Recenze: Mozart ve vesmíru. Kouzelná flétna v Janáčkově divadle sází na sci-fi

Janáčkovo divadlo v Brně znovu uvedlo Mozartovu operu Kouzelná flétna. Režisér Miroslav Krobot ji ovšem zasadil do velmi netradičních kulis. Diváci se tak místo pohádkového světa vypravili na palubu vesmírné lodi Sedm slunečních kruhů. Výsledkem je inscenace, která i po čtyřech letech od premiéry dokáže překvapit, jak skvělými pěveckými výkony, tak poněkud rozpačitými režijními nápady.

Kouzelná flétna patří k nejhranějším operám světa, ale brněnské zpracování není jedním z těch tradičních. Režisér Miroslav Krobot popustil uzdu fantazii. Ještě, než zazněly první tóny, vtáhlo diváky do děje plátno s krátkým videem, které mapovalo osud vesmírné lodi s hrdiny díla. Tato vizuální expozice vysvětlila, jak se posádka ocitla na cizí planetě. Teprve po tomto filmovém úvodu na scénu vstoupili první pěvci.

Příběh se odehrává deset let po nouzovém přistání lodi, která se srazila s polem meteorů. Z trosečníků se stali dvě znepřátelené frakce – příznivci Královny noci a stoupenci Sarastra. Tamino zde není klasický princ, ale vesmírný průzkumník.

Vizuální stránka inscenace je pravděpodobně nejkontroverznějším prvkem. Kostýmy Jany Prekové působily v mnoha momentech až rušivě. Hlavní milenecký pár, Tamino a Pamina, byl oblečen ve velice podobném bílém oblečení. Na hlavách jim navíc svítily stejné neonově zelené paruky. Nejen, že tato barva tahala za oči, ale oba protagonisté v kostýmech vypadali téměř identicky. Scéna Andreje Ďuríka sice dává opeře moderní sci-fi šmrnc, ale v kombinaci s kostýmy chvílemi balancuje na hraně estetické šílenosti.

Hudební stránka pod vedením dirigenta Ondreje Olose dosahovala vysoké kvality. Orchestr Janáčkovy opery potvrdil svou úroveň, a to i v momentech, kdy se rytmus na jevišti trochu rozházel s orchestřištěm. Několikrát se stalo, že zpěváci v tempu utíkali napřed, na to ale orchestr dokázal pohotově reagovat.

Co se týče pěveckých výkonů, ty byly v podstatě výborné. Andrea Široká v roli Paminy, David Szendiuch jako Sarastro či Královna noci Lucie Kaňková podali suverénní výkony. Zbigniew Malak v roli Tamina byl sice hlasově přesvědčivý, ale v některých pasážích působil, jako by bojoval s lehkým nachlazením.

Otazníkem zůstává práce s humorem. Kouzelná flétna v sobě má sice komické prvky, tato verze se však snaží o vtipy za každou cenu. V momentě, kdy se Papageno, kterého ztvárnil Jan Šťáva, chystá oběsit a oddaluje svůj konec počítáním, zaznělo místo klasického odpočtu bizarní „tři, dva, dva a půl… six seven“. Tento typ humoru připomínající styl dnešních teenagerů se do prostředí Janáčkova divadla příliš nehodil a publikum na něj reagovalo spíše vlažně.

Brněnská Kouzelná flétna je odvážným experimentem hvězdného týmu, který sází na vizuální extravaganci. Pokud přistoupíte na Krobotovu hru ve vesmíru, čeká vás hudebně silný večer. Na druhou stranu, pokud hledáte klasickou pohádkovou atmosféru, možná budete z neonových kostýmů a zvláštního humoru odcházet spíše s rozpaky.