Všichni mají touhy a přání. Queer lidé nejsou jiní, říká aktivistka

Brno - V posledních letech vzniká mnoho komunit, které se snaží vytvářet bezpečný prostor a zviditelňovat queer témata. Jednou z nich je i brněnský kolektiv Plusko+. Queer lidé tu byli vždycky. Přesto je společnost někdy vnímá jako odchylku od normálu, která si nezaslouží stejný přístup a rovná práva. „Nechci, aby o mém životě rozhodovalx ostatní,“ říká Bára Šarafínová, která je jedním z hlasů brněnské queer scény.

Důležité pojmy

Pojem queer označuje všechny osoby, které se neidentifikují s tradičními genderovými a sexuálními kategoriemi. Zahrnuje rozmanitější spektrum identit než ty, které jsou obsaženy v LGBT.

V rozhovoru redakce používá namísto tradičních koncovek genderově neutrální koncovku „x“, která respektuje různé genderové identity a pohlaví. Rozhodlx jsme se tak s ohledem na téma článku, a protože si to Bára Šarafínová přála.

Svými aktivitami se snažíte vytvářet bezpečný prostor pro queer lidi. V čem je jiný?

Bezpečný prostor vzniká, když se boří hranice jinakosti mezi lidmi. Jako queer člověk se necítím bezpečně na většině míst. Obzvlášť, pokud mě okolí čte jako lesbu a nejsem si jistá jeho reakcí. Na našich akcích se ale setkávají lidé, kteří nedělají žádné rozdíly. Díky tomu mohou být všichni samx sebou, aniž by se muselx obhajovat.

Na webu Pluska+ je formulář pro nově vznikající kolektivy, kterým nabízíte pomoc nebo radu. Jak obtížné je založit nový spolek?

Chce to hlavně vůli, energii a někoho, kdo to odstartuje. Jinak to moc obtížné není. Formulář máme půjčený od queer kolektivu LIGHT* z Bratislavy. Chceme motivovat k zakládání kolektivů i mimo velká města. Queer lidé totiž žijí na všech místech, ve všech koutech naší země. Stejně jako my se potřebují potkávat a vytvářet si svůj bezpečný prostor. Přála bych si, aby měl každý člověk kam jít.

Často se o queer lidech mluví jako o queer nebo LGBT+ komunitě. Je to tím, že se více sdružují?

Je zvláštní, že jsme označovánx jako komunita. Většina queer lidí totiž v žádné doopravdy není. Nálepka LGBT+ komunity totiž z nikoho člena „opravdové” komunity nedělá. Nejde totiž o to, mít stejnou vlastnost. Lidem, kteří běhají, se také neříká komunita běžců. Abychom je tak mohlx nazvat, musí spolu běhat často, pravidelně.

Na akcích Pluska+ se potkáváte každý týden, komunitu tedy tvoříte. V čem spočívá její síla?

Kolektiv vznikl i proto, aby se queer lidé mohli potkávat častěji než párkrát do roka na velkých akcích, jako jsou třeba festivaly Pride. Mají díky tomu možnost tvořit nová přátelství a najít v nich oporu. Pro některé je to vědomí, že se mají kam vrátit, i když je jejich rodina nepřijímá. Plusko+ pak může fungovat jako rodina, kterou si sami vybralx.

Potřebují queer lidé komunitu více než ti, kteří nejsou „pluskem“ v naší společnosti?

Každý queer člověk v nějaké části svého života zažívá útlak. Je to nepopsatelná věc pro lidi, kteří to nezažili. Jsou to drobnosti. Mikroagrese, se kterou se ale potkáváte, kdekoli se pohybujete. Je proto důležité mít možnost mluvit s někým, kdo tomu rozumí.

Bára Šarafínová

Bára Šarafínová je aktivní členka a organizátorka queer kolektivu Plusko+. Narodila se v roce 2000. Loni dokončila bakalářské studium psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a nyní pracuje jako lektorka v organizaci Podané ruce a ve Studijním centru BASIC. Sama se označuje jako aktivistka a feministka, která žije pro edukaci a dýchá pro queer revoluci. V loňském roce mluvila v Brně na pochodu „Nebudeme mlčet“ proti násilí na LGBT+ lidech, na protestní oslavě Mezinárodního dne žen. „Bez péče nejsou koláče“ a na pride průvodu „Duha do ul!c“. Je součástí podcastu Teplomet a projektu Slovem. Věnuje se také hudbě, její nahrávka nese název „ne*podlehnout“.

Všechny tři projekty, kterých jste součástí, jsou si v něčem velmi podobné. Vznikly v posledních dvou letech a zaměřují se na queer témata. V čem se od sebe liší?

Teplomet a Slovem jsou více edukativní. Podcast může pomoci třeba rodičům queer dětí nebo lidem, kteří se teprve hledají. Používáme v něm přístupný jazyk, hodně vysvětlujeme, aby si ho mohl pustit kdokoli. Slovem jsou otevřené diskuze na různá témata – bezpečný prostor, queerness, mentální zdraví, sebepéče. Akce pořádáme jednou měsíčně a chceme, aby se jich účastnilo co nejširší publikum. I když třeba Plusko+ kroužky mohou působit uzavřeněji, všech akcí se může účastnit kdokoli, koho zaujmou.

Kde vidíte budoucnost těchto projektů?

Vizí máme vícero. V nějaké krátkodobější časové perspektivě mohu mluvit o nahrávání další série Teplometu. Dále bychom uvítalx, kdyby se kolektivy více sdružovaly a předávaly si vzájemně zkušenosti. Mám na mysli queer platformy po celém Česku s různým obsahovým zaměřením. Mohou se navzájem obohatit a inspirovat. Jasná je i dlouhodobá vize. Cílem je stále queer feministická revoluce.

Dalo by se říci, že zmíněnou revoluci děláte už nyní. Jaký by měla mít výsledek?

Jsou to rovná práva, platy, příležitosti, přístup k lidem. Všichni by mělx mít stejné výchozí podmínky, jako nyní mají bílí heterosexuální muži, například možnost být zaměstnanx za stejné peníze na stejných pozicích. Ke všem by se mělo přistupovat s úctou a respektem. Vize spočívá ve společnosti bez diskriminace a nespravedlnosti, v osvobození se od nefunkčních struktur, ve větší kolektivitě.

Plusko+ vzniklo v Brně a později začalo působit také v Praze. Zapojilx jste se nějak do festivalu Prague Pride?

Jako spolek jsme tam nevystupovalx a za těchto podmínek bychom to ani nechtělx. Pražskému Pridu podle mě uniká myšlenka původních pridů. Nesouhlasíme s komerčností a pinkwashingem (marketingová strategie, kterou některé firmy využívají, aby působily progresivně – pozn.red.), které jsou s akcí spojené. Také nám přijdou nevhodní někteří sponzoři. Například podpora korporátů, které se při této příležitosti natřou duhovou barvou a tváří se jako nejvíce otevřená společnost. Po zbytek roku přitom devastují své okolí. Hlavního pochodu jsme se proto dvakrát účastnilx v neoficiálním černorůžovém bloku. Místo duhových vlaječek a růžových brýlích na očích máme slogany, které hlásají naše požadavky na rovná práva. Podporujeme formy pochodů, které více připomínají původní demonstraci za práva queer lidí. V Brně pochod v podobném duchu pořádá hnutí Duha do ul!c.

Váš hlas neutichá ani díky demonstracím, které jako spolek organizujete. Setkání v užším kruhu v závažných momentech vyměníte za pochod ulicí a burcování veřejnosti. Jaká motivace vás osobně žene na podium?

Když bylx zavražděnx Juraj a Matúš v Bratislavě, vyvolalo to ve mně obrovské pocity beznaděje, vzteku a smutku. Bylo pro mě samozřejmé napsat projev a o své myšlenky se podělit. Někdy nedokážu jen přihlížet a čekat, než za mě něco udělají ostatní. Kvůli společenskému nastavení mám pocit, že o velké části mého života rozhodují druzí. Skutečnost, že se podílím na organizaci veřejných akcí, mi dává do rukou nástroj, kterým to můžu změnit. Cítím, že díky tomu určuji směr svého osudu a nenechávám si ho prokluzovat mezi prsty.

Minulý měsíc o právech homosexuálů rozhodovalx poslankyně a poslanci. Jako vzkaz na zavedené partnerství a nepovolené adopce jste na sociální sítě přidala fotografii se svou snoubenkou Julií. „Pro stát nejsme dostatečný, ale pro sebe jsme nejvíc,“ zněl váš komentář. Jak se vás dotýká debata kolem manželství pro všechny?

S Julií jsme spolu krátce a zatím neřešíme potomky. Bolestivější je to pro páry, které třeba řeší práva na dítě druhého partnera. Pro nás je důležitá myšlenková hodnota sňatku, skrze který chceme svoji lásku manifestovat. Když je nám manželství odepíráno, vymyslíme k tomu jiný způsob. Mám ale strach, že náš sňatek pro některé nebude mít stejnou váhu. Z letošní zimy mám nepříjemnou zkušenost, která ukazuje jeden z důvodů, proč by práva měla být v této oblasti narovnána.

Jakou zkušenost?

Na horách si Julie ošklivě poranila koleno a záchranná služba ji musela převést do nejbližší ambulance. Ošetřující lékař se jí ptal, jestli má někoho, kdo se o ni po zákroku postará. Když mu řekla, že je s ní její snoubenka, osočil se na ni. Podle něj to nebylo možné, když se přece homosexuálové nemohou brát. Při léčbě se samozřejmě Julie nemohla cítit bezpečně. Tahle interakce nám poté v dalších dnech nedala spát, nemluvě o strachu z dalších podobných situací. Podobným argumentem by nás přitom lékař, ani nikdo jiný nemohl nařknout, kdyby manželství pro všechny bylo v zákoně. Do té doby se budu obávat reakce okolí na to, když se zmíním, že mám snoubenku.

Podcast Teplomet s vámi nahrává i váš kamarád Pavel. Říká o sobě, že je boomer, který moc nerozumí slovům mladší generace, a proto se hodně ptá. Významy slov mu vždy vysvětlíte. Kdyby místo Pavla seděl u nahrávání člověk, který naopak nerozumí queer lidem, na co by se měl ptát?

Na cokoli, všechny otázky jsou dobré. Horší je, když se lidé ptají málo, nebo se ptát bojí. Jakákoli respektující otázka by byla skvělá. Pokud bych se bavila s někým, kdo má spíš nepřátelský postoj, chtěla bych, abychom hledalx věci, které máme společné. I když jsou queer lidé vnímaní skrze rozdílnost, jsme jako ostatní. Všichni jsme lidé, máme své touhy a svá přání. Každý má svoji specifickou osobnost. Je šílené, když se matka přestane stýkat s dcerou nebo někdo odsoudí kamaráda jen kvůli tomu, že se odchyluje od jeho představy „normálnosti“. Mělx bychom více hledat společné věci. Všichni se ve výsledku chtějí mít dobře, a toho dosáhneme jen vzájemným respektem a dostatkem edukace.