Mladý student přišel s ekologicky šetrnějšími kelímky. Unikátní jsou zejména metodou potisku.
Foto: Vojtěch Toman
GALERIE collections
Začalo to igelitovými taškami. Devatenáctiletému Vojtěchu Tomanovi nebylo příjemné, když je používal při nákupech. A tak je jednoduše nahradil za látkové. „Začal jsem se více zajímat o problematiku plastů. Najednou jsem se cítil špatně i při používání jednorázových kelímků. Ať už třeba na oslavě nebo ve městě u stánku s občerstvením,“ vypráví Toman. A tak hledal řešení.
Přišel s kelímkem OneCup. z nerezové potravinářské oceli. „Je oproti sklu podstatně odolnější. Při pádu se nerozbije. Navíc jde o stoprocentně recyklovatelný materiál,“ popisuje. Nápad měl v hlavě několik let, díky úspěšné kampani na Hithitu se mu ho konečně podaří uskutečnit. Kampaň skončila před pár dny a vybral v ní 186 tisíc, téměř o čtyřicet tisíc více, než byl původní cíl.
Ani takové množství peněz ovšem nestačí na to, aby si mohl kelímky vyrábět sám nebo alespoň v Česku. „Bohužel je dovážíme z Číny. Není to ideální. Kdybych mohl, hned sáhnu po nějaké lokální variantě. Obvolával jsem všemožné české ocelárny a kovovýroby, ale nikde to nedopadlo,“ říká mladý podnikatel. V případě, že by se rozhodl pořídit si na kelímky vlastní lis a formu, vyšlo by ho to asi na půl milionu korun. To si ale jako student nemůže dovolit. Původ kelímku podle něj ale není takový problém ve chvíli, kdy ho bude člověk skutečně používat několik let, nejlépe po celý život.
Podle něj jsou kovové kelímky více sexy než ty plastové.
Foto: Vojtěch Toman
Jen elektrický proud, sůl a voda
Unikátnost kelímků spočívá zejména v metodě jejich potisku. Toman se rozhodl, že nechce používat barvy. Ty totiž často obsahují škodlivé látky. Laser se mu zdál zase energeticky náročný. Místo toho se inspiroval u svého dědečka, využil také nabytých znalostí z hodin chemie. „Na gymplu jsem dělal s kamarádem ročníkovou práci o elektrolýze. A dědeček vyrábí nože, pomáhal jsem mu na ně tetovat podobnou metodou různé ornamenty,“ popisuje. Jen díky troše elektrického proudu, kuchyňské soli a vody je schopen tetovat na kelímky vlastní logo.
A ačkoliv ho chemie na střední škole bavila, více ho to táhlo právě k podnikání a marketingu. Momentálně chodí na dvě vysoké školy. Na Masarykově univerzitě studuje na Ekonomicko-správní fakultě obor Finance, na Newton College pak obor Marketing a brand management. „Časově se to všechno skloubit dá. Ale přiznávám, že nejsem úplně nejpilnější student. Škola pro mě není hlavní prioritou, raději bych podnikal,“ přiznává vysokoškolák.
OneCup. by podle Tomana mohl být v prodeji na přelomu července a srpna. „Čeká nás teď hodně práce. Dodělává se e-shop, neustále pracujeme na propagaci, musíme natetovat velké množství kelímků,“ popisuje. S projektem mu pomáhá jeho sestra a pár kamarádů. Obzvláště záležet si student dává na sociálních sítích, které jsou jeho velkou vášní. Na nich se snaží nejen informovat veřejnost o svém produktu, ale také o problematice plastů. „Nechci přispívat k lepšímu zdraví planety jen odmítáním určitých výrobků, ale i vlastním tvůrčím přístupem a šířením osvěty,“ vysvětluje Toman.
Příští týden se chystá nabídnou své kelímky brněnským kavárnám. S některými podniky je už v kontaktu. „Brno je na podobné projekty strašně fajn. Máme tu moderní podniky s mladými majiteli, kteří jsou naklonění inovacím,“ myslí si student. Jeho velkým brněnským vzorem je Jan Vlachynský, který začal podnikat s Turbomoštem. Nakonec si tím vydělal tolik, že založil hned několik proslulých barů, mezi nimiž nechybí ani Bar, který neexistuje nebo 4pokoje.
Toman věří, že časem by se OneCup. mohl rozšířit i na festivaly a nahradit tak vratné plastové kelímky, které se v posledních letech na akcích objevují. „Lidé už na plast tolik neslyší. Řekněme, že naše řešení je více sexy,“ říká. Jeho projekt zaujal třeba i Jihomoravské inovační centrum, které podporuje začínající podnikatele, a finančně mu přispěli.
OneCup. není jediný nápad, který student nosí v hlavě. V budoucnu by se rád věnoval i na dalším gastronomickým projektům. „Také bych rád vyzval i další mladé lidi, aby se nebáli podnikat. Otevře jim to spoustu možností. Budou dělat věci, které jim dávají smysl,“ zakončuje Toman.
Když na Ukrajinu vtrhlo ruské vojsko a začalo bombardovat Kyjev, cítil Juraj Foltín, jednadvacetiletý student politologie z Masarykovy univerzity, jako spousta ...
Když do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy, bylo Oldřichu Horákovi sedmnáct let. V rodných Bučovicích zažil střelbu do výloh, budov a také do ...
