Moje nová tvář: Osudný portrét síly, odvahy a bolesti

Dokument Moje nová tvář od režisérky Jarmily Štukové získal Cenu publika na prestižním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Snímek je emotivním portrétem neuvěřitelně odvážné ženy, Martiny Půtové z Plzně, jejíž život se náhle a brutálně změnil po tragickém útoku jejího bývalého partnera. Martina se, po tom, co zázračně přežila útok kyselinou, ocitá v úplně nové realitě. Rázem se neoddělitelnou součástí jejího života stávají černé brýle, slepecká hůl, ochranná maska a rukavice. Kyselina jí vzala zrak, poleptala obličej a zanechala na ní trvalé jizvy. Jak se vypořádat s tím, když vám někdo vezme tvář?

Režisérka a fotografka Jarmila Štuková se ve svém zpracování příběhu Martiny vyhýbá laciným zjednodušením a sentimentalitě. Místo toho používá metodu pozorování. Prvoplánově nezobrazuje Martinu jako oběť krutého osudu, nýbrž především jako ženu hledající sílu a odhodlání znovu najít smysl života.

V listopadu roku 2013 byla Martina jejím expřítelem napadena koncentrovanou kyselinou, když vystupovala z auta. V té době jí bylo pouze dvacet pět let. Její dosud obyčejný život byl krutým útokem přerušen a do jejího života přišla tak nevýslovná bolest.

„Dřív jsem měla hezký oči. Teď mně zbyla jen jedna jediná řasa. Vždycky jsem si zakládala na tom, jak vypadám. Ráda jsem vypadala dobře. Tohle je šílený udělat s holčičkou. Holka má být hezká. Netuším, jak vypadám.“

Dokumentární film nám představuje desetiletou cestu hlavní protagonistky, téměř okamžitě poté, co se stala obětí osudové události. První tři roky jsou plné bolesti, chirurgických zákroků a rehabilitací. Martina nás během těchto chvilek pustí hluboko do svého nitra a odkrývá nám všechny těžké myšlenky pramenící ze zoufalých snah překonat následky útoku. Postupně pozorujeme, jak se snaží vrátit k normálnímu životu, i přes její téměř úplnou slepotu.

Na jedné straně sledujeme Martinu, jak se raduje z každodenních maličkostí, objevuje svět hmatem, zvládá speciální technologie pro nevidomé a s nadšením vítá přítomnost svého vodícího psa. V nezlomné snaze o samostatnost dokonce dokončuje masérský kurz s výtečnými výsledky. Avšak na druhé straně ve filmu silně akcentuje její vnitřní boj s psychickými obtížemi. Zažívá úzkostné ataky v reakci na chirurgické zákroky a strachy spojené s mezilidskými vztahy.

„To není tak, že bych tu ataku měla deset minut. Já mám tu úzkost klidně i dva dny v kuse. Vím, že jsem si tu hrůzu neodžila. Já mám prostě strach, že umřu.”

Scénář k filmu Moje nová tvář vznikl ve spolupráci mezi dokumentaristkou Jarmilou Štukovou a producentkou Majou Hamplovou. Filmařka Jarmila Štuková je známá tím, že se ve svých dokumentárních dílech zaměřuje na ženská témata a dbá na hluboké prozkoumání emocí protagonistek. Právě tato citlivá perspektiva se odráží i v tomto snímku. V průběhu filmu jsou všechny vývoje narativu pečlivě propojeny s osobním růstem hlavní hrdinky. Sledujeme ji při cestování, učení, a při zakládání projektu na podporu lidí s popáleninami, za který byla oceněna Cenou Olgy Havlové. Zároveň jsme svědky jejího těžkého okamžiku, kdy se dozvídá, že navždy zůstane nevidomá.

Film o odvaze a naději však neusiluje o to, aby byl lehce stravitelný pro diváky. Naopak, jemně nás konfrontuje s realitou, ukazující ji takovou, jaká skutečně je. Film obsahuje několik dlouhých záběrů na poškozený, ale jedinečný obličej Martiny, což nás nutí pozastavit se nad tím, jaký význam má skutečná realita. Navzdory šťastnému konci, který film nabízí, nás v závěrečných minutách zasáhnou Martininy pochybnosti, kdy je pro ni těžké přijmout vlastní štěstí.

„Místo abych se radovala, nepřipadám si dost dobrá, dost hezká.”

Snímek Moje nová tvář zaujme zejména tím, jak odvážně a autenticky zprostředkovává složitou cestu Marty Půtové skrze její vlastní prožívání a observaci. Jedinečným prvkem tohoto díla je fakt, že Martina aktivně spolupracovala na natáčení, čímž se stala nejen hlavní hrdinkou příběhu, ale i jeho spolutvůrkyní. Tato autentičnost a osobní zapojení dávají filmu neopakovatelnou hloubku a emocionální sílu. Když vidíme, že Martina prožívá mnoho věcí poprvé a sama tvoří záběry, které nikdy neuvidí, stává se tento film nejen poutavým portrétem jejího života, ale také inspirací pro všechny, kteří hledají sílu a odvahu čelit výzvám osudu. Moje nová tvář nás utvrzuje v přesvědčení, že i přes neuvěřitelné těžkosti může člověk najít nový smysl a krásu v životě.