Snažíme se, aby lidé neměli pocit, že umění je jen pro vyvolené, říká kurátor

Brno - Inspirace Berlínem, Vídní nebo Prahou. I takto popisuje kurátor Šimon Kříž brněnskou uměleckou scénu, která je podle něj přívětivě otevřená studentům a k současnému umění. Šimon Kříž působí nejen jako kurátor umění v nezávislé galerii OFF/FORMAT, ale i jako pedagog na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

V Brně žijete i umělecky působíte, jak tedy Vy vnímáte současnou brněnskou uměleckou scénu?

Brno vnímám jako umělecké a studentské město, které nabízí opravdu mnoho off space a nezávislých galerií, jako jsou galerie Pitevna, Sibiř, Cejla, OFF/FORMAT nebo Umakart. V rámci brněnské umělecké scény vzniká podhoubí, které generuje spoustu zajímavých nekomerčních míst. Například já jsem začínal v kavárně a galerii Era, což byla skoro až dobrovolnická činnost, jelikož výstavy jsme dělali opravdu za pár stovek, které ve finále šly víceméně pouze do tiskovin. A to je podle mě to specifikum pro Brno. Máme tady spoustu míst, kde bují kultura. A to nejen v té výtvarné scéně, ale i hudební a divadelní na mezinárodní úrovni. Inspirujeme se trochu Berlínem, trochu Vídní i Prahou. Brno je specifický mix, který je velmi přívětivě otevřen zejména studentům a současnému umění.

Myslíte si, že je v Brně dostatek mladých umělců razící tuto filozofii?

Myslím si, že ano. Zároveň říkám, že mladých umělců není nikdy dost, a proto se i tady na Pedagogické fakultě snažíme ten plamínek tvořivosti zažehnout jak u našich studujících, tak u učitelů na státních školách. Snažíme se zlepšit povědomí o umění, aby široká veřejnost neměla pocit, že umění je jen pro vyvolené. Umění je totiž opravdu pro všechny.

Říkáte, že máme tedy dostatek prostoru i dostatek umělců, máme ale na brněnské scéně dostatek cílového publika, které by o současné umění jevilo zájem?

V Brně jsou samozřejmě i galerie, které mají svou specifickou cílovou skupinu návštěvníků, ale vnímám, že pro spoustu galerií jsou právě studenti silným základem, co se publika týče. Jak jsem již říkal, Brno je silné studentské město a do publika mající zájem o umění se to propisuje. To potvrzuje i fakt, že část brněnských galerií funguje pouze od září do června, což souvisí právě s odlivem studentů během prázdnin. Tohle je mimochodem i odlišností oproti umělecké scéně v Praze.

V galerii OFF/FORMAT, kde působíte, jste pořádal výstavu Normcore, která reflektovala fenomén digitalizace kultury a nové způsoby interakce mezi autorem a veřejností. Vnímáte osobní setkání člověka s uměním stále jako nenahraditelná?

Určitě. Digitální sféru si stále teprve osaháváme a zkoušíme, jak funguje s novými formami umění. Osobní kontakt diváka s autorem a jeho dílem někde v galerii je pro většinu umělců stále nenahraditelným. Dokonce i v případě, že se jedná o digitální tvůrce. Řekl bych, že přímá osobní reakce je zásadní i pro autory, kteří z dálky vypadají, že se věnují pouze umění v digitálním prostředí. Já sám digitálně tvořím a ten kontakt s publikem a jeho přímá reakce je pro mě velmi důležitý. Reakce na sociálních sítích má totiž svá specifika, což prezentovala i výstava Normcore. Digitální svět už dnes není nesvázaný a bez pravidel, ba naopak. Jistá pravidla prosakují a komplikují pak prezentaci některých autorů – například když Instagram stahuje jejich tvorbu, protože ji označí za nevhodnou.

Jak si jako kurátor vybíráte umělce?

Většinou začínám tématem. Teď například chystáme výstavu, které téma bude práce s textilem a propojení s lidskou postavou, takže mezi vybrané autory bude patřit třeba scénáristka a kostymérka, která pracuje s šitými figurínami v životní velikosti. Vždy si vybírám témata tak, aby mi byla blízká a měl jsem o nich hodně co říct – jinak bych se do nich určitě nepouštěl.

Kromě kurátora jste i pedagogem, ovlivňují se tyto dvě role navzájem?

Rozhodně, pro mě je zpřístupnění a demokratizace umění klíčové. Učím mimo jiné i na základní umělecké škole, kde je současné umění tím základním inspiračním zdrojem. S tématy hodně pracuji, takže pokud je nějaké téma ze současného umění nevhodné například pro mladší žáky, vždy se ho snažím uzpůsobit. Také třeba edukace veřejnosti, jako jsou komentované prohlídky, je pro mě opravdu zásadní. S tím počítám vždy už od úplného začátku plánování jakékoli výstavy.

Ovlivňují digitální technologie přístup mladších žáků k umění?

Dalo by se říct, že ano. U žáků okolo desátého roku určitě hodně záleží i na přístupu rodičů, jak moc velký kontakt s technologiemi mají, takže tam to může být dost odlišné. U žáků maličko starších už záleží, jak k tomu přistupuje učitel. Pokud je schopný dobře propojit digitální technologie s těmi klasickými, jako kresba, malba nebo design a demonstrovat, že jedna druhou nenahrazují, ale jdou ruku v ruce, může studentovi otevřít nové způsoby uvažování. Dost mu tím může pomoct i při vnímání současného umění.

Kdybyste měl nás, mladé brněnské studenty, vzít v Brně za uměním, kam by to bylo?

Pozval bych vás do Moravské galerie na krásnou výstavu Umění do kapsy, která je rozdělená do několika tematických místností. Dále bych doporučil třeba galerii Sibiř, kde by tento týden měla být výstava z pražské galerie. Ty společně navázaly partnerství, a tak se výstavy ze Sibiře dostanou do Prahy a naopak. V Brně se toho děje ale opravdu hodně, takže věřím, že každý si přijde na to své.