Chceme autorské čtení zpřístupnit všem bez rozdílu, říkají zakladatelky literárních večerů Skeš

Brno - Skeš je jednotící název pro večery autorských čtení, které v Brně už druhým rokem pořádají studentky Hana Trubačíková a Marie Civínová. Od prvního Skeše se počet návštěvníků více než zdvojnásobil a druhý Skeš v publiku přivítal už přes sto diváků. V rozhovoru mluví o tom, co je náplní těchto večerů, kam se budou do budoucna vyvíjet a jakým překážkám musí jako jeho organizátorky čelit.

Jak byste lidem Skeš představily?

Hanka: Skeš je vlastně taková zastřešující značka, pod kterou pořádáme večery autorských čtení. Na jednom večeru vystupuje zhruba deset autorů, převážně studentů, co čtou svoji poezii a sem tam i nějakou prózu. Zatím jsme měly Skeše tři: Skeš 1, Skeš 2 a Skeš Refresh. Hlavní myšlenkou celého projektu je, že chceme autorské čtení zpřístupnit všem bez rozdílu. V tomto duchu sháníme umělce na čtení prostřednictvím open callů, do kterých se může přihlásit úplně kdokoliv. My pak na základě ukázek textů, které nám naposílají, vybíráme lidi, kteří budou číst na dalším večeru. Často u nás čtou lidé, kteří si píšou jen sami doma - takzvaně do šuplíku. My těmto lidem chceme dát možnost sdílet jejich texty s ostatními, aniž by je nutně museli oficiálně vydat.

Jak vás napadl název Skeš? Má to slovo nějaký význam?

Maruna: Ten název se Hance jednoho dne prostě zrodil v hlavě. Rovnou ji napadl celý slogan akce „Jdeš na Skeš.“ Rýmuje se to a je to úderné. Rovnou s nějakým významem to slovo tedy nevzniklo, ale já osobně si ho interpretuji tak, že je to nové mladé slovo a Skeš je koneckonců čtení pro mladé lidi. Zároveň je to i svým způsobem dadaistické slovo a organizace těch akcí je skutečně velmi náhodná. Takže to všechno krásně sedí dohromady – je to úderné, krátké, svěží a náhodné.

Odkud se vzal nápad tyto večery poezie pořádat?

Hanka: Každá jsme už předtím měli nějakou vlastní tvorbu, kterou jsme chtěli sdílet. Já jsem si říkala, že bych někdy ráda uspořádala čtení pro své známé a kamarády, ale zároveň mě nikdy nelákalo uspořádat si úplně vlastní akci ve stylu „Autorské čtení Hana Trubačíková, přijďte!“. Odtud jsme se odpíchly a přišly jsme na to, že bychom byly rády, aby zároveň s námi vystoupilo víc lidí. Říkaly jsme si, že tím by z jednotlivců opadla značná část trémy a tlaku, který by jinak mohli cítit.

V tomhle duchu se nesl první Skeš. Jako vystupující jsme víceméně nabraly hlavně lidi z našeho okolí. Od začátku jsme ale věděly, že budeme chtít Skeš rozšířit a nenechat akci jen v okruhu lidí, co bezprostředně známe.

Pak se v dubnu konal druhý Skeš, kam vám přišel rekordní počet lidí. Překvapilo vás, jaký zájem akce vyvolala?

Maruna: Když se teď dívám zpátky, na druhý Skeš jsme se chystaly ze všech nejdéle. Tehdy jsme byly obě překvapené, kolik lidí nakonec přišlo, protože se zaplnila opravdu celá Skleněnka. Odhadujeme, že tam bylo tak sto lidí, což je dvakrát tolik, než přišlo na první Skeš. Tam jsme jich napočítaly něco okolo padesáti.

Hanka: Na jednu stranu to byl dechberoucí pohled a byly jsme rády, že na naši akci dorazilo tolik lidí. Na druhou stranu jich tam ale bylo tolik, že už si někteří ani neměli kam sednout. Vždycky jsem se před Skeší spíš bála, že dojde málo lidí a bude to trapné. Od druhého Skeše se k tomu ale přidal i strach z toho, že lidí dorazí tolik, že pro ně nebudeme mít místa.

Jakou máte pro Skeš vizi do budoucna? Kam se akce vyvíjí?

Maruna: Na prvním Skeši se četla čistě jenom poezie a trošku nějaká próza, na druhém jsme už ale měli i hudební vystoupení, ve kterém zazářila Hančina kamarádka Nika. Samozřejmě si přejeme, aby Skeš dál pokračoval jako doposud. Pořád si chceme udržet tu otevřenou a přátelskou atmosféru. Nutně ho asi nechceme vyšvihnout na nějakou profesionální úroveň. Důležité zkrátka je, aby zůstal pořád stejně přístupný, protože v tom je jeho síla.

Často ale přemýšlím nad tím, kam by se ty večery daly ještě posunout. Poezie mě baví, ale dokážu si představit, že by se na pódium mohlo dít ještě něco víc. Líbilo by se mi třeba něco vizuálnějšího, lehce performativního, víc hudebních čísel nebo tanečních vystoupení. Pořád ale zůstává prioritou dát lidem možnost číst a prezentovat jejich autorskou tvorbu a nechceme Skeš tlačit nějakým konkrétním směrem.

Znáte už datum dalšího Skeše?

Hanka: V plánování dalších Skešů nás trošku limituje, že Maruna odjíždí v jarním semestru na Erasmus. Říkaly jsme si ale, že bychom do té doby chtěli stihnout uspořádat ještě jednu akci. Vzhledem k tomu, kolik lidí ale přišlo na ten druhý Skeš, už začíná být problém najít místo, kam bychom se vešli všichni pohodlně. Zatím nám podniky dovolovaly zůstat u nich za útratu, ale obáváme se, že teď už bude možná potřeba i něco pronajímat.

Myslíte, že do budoucna bude potřeba zavést vstupné?

Ve Skeši chceme pokračovat i dál za stejných podmínek. Za naši práci a čas, co do toho dáváme, si žádné peníze nebereme. Kdybychom ale musely v Brně pronajímat prostor za tisíce na hodinu, tak bychom vstupné asi zavést musely. Možná to bude nevyhnutelné už právě na dalším Skeši. Má to ale i svoje výhody. Když budeme dopředu vědět, kolik lidí se chystá přijít, budeme tak mít i představu, jak moc velký prostor máme shánět a nestane se to, co nastalo na Skleněnce – že si někteří už neměli kam sednout. Přidalo by nám to i na klidu a vyprchal by ten nepříjemný pocit, že možná nikdo nepřijde.

Co vás motivuje v tom pokračovat a co vám Skeš dává?

Hanka: Mně velmi potěšilo, když mi lidi po tom prvním Skeši říkali, že je to inspirovalo k vlastní tvorbě. Taky že poslouchání výtvorů ostatních je zklidnilo, pomohlo jim zbavit se nějakého tvůrčího bloku a začít znovu psát.

Maruna: S tím úplně souhlasím. Mně dělá radost, že stejně jak je to inspirativní pro ostatní, tak je to inspirativní i pro mě, když to organizuji. Po druhém Skeši jsme například udělali Skešbook, což byl soupis básní od autorů, kteří ten večer četli. K těm básním se ráda vracím a baví mě si je znovu pročítat. Ohlasy ostatních lidí jsou taky velice pozitivní. Několikrát se nám stalo, že za námi po čtení přišli lidé a poděkovali nám za to, že to děláme, že nic podobného ještě neviděli a že jim to přijde super. Naplňuje mě, když vidím, že lidé o to mají opravdu zájem.

Hanka: Mně navíc bavilo procházet si a číst ty texty, které nám lidé poslali do open callu. Byl to zajímavý vhled do jejich života a něco na tom bylo hodně osobní.

Maruna: Přesně. Najednou jsme měli v rukou důvěru spousty lidí a na tom bylo něco velice speciálního. O to víc, když vím, že Skeš byl pro spoustu lidí místo, kde veřejně četli úplně poprvé. Myslím, že to pro ně mohl být dobrý odrazový můstek, pokud by chtěli pokračovat dál tímto směrem. V hlavě mi utkvěl například umělec Ray Rosenberg, který za námi do Brna přijel až z Ústí nad Labem. Myslím, že řídit program, navrhovat grafiku a organizovat akci je velice cenná zkušenost pro kohokoliv. Tím víc pro mě, když vím, že to chci jednou dělat.

Na závěr bychom rádi řekli, že stále hledáme nové lidi. Takže všechny, které tento článek inspiroval, chceme vybídnout, ať se nám ozvou. Program se snažíme stále obměňovat a budeme rády, když na příštím Skeši budeme moci zařadit do programu třeba i vaše vystoupení.

Dvacetiletá Marie Civínová studuje druhým rokem Divadelní a performační studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, devatenáctiletá Hana Trubačíková právě začíná studium Matematického modelování na Karlově Univerzitě v Praze. Poznaly se v divadelní třídě CED brněnského HaDivadla. Když jednou po derniéře jednoho z jejich představení posedávaly na Moravském náměstí a povídaly si o poezii, nápad na Skeš k nim přišel úplně přirozeně a samozřejmě jako když Newtonovi spadlo na hlavu jablko.