Spoluzakladatel startupu: Hlavní je do toho jít a moc nepřemýšlet

Homepage

Spoluzakladatel startupu: Hlavní je do toho jít a moc nepřemýšlet
Hynek Bočán na Enmon technologies pracuje čtvrtým rokem. Foto: Patricie Lichardová
GALERIE collections

Brno - Na startupu Enmon Technologies začal pracovat třemi lety, zpočátku po večerech a o víkendech. Do toho pracoval na plný úvazek jako vývojář. Řeč je o sedmadvacetiletém Hynkovi Bočánovi, jehož software hlídá spotřebu elektřiny velkým sítím drogerií či obchodům pro kutily. Jak se mu získávali první klienti? Co ho k vytvoření softwaru inspirovalo? V rozhovoru také radí studentům, kteří se chtějí vydat stejnou cestou.

Jak byste software představil někomu, kdo ho vůbec nezná?

Je to software, který vám pomůže s energetikou. Díky němu budete rozumět tomu, co znamenají všechny ty položky na faktuře za elektřinu a plyn. Snažíme se být rádcem i pro firmy, které se v energetice nepohybují. Upozorňujeme je na nesrovnalosti ve fakturách, to je naše hlavní zaměření. Teď se v softwaru nově dá spočítat velikost uhlíkové stopy dané organizace nebo firmy, dneska se na toto téma dost tlačí, každý to chce vědět. Firmy tedy díky nám svou uhlíkovou stopu zjistí a mohou si vytvořit plán, jak ji snížit. Tohle je základ toho, co nabízíme.

Z popisu chápu, že cílíte na velké firmy, plánujete se v budoucnu zaměřit i na domácnosti?

Domácnosti sice se zvyšováním cen energií platí momentálně dost peněz, ale aby to pro nás dávalo smysl, zákazník musí utrácet za energie minimálně půl milionu ročně. Přibližně takovou částku vlastně zaplatí ten software, který mu pomůže hledat úspory. V této sekci pro nás není prostor. Získat zákazníka je docela drahé, jak v uhlíkové stopě, tak v energetice. Musíme jim často ukázat, že vůbec nějaký problém mají. Ty firmy většinou nějak fungují, moc se o to nestarají. My za nimi přijdeme, vyžádáme si poslední fakturu a začneme jim ukazovat, co všechno je tam špatně nastavené, kde se dá ušetřit. Vlastně tomu zákazníkovi musíme prodat určitý objem peněz, aby se nám zaplatila vynaložená snaha. To, co děláme se navíc nedá prodávat jako nějaký hotový zabalený produkt, jednotný koncept, což je při oslovování koncových uživatelů klíčové.

Jak se vám získávali první klienti?

Docela jednoduše, protože jsme firmu nezakládali na zelené louce. Moji dva společníci mají firmu PKV Build, která se zabývá energetikou. Jsou v podstatě konzultanti, klient za nimi přijde a chce poradit. Projdou si jeho areál, podívají se na faktury a navrhnou úsporná opatření. V této činnosti jsou aktuálně největší v Česku, takže získat první zákazníky bylo snadné. Jedním z nich byla například drogerie DM. Skvělé taky bylo, že první zákazníci nám začali ihned dávat zpětnou vazbu, takže jsme mohli software upravovat a přinášet tak firmě co největší hodnotu.

Máte nějaké další velké známé klienty?

Největším klientem je určitě CTP, v jejich byznys parku Vlněná máme mimo jiné i sídlo a celý areál odečítá náš systém. Máme tady přes čtyři sta odběrných míst, řešíme i jejich další parky v Brně a několik dalších po republice. Dále třeba společnost Asko nábytek, se kterou spolupracujeme už dlouho a také nás oslovili s tím, že chtějí naše služby využívat i na Slovensku. Nedávno jsme také přidali hobbymarket Bauhaus.

Co vás k vytvoření softwaru inspirovalo?

Na začátku to byla snaha usnadnit si práci. Dělali jsme konzultantskou činnost a průkazy energetické náročnosti nebo energetické audity, který musí mít všechny firmy s větším obratem. Pro tyto dokumenty jsme potřebovali data, kterým se nám však nedostávalo. Bylo to hrozně komplikované. Firmy měly třeba dvacet areálů, my jsme potřebovali spotřebu každého areálu v posledních třech letech. Stávalo se nám, že jsme čekali i dva měsíce, než všichni účetní dali dohromady podklady. Několikrát nám přišla poštou fleška, na které bylo naskenovaných okolo šesti tisíc faktur. Tohle všechno byly firmy, které ročně utrácí za energie desítky milionů a jediný podklad, který měly, byla obrovská suma na výsledovce. Neměly vhled do těch informací, nevěděly, který areál má jakou spotřebu. Firma neměla přehled o energiích v reálném čase, všechny informace se získávaly až zpětně. Teď se náš klient díky softwaru může v reálném čase dozvědět, že někde prasklo potrubí nebo někdo zapomněl zhasnout světlo.

Jak velká výzva to pro vás byla?

Ze začátku to vlastně vypadalo strašně jednoduše, měli jsme nachystaný Excel s hezkými grafy a ty jsme ukazovali našim zákazníkům. Problém byl, když jsme v tom Excelu chtěli něco upravovat. Není tak pružný a nenabízí tolik možností. Čím složitější operace jsme potřebovali provádět, tím hůř se nám s ním pracovalo. Tak jsme si řekli, že si uděláme vlastní interaktivní Excel. Základní idea tedy byla, že se do systému budou sypat jen faktury a software je bude vizualizovat, počítat průměry na metr čtvereční a podobně. Až potom, co jsme se tomu začali více věnovat jsme zjistili, že možností je mnohem více. Například na elektroměr lze nainstalovat zařízení, které co patnáct minut odesílá údaje o spotřebě. Tím se nám otevřelo strašně moc příležitostí a máme se softwarem do budoucna spoustu plánů. Jediné, co nám chybí, jsou schopní lidé, hlavně vývojáři, kteří by nám ty plány pomohli zrealizovat.

Je něco, co byste teď udělal jinak?

Často jsme museli hromadu věcí předělávat, člověk u toho vývoje prostě nevidí za roh. Může se maximálně domnívat. Jednou se mi ale povedl celkem velký přešlap. V začátcích jsem nechtěně smazal celého jednoho zákazníka, všechna jeho data. Naštěstí jsme měli dobře nastavené zálohování, takže jsme se vrátili o dvě hodiny zpět a všechno šlo obnovit. Problém se tedy v pohodě vyřešil, ale nemít ty zálohy, tak by to bylo dost špatné. Ten pocit bych nikomu nepřál, člověk si tu obnovu samozřejmě nezkouší každý den, takže ten pocit sevřeného žaludku, jestli se to podaří, byl fakt nepříjemný.

Na stránkách uvádíte, že jste jediná firma v Evropě, která podobné služby nabízí.

Unikátnost našich služeb oproti konkurenci spočívá v tom, že kombinujeme tři druhy dat. Faktury, dálkové odečty a ruční odečty přímo z měřidel. Tyto tři druhy dat vezmeme, zkombinujeme a jsme schopni z nich udělat potřebné výstupy a analýzy. V tomto je naše řešení jedinečné a přináší nejpřesnější výsledky.

V pracovních zkušenostech uvádíte, že už šestým rokem pečete palačinky. Můžete mi o tom říct víc?

To byla taková mladická nerozvážnost, byl jsem v Brně na výšce a měl jsem první brigády. Dařilo se mi programovat a vydělávat, přemýšlel jsem, do čeho bych tak mohl investovat. Náš první nápad s kamarádem bylo uvést v praxi typický americký sen, něco ve stylu dětí na předměstí, co prodávají citronádu. Chtěli jsme mít stánek na hlavním nádraží, prodávat za dvacku limču s ledem. Znělo to skvěle, hned jsme vyrazili do Bauhausu, koupili jsme asi čtyři desky, ze kterých jsme ten stánek chtěli postavit. Až potom jsme začali řešit organizační část, co člověk potřebuje vyřídit u města, aby se mohl postavit na nádraží a začít prodávat. Zjistili jsme, že to není tak lehké, jak to vypadá, začali jsme plánovat v červnu a hned nám bylo jasné, že léto se nestihne. Potom jsme si sedli a začali přemýšlet znovu. Tak nás napadly palačinky. Nakonec se mi po asi půl roce podařilo projekt dotlačit do fáze realizace, měl jsem pojízdný vozík, povolení od hygieny, sehnal jsem si garáž, všechno bylo nachystané a pak se mi nepodařilo vyřídit povolení od města. Potom jsem tu garáž ze setrvačnosti ještě dva roky platil a pořád jsem doufal, že při práci na plný úvazek si najdu prostor to rozjet. Tohle mi samozřejmě zatím nevyšlo, ještě to ale oficiálně ukončit nechci, naděje umírá poslední. Možná to ještě někdy v budoucnu rozjedu.

Vyjel jste s vozíkem někdy reálně prodávat?

Ano, poprvé jsem dělal palačinky jen pro asi dvacet zaměstnanců, paradoxně jsem ještě neměl povolení od hygieny a zrovna šly kolem dvě slečny, se kterými jsem to na té hygieně vyřizoval. Prostě zákon schválnosti. Hned podruhé jsme byli na Majálesu. Tam jsme dohromady upekli těch palačinek asi sto padesát, byli jsme tam ve třech a strašně jsme se nadřeli. Po sečtení tržeb a odečtení nákladů jsem navíc byl ve ztrátě pět set korun.

Co byste poradil studentům, kteří se plánuji vydat podobnou cestou?

Ať to zkusí, dokud jsou mladí. U mých palačinek sice ta spálená investice bolí, ale stále méně, než kdybych už měl děti, hypotéku a spoustu jiných výdajů. Prostě nad tím moc nepřemýšlet, nehledat různé problémy, proč by to nemuselo vyjít. Na vysoké škole má člověk prostor na to dělat chyby, ty jsou navíc taky svým způsobem obohacující a posouvají nás dál.