Bývalá modelka v Hitlerově vaně – Lee: Fotografka v první linii

Životopisné drama z Velké Británie, které do českých kin dorazilo letos v říjnu, popisuje život a práci Lee Millerové. Z modelky se stala fotografkou a během druhé světové války také válečnou zpravodajkou armády USA, přispívala i do britského vydání Vogue. Ve filmu ji ztvárňuje Kate Winslet.

Dílo režisérky Ellen Kuras, která s Winslet spolupracovala už dříve na filmu “Věčný svit neposkvrněné mysli”, vychází z biografie “The Lives of Lee Miller” z roku 1985. Autorem je Antony Penrose, fotograf a filmař. Právě rozhovor mezi Antonym (Josh O'Connor) a Lee je ústřední linkou celého filmu - zvědavý novinář a bývalá válečná zpravodajka jsou dynamickou dvojicí. Penrose svou zdvořilostí a respektem pomáhá zdůraznit přímočarost, ráznost a strhanost Millerové, která si s sebou válečné hrůzy nesla po celý život.

Millerová sedí v křesle, před sebou rozložené svoje fotografie, v jedné ruce má cigaretu a ve druhé sklenici alkoholu. Penrose jednotlivé fotky bere do ruky a ptá se na příběh za každou z nich, Millerová více či méně ochotně vypráví. Jen zlehka zmiňuje svou minulost modelky a začíná v moment, kdy potkává svého budoucího manžela Rolanda (Alexander Skarsgård) na návštěvě u přátel ve Francii.

Společně sledují vzestup Hitlera v Německu a začátek války, Lee přitom pracuje pro britský Vogue jako fotografka. V Londýně dokumentuje práci žen během války - očekává se od ní totéž. Britové ji odmítnou pustit na frontu, díky svému americkému občanství se ale stane válečnou korespondentkou armády USA. Fotografuje v polní nemocnici, dokumentuje London Blitz, první použití napalmu, pařížské povstání a hrůzy v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Společně s Davidem E. Shermanem (Andy Samberg), americkým fotografem, vytvoří ikonické duo a během války na většině svých děl spolupracují. Jejich nejznámějším společným počinem je fotografie z koupelny v domě, který patřil Adolfu Hitlerovi.

Z celého filmu tak trochu dýchá feminismus - britové očekávají, že ženy budou dělat svoji práci a nebudou se míchat mezi mužskou frontu. Navíc měly jako válečné korespondentky omezený pohyb po vojenských střediscích. Vznětlivá a tvrdohlavá povaha fotografky, kterou Winslet skvěle ztvárňuje, dává tušit, že pro ni takové věci neplatí a staví se proti všem podobným zvyklostem a nařízením. Zachraňuje mladou dívku obtěžovanou vojákem. Citlivě, ale zároveň surově a naléhavě dokumentuje utrpení žen a sexualizaci jejich těl v koncentračních táborech. Tečkou za tím vším je samotné obsazení Winslet - ve filmu vypadá na svůj skutečný věk (nar. 1975) a neskrývá vrásky ani to, že s věkem trochu přibrala. I Millerová ve snímku naráží na to, že ženské tělo se s časem mění a Winslet té myšlence jde naproti.

Snímek se snaží vystavět scény tak, aby co nejvíce odpovídaly reálným fotkám, a to se většinou skutečně dařilo. Hudba není výrazná ani zapamatovatelná, film se ale mnohem více než na logiku věci soustředí na vizuální stránku. Nelineární vyprávění je chytlavé a dobře rozděluje jednotlivé pasáže, celé to má šmrnc a děj rychle ubíhá. Rozuzlení je možná trochu předvídatelné, ale přesto dokázalo příjemně překvapit, stejně jako herecké obsazení. Zobrazení smrti Millerové na samotném konci zanechává za celým dílem pomyslné tři tečky, které vyzní do ztracena. To považuji za skvělý konec jak dialogu mezi Penrosem a Millerovou, tak pro snímek takového formátu. Pokud vás zajímá Millerová a její dílo, válečná žurnalistika, postavení žen a jejich emancipace, nebo si jen chcete intelektuálně odpočinout, mohu snímek jenom doporučit.