Inscenace Deník dívky nabízí pohled na dospívání ze zápisníku židovské slečny

Kultura

Inscenace Deník dívky nabízí pohled na dospívání ze zápisníku židovské slečny
Ruth Maierová stála modelem norskému sochaři Gustavu Vigelandovi. Z této spolupráce vznikla socha, kterou je dodnes možné vidět ve Frogner parku v Oslu. Foto: Vojtěch Šoula
GALERIE collections

Brno - Studio Marta po čtyřech letech hostí studentskou inscenaci, která vznikla pod hlavičkou Ateliéru divadla a výchovy pro Neslyšící. Ryze dívčí absolventský ročník ztvárnil příběh Ruth Maierové, která se sice narodila před sto lety, ve svém deníku ale řešila podobné problémy, jako dospívající děvčata v dnešní době. Až do té doby než přišla válka.

Zápisky o kamarádkách, známkách, každodenním životě, ale i úvahy o sexualitě, židovství i socialismu. Deník židovky Ruth Maierové zpočátku nebyl ničím výjimečný. Brala ho jako svého nejlepšího přítele, kterému může svěřit všechna svá tajemství. Úsměvné záznamy a vzpomínky se ale po anšlusu Rakouska v roce 1938 změnily v pocity strachu, nenávist k válce a boj o přežití.

Tento příběh upoutal režisérku Adélu Kratochvílovou v září 2021 na křtu knihy Deník Ruth Maierové od norského autora Jana Erika Volda. „Oslovila mě především čistě ženská tématika. Ruth vyrůstala po smrti otce jen s matkou, sestrou a babičkou. V ateliéru máme pouze dívky, takže se mi velké množství ženských postav hodilo,“ uvedla Kratochvílová.

Premiéra byla na programu ve čtvrtek 10. listopadu. Od první myšlenky, která vedla až na pódium Studia Marta tedy uplynul rok a pár měsíců. „Má práce na scénáři začala na jaře letošního roku. Spolupracovali jsme s mnoha lidmi, kteří se podíleli i na tvorbě knihy. V kontaktu jsme byli s příbuznými, členy židovské obce, lidmi z českého nakladatelství či norského vydavatelství,“ komentovala Kratochvílová.

Nedílnou součástí jsou i samotné dívky, které obsadily hlavní role. Tomuto příběhu totiž obětovaly značnou část svého soukromí. Na začátku představení určité scény reflektují právě jejich vlastní vzpomínky a situace z dětství a dospívání. K odtajnění podobných materiálů je třeba značná míra odvahy. Dle slov režisérky se dívky chvíli odhodlávaly, nakonec ale byly ochotné vlastní záznamy pro dobro inscenace zpřístupnit.

První dvě představení byla vyprodaná. Do konce roku mají zájemci ještě dvě příležitosti ke shlédnutí Ruthina vyprávění. „Myslím si, že se jedná o příběh, který zaujme každého. Jeho zpracování za to navíc rozhodně stojí. Ruthiny zápisky nás donutí zavzpomínat na vlastní dospívání. Válečné historky nám zase připomenou, že si máme vážit doby, ve které žijeme,“ pronesla návštěvnice divadla Veronika Suchá. Celý program včetně možnosti zakoupení lístků je k nalezení na těchto webových stránkách.

Cílovou skupinou představení jsou mimo studentů hlavně neslyšící. Celá inscenace zároveň probíhá i ve znakové řeči. Ateliér Divadla a výchovy pro Neslyšící, který má za sebou i množství zahraniční vystoupení, letos slaví třicáté výročí. „Jeho založení v roce 1992 bylo především vstřícným počinem vůči neslyšícím zájemcům o vysokoškolské studium. Postupně však začali projevovat zájem o tento obor i slyšící uchazeči. Největší důraz je kladen na pohyb. Stěžejním předmětem je Pohybové divadlo, které je pro nás jakousi laboratoří,“ vysvětlila vedoucí ateliéru Veronika Broulíková.

Autor knihy o Ruth Maierové

Ruth Maierová, věčná Židovka. Věčná uprchlice. Věčná intelektuálka. Věčná umělecká duše. Věčná androgynní bytost. Věčná outsiderka. Silná a bez domova. Naše bližní.

- Jan Erik Vold

 

Další články o stisk online