V Blansku se již podvacáté konala soutěž vodicích psů Cesta ve Tmě. Zúčastnilo se jí 18 soutěžících z celého Česka.
Homepage
V pátek 26.dubna se už po dvacáté sešli nevidomí majitelé se svými vodícími psy na soutěži, kde společně procházeli trasu centrem Blanska. Zkoušela hlavně jejich spolupráce v neznámém prostředí. Na akci, kterou pořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých spolu se Školou pro vodící psi a spolkem Vodicí pes, se letos setkalo 18 soutěžících. Diváci si také na Náměstí svobody mohli prohlédnout další pomůcky pro nevidomé, nebo si zkusit poslepu chůzi s bílou holí.
Na soutěži, která se už tradičně koná v Blansku nebo Boskovicích, se v pátek setkali účastníci ze všech koutů republiky. V 9:30 ráno už majitelé i s přáteli či členy rodiny sedí na lavičkách či postávají na blanenském Náměstí svobody. Po jejich boku jsou i jejich čtyřnozí pomocníci nejrůznějších plemen i temperamentů. Dobrou náladu, která provází zúčastněné po celou dobu, potvrzují i výkřiky z davu při losování pořadí. Soutěžící si jednotlivě tahají své čísla z klobouku, se smíchem zaznívají věty jako: “Nedívej se!” a “Já viděl, že si měl šestku ne devítku!”. Po fanfárách soutěžící i ostatní přítomné přivítá, také místostarostka Lenka Dražilová(ANO) a starosta Blanska Jiří Crha(ODS).
U samotného zrodu akce, stála jedna z organizátorek a vedoucí sociální pracovnice Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých oblastní odbočky Blansko Marie Reková. „V této chvíli pomáháme asi 160 zrakově postiženým z tohoto regionu, lidí s vodicími psi zaznamenáváme asi deset,” říká Reková. Organizace pořádá každý týden setkání s přednáškami, někdy i sportovní cvičení nebo například rekondiční pobyty. Nevidomí si také mohou v organizaci některé speciální pomůcky vyzkoušet, než si o ně požádají. Osvětové akce využívají také k boji proti stigmatu.
Na trasu, která je složena ze tří různých sekcí, se dvojice nevidomý-vodící pes postupně vyráží, tak jak si vylosovali své pořadí. Před cestou si je převezme trio rozhodčích, kteří zaznamenávají to, jak si závodníci v průběhu vedou. Role rozhodčích se dnes ujaly cvičitelky ze Školy pro výcvik vodicích psů. Vychovatelkou štěňat do jednoho roku je také moderátorka akce Alexandra Jacobea. „Od školy máme pravidelně zadané úkoly, které se s pejskem učíme a také chodíme na pravidelné tréninky. Pes by se měl naučit chodit s člověkem všude a zároveň zvládnout být doma sám. Starší psi chodí každý všední den do školy, kde s nimi trenérky pravidelně trénují,” vypráví Jacobea.
Každý přihlížející, který chce sledovat soutěžící na trase, by měl dodržovat doporučenou vzdálenost alespoň 5 metrů, aby vodícího psa na neznámé cestě nerušil. Rozhodčí nevidomému během závodu dávají pokyny, jaké povely má svému psovi dát. Psa s typickým postrojem a vestou popisují organizátoři akce i majitelé jako “pracujícího” a zdůrazňují, že by na takového psa nikdo jiný než jeho pán, mluvit a sahat. Během chůze po ulici, pes pracuje, velmi se soustředí a přemýšlí, musí být očima sebe i svého pána.
Při dvou etapách soutěže musí vyhledávat schody, dveře, lavičky i vyhýbat se lidem či překážkám. Musí také rozlišit pravou a levou stranu. Při třetí části prověřuje poslušnost rozhodčí i spoluorganizátor akce Milan Dvořák. “Soutěž vznikla hlavně z toho důvodu, aby se nevidomí lidé s vodicími psi mezi sebou potkali, aby si mohli popovídat a aby zjistili a porovnali, jak jsou se svým psem sehraní v neznámém prostředí,” vysvětluje Dvořák.
Po narozeníštěně nejdříve dva měsíce s matkou, poté odchází do rukou pečovatelů, kteří je naučí správnému chování. V jednom roce musí projít veterinární prohlídkou, poté pokud má dobrou povahu, není agresivní, bázlivý, nebo příliš temperamentní, je zařazen do výcviku. Po výcviku následuje intenzivní učící týden, kdy se majitel se psem sehrává a učí pracovat. “Vzájemně si začnou věřit až po mnohem delší době, třeba za tři čtvrtě roku,” říká Naděžda Šašková, ze spolku Vodicí pes. Spolek pomáhá lidem se získáním informací, samotným zažádáním o psa a následně i se samotným sžíváním. “Snažíme se dvojice k sobě pasovat, protože i tak, jak má člověk nějaké dané tempo chůze, tak stejně tak to mají psi,” říká Šašková. Pokud má na psa nevidomý nárok, je mu devadesát procent ceny psa, která celkově činí přibližně 350 tisíc korun, uhrazeno díky českému sociálnímu systému. Spolek se snaží pomáhat v nutných případech i s finanční stránkou péče o psa, nebo provozuje penzion pro staré a nemocné vodicí psy, o které se jejich nevidomí majitelé už nemohou starat. Požadavky, které nevidomý musí pro získání psa splňovat je používání bílé hole a dosáhnutí plnoletosti. Mnoho zrakově postiženým pes změní život, nejen v urychlení a bezpečnější chůze, ale také získáním nového kamaráda. Nejvíce se cvičí plemena labradorský retrívr, němečtí ovčák, flat coated retrívr, královský pudl či kříženec zlatého retrívra a pudla jménem doodle.
Desatero pro kontakt s nevidomým člověkem, kterého vede vodicí pes
- Vodicího psa nikdy nevyrušujme při práci. Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost.
- Bez vědomí majitele na psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu. Je lidskou slušností nejdříve člověka oslovit a zeptat se jej na souhlas s Vašim úmyslem.
- Vodicího psa k sobě nevolejme. Má svého pána. Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
- Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně. Kondice a zdravotní stav jsou základ, pro jeho dlouhý život a práci.
- Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá. Neurážejme se, když ji odmítne, je soustředěn na svou cestu.
- Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
- Jdeme-li po ulici se svým psem, nikdy mu nedovolme vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci.
- Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku.
- Nastupujeme-li se svým sem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem.
- V dopravním prostředku umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.
Nevidomý člověk s vodicím psem má přístup do obchodů, restaurací, úřadů, všech typů škol, zdravotnických, kulturních a sportovních zařízení.
Zdroj: Škola pro výcvik vodicích psů
Soutěže se letos neúčastnila Helena Hadlerová, které ale vypomáhala u stánku SONS ukazovat příchozím, nejrůznější pomůcky pro nevidomé či odpovídat na dotazy, které se pojí s životem zrakově postiženého a jeho soužití s vodicím psem. Desetiletá fenka Charlotte je už jejím druhým vodicím psem, a i se svým předchozím čtyřnohým pomocníkem vyhrála několik ročníků této soutěže. “Dřív mě všude vodil manžel, když jsem ovdověla, tak jsem se sama s holí neodvažovala tolik vycházet. S pejskem je ta chůze opravdu bezpečná, člověk tak ve střehu jako s holí,” vypráví Hadlerová, která na začátku musela překonat strach z velkých psů. Soutěže ji ale vždy bavily a pokaždé se na ně těší. “Někteří lidé se tady vidí jenom jednou za rok na této soutěži,” říká Hadlerová.
Na slavnostním vyhlášením o půl páté odpoledne se dozvídáme, že soutěžící Veronika Höklová se psem Harrym se svými 240 body získala první místo s náskokem jedenácti bodů, zatímco o druhé a třetí místo od sebe dělilo čtvrt bodu. Nicméně všichni zúčastnění byli podarováni cenami od sponzorů. Součástí akce byl také doprovodný program v podobě tanečního vystoupení mladých tanečnic ze základní školy Dvorská 26.
