Vakcína rozděluje rodiny. Někteří mladí se nechávají očkovat tajně

Česko, Slovensko - Psychický nátlak i citové vydírání kvůli očkování proti koronaviru zažívá řada mladých lidí. Jejich nejbližší mnohdy podléhají dezinformacím o vyvinutých látkách a zakazují jim vakcinaci podstoupit. Někteří mladí se pak nechají naočkovat tajně. Příběhy několika studentů získala redakce Stisku. Jména části z nich kvůli citlivosti obsahu autoři textu neuvedli celá nebo je změnili, skutečnou identitu respondentů redakce zná.

„Mamce jsem to řekla asi před třemi týdny,“ svěřuje se devatenáctiletá Viktória F. Očkovaná je už několik měsíců, kvůli názorům své matky to však dlouho tajila. „Moje mamka patří mezi lidi, kteří si našli informace na špatné straně. Myslí si, že vakcína byla vyvinutá příliš rychle,“ vysvětluje.

Podle Viktóriiných slov přesvědčení její matky plyne zejména z neznalosti tématu, nikoliv z konspiračních teorií. „Pořád jsem doufala, že ji zvládnu dobrými argumenty přesvědčit, že to není tak špatné. Chtěla jsem jít na očkování s jejím vědomím,“ vzpomíná Viktória.

Musela jsem to tajit

Po nějaké době ale seznala, že její snahy nezabírají. „Mamka mi očkování explicitně zakázala. Řekla mi, že jestli si ho nechám dát, skončily jsme spolu,“ uvádí. Situace vyústila v to, že se nechala naočkovat za matčinými zády.

Osudnou se Viktórii stala konverzace, ve které se prořekla, že na jejich univerzitě funguje systém OTP (očkovaný-testovaný-prekonaný, slovenská verze ONT, pozn. redakce) a musela jít s pravdou ven. „Vyslechla jsem si věci, co by matka své dceři nikdy říkat neměla,“ připouští Viktória. Bere to ale s rezervou. Situaci si vysvětluje tak, že matka byla v šoku. „Nejtěžší na tom všem bylo, že jsem to musela tajit a lhát jí. Všichni asi máme před rodiči nějaké tajemství, ale tohle není věc, kterou bych za normálních okolností chtěla vlastní matce zamlčet,“ dodává.

Když začala přemýšlet o vakcíně studentka druhého ročníku historie Lucie M., také se doma střetla s negativní reakcí. „Mamka už od léta četla a sdílela různé články na Facebooku a na jejich základě usoudila, že je očkování špatné. Velkou podporu v tomhle názoru cítila i od svých kamarádek, které tomu taky propadly,“ vypráví Lucie.

Podstoupit vakcinaci se rozhodla primárně kvůli omezením ve škole, jež by se jí bez certifikátu nevyhnula. „S mamkou jsme to řešily po tom, co nám jeden vyučující řekl, že po nás očkování možná budou chtít. Několikrát jsme se i pohádaly. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu, naočkuju se a neřeknu jí o tom,“ popisuje.

Babičce to zakázali

Matka se ale o Luciině vakcinaci dozvěděla téměř okamžitě. „Hned mi volala a ptala se: ,Ty ses nechala očkovat?!’ Byla jsem trochu zděšená, říkala jsem si, kde má proboha kamery. Později vyplynulo, že jí přišel do emailu můj očkovací certifikát. Doteď přesně nevím, proč tam byla uvedena její adresa a ne moje. Nejspíš ji zadala do systému, když mě objednávala na antigenní test,“ uvažuje Lucie.

Po tomto zjištění nastalo podle Luciiných slov peklo. „Určitou dobu mě mamka ani nechtěla pustit domů, protože někde slyšela, že očkovaní lidé přenáší spike proteiny (bílkovina na povrchu koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19). Nakonec mě tedy domů pustila, ale dramaticky říkala, jak ji ze mě bolí hlava,“ směje se. Fyzické následky po očkování Lucie ani při jedné dávce nepocítila. „Říkám si, tolik starostí... A vlastně kvůli ničemu,“ ohlíží se.

Spor nakonec utichl, matka Luciino očkování přijala jako fakt, který už nedokáže zvrátit. Svůj názor na vakcínu však nezměnila. „Na nějaký ten víkend jsme doma slovo očkování zakázali. Předtím se o tom totiž hádali rodiče i spolu,“ vysvětluje. Otec se Lucie zastával a snažil se situaci vyvažovat. „Vakcínu nedostal, ale nebýt mamky, asi by si pro ni došel už dávno,“ myslí si Lucie. Z širší rodiny pak matka odradila od očkování Luciinu babičku.

Sylvia H. ve své rodině také čelí přísnému zákazu vakcinace. „Bratr žije v zahraničí, proto pro něj bylo snazší nechat se očkovat. Teta se strýcem mu ale kvůli tomu nedovolují navštěvovat babičku, o kterou se u sebe doma starají. Jsou totiž přesvědčení, že po vakcíně člověk automaticky přenáší dotykem virus a některé další nemoci,“ popisuje Sylvia. „Sama babička by se očkovat chtěla, v cizí domácnosti si ale netroufne dupnout,“ říká.

Stejně jako starší bratr se však i Sylvia nechala očkovat, teď čeká na druhou dávku. Její rozhodnutí ovlivnil i těžký průběh nemoci, který měla loni na podzim. „Díky studiu biologie vím, jak vakcína v těle funguje. Přirozeně jsem se tedy chtěla očkovat, abych snížila šanci, že virem nakazím někoho, kdo by mohl mít stejně zlý průběh jako já,“ objasňuje.

Právě kvůli tomu, že by se nemohla vídat s babičkou, o vakcinaci nikomu ze svých blízkých ještě neřekla. „Máma by se své sestře určitě svěřila, že, když použiju jejich jazyk, přišla o druhé dítě,“ myslí si.

Názor její rodiny silně ovlivňuje strýc, který informace o očkování získává z dezinformačního kanálu Infovojna. „S tetou nám zdůrazňují, že ve vakcíně jsou čipy. Ze stejného důvodu odmítají i testování. Mikročipy se podle nich umísťují na konec paličky. Tu pak zdravotníci strčí člověku do nosu, kde se zachytí, takže ho pak může někdo kontrolovat,“ líčí Sylvia.

Její rodiče se více obávají zdravotních následků. „Stojí si za tím, že když mi podají vakcínu, budu neplodná a selže mi srdce. To je pro ně, myslím, hlavní důvod. Určitě se ale opírají i o další,“ uvažuje.

Hledání kompromisu

O možnosti nechat se očkovat dlouho přemýšlí student gymnázia Matěj K. Rád by se vyhnul omezením a neustálému testování. „Rodičům se to ale nelíbilo a pořád nelíbí. Bojí se, že to ještě není dostatečně otestované a že za pár let to může mít nějaké nežádoucí následky,“ vysvětluje.

Protože Matěj ještě není plnoletý, nemůže vakcinaci podstoupit bez jejich souhlasu. „Jak ale narůstají počty případů, začali o tom aspoň trochu přemýšlet. Možná mě přece jen nechají se naočkovat,“ cítí Matěj naději.

Podle vedoucí odborných služeb Linky bezpečí Kateřiny Liškové by organizace podporovala nezletilé k otevřené komunikaci s rodiči, vzájemnému vyslechnutí argumentů a důkladnému zvážení pro a proti. „Kdyby ani přesto rodina nezvládla najít shodu, směřovali bychom dítě na OSPOD (Odbor sociálně-právní ochrany dětí, pozn. redakce),“ uvádí.

Dítě může samo kontaktovat příslušný odbor podle kraje, v němž bydlí. Ten by měl vše začít s rodinou řešit. „Je možné se obrátit na soud, který z OSPODu v místě bydliště určí opatrovníka dítěte,“ říká Lišková. Opatrovník pak nezletilého zastupuje v případě, kdy dochází ke střetu postojů dítěte a rodiče.

Psycholožka Regina Jandová se s odpíráním očkování uvnitř rodiny ve své praxi dosud nesetkala. Také však zdůrazňuje, že je nutné najít kompromis. „V momentě, kdy vyhledává pomoc mladistvý, mohou být do procesu přizváni i rodiče. Je možné toto téma probrat za přítomnosti terapeuta a hledat oboustranné pochopení,“ nastiňuje jedno z východisek.

Podle vedoucí Rodičovské linky Kateřiny Schmidové univerzální řešení neexistuje. „Je potřeba ho hledat v jednotlivých rodinách tak, aby nenarušilo vztahy,“ konstatuje. Pokud se rodiče a dospívající či mladí dospělí nedokážou dohodnout, nezbývá podle ní nic jiného než se vzájemně respektovat.

„S daným problémem jsme se už setkali. Řešili jsme ale i opačnou situaci, tedy kdy se dospívající odmítají očkovat a rodiče nevědí, jak se k situaci postavit. Mezi dětmi a rodiči pak vznikají konflikty, což narušuje atmosféru v rodině. Mapujeme celkovou komunikaci rodičů s dětmi a často se ukáže, že spory mezi nimi nezpůsobuje pouze očkování, ale i další problémy,“ zdůrazňuje Schmidová.

Na dotaz, proč se nechali očkovat, odpovídali studenti středních a vysokých škol.