Člověk musí předvídat nepředvídatelné, říká o improvizaci herečka

Brno - Markéta Malcová je studentkou druhého ročníku oboru Učitelství pro první stupeň na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Od mala si však přála být herečkou. Tento sen si splnila a dnes je součástí hereckého souboru studentského divadla Kapitola. V současné době se připravuje na premiéru představení Napřed, která se uskuteční 26. května v BarCafé Éléphant. „Divadlo mě fascinovalo vždycky, až jako starší jsem ale zjistila, že nejvíc se mi líbí v jeho alternativnějších sférách,“ říká Malcová. Redaktorka se s respondentkou zná, v článku si tedy tykají.

Jak ses k divadlu dostala?

Během střední školy jsem chodila do dramatického kroužku. Pořádně jsem se k divadlu dostala ale až když jsem odešla na vysokou školu do Brna a začala pracovat v divadle Husa na provázku. To byl takový můj velký vstup do světa herectví. Postupem času jsem zjistila, že mě to nejvíce táhne k experimentálnímu divadlu.

Proč zrovna experimentální divadlo?

Vždycky mě bavilo hledat způsoby, jakými se divadlo dá dělat jinak, a na to je experimentální divadlo ideální. Snažím se zjišťovat, jestli má nějaké hranice a pokouším se je objevovat, hrát si s nimi a zkoumat, co všechno se v rámci něj dá dělat. Dále mě baví hloubka experimentálního divadla. Často je v něm skryto mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. Je třeba v něm hledat, číst mezi řádky.

Čemu všemu se v rámci divadelní sféry věnuješ?

Kromě toho, že působím jako uvaděčka v Huse na provázku, jsem také součástí redakce Ateliéru 205, což je školní časopis Janáčkovy akademie múzických umění. Hlavně ale sama vystupuji v divadle Kapitola, což je malé studentské divadlo. Zatím jsme v rámci něj hráli spíše klasičtější činohry, ale teď se pouštíme do nového projektu, který bude velice netradiční a experimentální. Celé to bude takový jeden velký experiment, ale to je přesně to, co mě na herectví baví a naplňuje.

Můžeš mi ten projekt trochu přiblížit?

Představení se jmenuje Napřed. Je to tak trochu imerzivní divadlo, ale vlastně ne úplně. V klasickém imerzivním divadle se totiž divák může pohybovat kdekoli v prostoru v rámci scény. My to chceme mít malinko uzavřenější. Budeme hrát pro skupinu šesti diváků, se kterými budeme sedět u jednoho stolu. Po celou dobu představení s nimi budeme aktivně interagovat, z části se stanou součástí hereckého souboru. My jako skuteční herci, ale nebudeme tušit, jak zareagují. Zboříme takzvanou čtvrtou stěnu, která typicky tvoří pomyslné oddělení jeviště a hlediště. Chceme si zahrávat s komfortní zónou, jak nás herců, tak i diváků.

Jak se může herec připravit na tu nepředvídatelnost?

Opravdu důležité je umět improvizovat. Taky ale být smířená s tím, že se stane něco úplně jiného, než sis naplánovala. Paradoxně se člověk nejlépe připraví tak, že se naučí pracovat s tím, že nikdy nebude stoprocentně připravený.

Jak dlouho trvá příprava takového představení?

Klasicky to bývají tak dva měsíce, když je to nějaké tradičnější představení. Konkrétně Napřed ale vzniká už dlouho. Příprava je hodně pomalá. Intenzivně na něm začneme pracovat až teď na poslední chvíli. Premiéru máme na konci května, teprve teď to ale začínáme pořádně dávat dohromady. Na přípravu nám v tuto chvíli zbývá zhruba týden. Trochu více času by nám asi prospělo, ale vzhledem k povaze chystaného představení je to částečně úmyslné. Také pro nás bylo v poslední době složité skloubit zkoušky se školou.

Je náročné najít si čas na divadelní zkoušky během studia vysoké školy?

Rozhodně to není jednoduché. Obojí zabírá spoustu času, studium samozřejmě více. Vzhledem k tomu, že všichni členové našeho divadla jsou studenti, je často složité najít termín, který bude vyhovovat všem.

Jaké jsou další plány souboru?

Momentálně už chystáme sezónu na příští rok. Letošním tématem bylo Odpojení, hodně jsme se tedy zabývali vyčleněností, jak jedince ze společnosti, tak i odpojením člověka od sebe samého. Následující sezóna bude na tato témata zásadně reagovat, dalo by se říct, že bude jejím protikladem.