Lidí s psychickými problémy přibývá, stát reaguje nedostatečně

Česko - Lidé se během koronakrize začali více potýkat s úzkostmi, depresemi či jinými psychickými problémy. Zájem o psychologickou pomoc roste. Stát ale nejde této situaci naproti. Dostatečně neřeší nedostatek kvalitní psychologické péče a celkové postavení klinické psychologie v Česku.

Čekací doba u psychoterapeutů, kteří poskytují kvalitní péči a zároveň mají smlouvy s pojišťovnami, se může protáhnout i na několik měsíců. Lidé, kteří si nemohou dovolit péči psychologů platit z vlastní kapsy, musí tedy čekat, až na ně dojde řada. Do toho se přidávají i problémy ze strany státu a zákonů. Klinická psychologie v Česku se tak potýká hned s několika problémy.

Spolek Asociace klinických psychologů ČR zaštiťuje klinické psychology v Česku. Asociace ovšem není komora a členství v ní není povinné. Kliničtí psychologové tedy nejsou nuceni s asociací spolupracovat. Ta pak nemusí mít dostatečnou kontrolu nad jejich činností. Nemůže dohlížet například na dodržování etických pravidel nebo poskytování opravdu kvalitní péče. „V rámci asociace máme etickou komisi. Pacient si u ní může na psychologa stěžovat. Zabývá se ale pouze stížnostmi na členy asociace. Pokud není daný psycholog její součástí, nemůžeme s tím moc udělat,“ řekla prezidentka Asociace klinických psychologů ČR Hana Jahnová.

Asociace se již několik let zasazuje o vytvoření samostatné komory, aby těmto problémům předešli. Poslanci a vláda ale tento problém zatím neřeší. „Pro nás by bylo nejlepší, kdyby někoho z poslanců či senátorů naše téma zaujalo. Momentálně pro ně ale nejsme zajímaví, například protože nepředepisujeme žádné léky. Farmaceutické společnosti nemají důvod se za nás postavit. Za vším stojí lobby,“ sdělila Jahnová.

Dalším problémem je, že asociace nemá kontrolu nad tím, kdo a jakým způsobem poskytuje pomoc jako psychoterapeut. „Zákon s pojmem psychoterapie či psychoterapeut prakticky nepracuje. Jedná se ale o způsob léčby, takže by měl tento pojem označovat zdravotníky. Ostatní by ho neměli používat,“ uvedla Jahnová. Podle ní si lidé mimo zdravotnictví měli říkat spíše psychoterapeutičtí poradci. V Česku však jako psychoterapeuti vystupují i lidé, kteří nemají odpovídající kvalifikaci. „Psychoterapeut musí splnit všechny podmínky v rámci zdravotnictví. To znamená absolvování jednooborového studia psychologie, dostatečně dlouhé praxe a následné atestace z klinické psychologie,“ dodala Jahnová.

Člověk s pouze psychoterapeutickým výcvikem by se neměl pohybovat ve zdravotnictví. V zákoně to ale není řádně ošetřeno. Podle psychologa Dalibora Špoka se dnes skoro každý může vydávat za někoho, kdo nabízí psychologickou pomoc. „Musíme si uvědomit, že psychologická pomoc mimo zdravotnictví není nijak regulovaná. Neexistuje žádné profesní zřízení, které by mohlo klást na tyto lidi nějaké nároky,“ doplnil Špok.

Pojišťovny nedostatek psychologické péče příliš neřeší

Situaci nepomáhají ani pojišťovny, které navazují s psychology smlouvy, aby byla jejich péče hrazena. Při poskytování smluv však často naráží u pojišťoven na problémy. S podobnou věcí se setkala i psycholožka Veronika Roudná. „Když jsem poprvé žádala o smlouvy, byl problém se založením mezioborového pracoviště. Tehdy jsme se nehodili pojišťovnám do kritérií,“ popsala Roudná. „Snažili jsme se jim to vysvětlit a měla jsem pocit, že lidé, kteří s námi přímo jednali, nás chápali. Menší pobočky pojišťoven tyto věci ale posílají na centrály. Tam už se to řeší spíše na základě tabulek a ne úplně transparentních kritérií,“ dodala Roudná. Psychologové mohou o smlouvu žádat opakovaně. Vzhledem k procesům, kterými pojišťovny smlouvy poskytují, nemají ale jistotu, že to vyjde.

Podle České průmyslové nebo Všeobecné zdravotní pojišťovny žadatel novou smlouvu nedostane, pokud je psychologů v dané lokalitě dostatek. „Pojišťovny často argumentují tím, že síť psychologů je dostatečná. Z pohledu našeho i poptávky po psychoterapeutické péči to tak ale není,“ dodala Roudná. Péče hrazené pojišťovnami je pak méně, než lidé reálně potřebují. Psychologové mohou pracovat i bez smlouvy, pacienti si pak ale jednotlivá sezení hradí sami. Jedno stojí zhruba osm set korun. Lidé, kteří si léčbu z finančních důvodů nemohou dovolit, pak musí čekat, než se uvolní psycholog, kterého hradí pojišťovna. Někdy trvá i měsíce, než se dostanou k péči, na kterou mají ze zákona nárok.

Česká průmyslová zdravotní pojišťovna v době pandemie poskytuje klientům proplacení psychosociální intervence. Ta se týká pěti sezení, za každé pojišťovna uhradí pět set korun. Počet sezení je ale omezený, nejedná se o dlouhodobou pomoc. Navíc jde o nezdravotnickou pomoc. Pojišťovna tedy problém ne zcela dostačující sítě psychologů neřeší.