malý jezdil do jeskynní, průvodci hovořili o tom, co bylo součástí prohlídkové trasy. Od dětských let mě fascinovaly prostory, kde už trasa nepokračuje a kam se běžný návštěvník nedostane. Ve studentských letech jsme s kamarády začali chodit na místa, která jsou volně přístupné jako třeba Pekárna. Tehdy mě to chytlo. V sedmnácti jsem se stal členem České speleologické společnosti a po státnicích v oboru geochemie na Masarykově univerzitě jsem nastoupil do odborného oddělení dokumentace tehdejšího podniku Moravský kras, který se po revoluci sloučil s ostatními jeskyněmi. Později jsem se stal odborným pracovníkem Správy jeskyní České republiky. Jezdili jsme na expedice, třeba do Černé hory, kde jsme objevili řadu nových propastí. V prostředí krasového podzemí provádím různá měření, fotografickou dokumentaci, píši různé texty a knihy.

Co vás na práci speleologa nejvíce baví?

Vždy, když lezu do jeskyně, mám zvláštní pocit. Vnímám to jako dar vstoupit do dimenze podzemí. Někdy si to ani neuvědomím, spěchám, musím stihnout hodně věcí. Mám ale raději stav, kdy se před tím mohu chvíli zastavit. Je to krásná práce. Fotografovat náročné věci, kde to není tak, že postavíte stativ a ono to pro vyjde pro krásné počasí, modrou oblohu a dobré světlo. Tím, že už se několik let zabývám historií, tak mě začala bavit i historická fotografie, nejen Moravského krasu.

Několik knih o Moravském krasu už jste vydal, plánujete dělat nějakou publikaci historických snímků?

Bylo by to krásné. Řekněme, že jich ještě není tolik a je samozřejmě důležité provázat to logičtějším příběhem. Jedna věc je udělat obrazovou výpravnou publikaci, která je strašně krásná. Koupí si ji ale jenom pár nadšenců a je to nákladné. Takže spíš třeba napsat příběh fotografie nejen Moravského krasu, ale obecně jeskyní u nás. To by bylo zajímavé.