V lockdownech lidé jídlem plýtvali méně, říká výzkumnice

Brno - Vedoucí tříletého výzkumu o plýtvání potravinami Lea Kubíčková v pátek 29. dubna zodpověděla otázky čtenářů v rámci online rozhovoru. Své otázky mohli pokládat od 12 do 13 hodin.

Vědecký tým Mendelovy univerzity v Brně právě ukončil projekt, v rámci kterého výzkumnici měřili množství vyhozených potravin. Experiment byl rozdělen na tři části a součástí byly i vzdělávací kampaně, jež měly ovlivnit brněnské domácnosti. Jaký měl výzkum výsledek, si můžete přečíst zde Kampaně o plýtvání jídlem mají výrazný efekt, ukázal výzkum.

K problematice se vyjádřila prorektorka Mendelovy univerzity Lea Kubíčková, která je autorkou řady odborných statí, článků a skript. Její výzkumná činnost se zaměřuje mimo jiné na oblast managementu, marketingu a obchodu, zejména na problematiku řízení malých a středních podniků. ,,Lidé často nedokážou odhadnout množství vyplýtvaných potravin,” říká výzkumnice Kubíčková.

Kdo nejvíce k tomuhle problému přispívá? Jednotlivci či podnikatelé?

Oficiální statistiky uvádí, že domácnosti se podílí zhruba čtyřicet procenty a některé až padesáti procenty na celkovém plýtvání. Koncový spotřebitel hraje zásadní roli. Já jako člověk spotřebitel, když jdu do restaurace, tak co nechám na talíři je taky moje záležitost.

Mohla byste v krátkosti zhodnotit výsledek vašeho tříletého výzkumu?

Nejdůležitější výstup projektu je, že víme, kolik skutečně domácnost vyplýtvá. Máme čísla, která dosud nebyla dostupná. Druhým výstupem je zjištění, že se dá chování domácnosti ovlivnit tím, že na ně budeme působit kampaněmi proti plýtvání potravinami. Třetí zjištění je, že to působení by mělo pokračovat, protože když přestaneme, tak se efekt vytrácí.

Kdybyste mohla lusknutím prstu změnit jednu věc ohledně plýtvání, co by to bylo?

Kdyby měl člověk kouzelný prsten, tak bych si přála, aby se přebytek potravin, které se vyplýtvají v rozvinutých zemí, dal poslat tam, kde je nedostatek a lidé hladoví.

Co dělat s potravinami, které jsou prošlé? Jde v tomto případě udělat něco jiného, než je vyhodit do koše?

Co je to prošlé? Datum minimální trvanlivosti znamená, do kdy by měla potravina zůstat kvalitní. Když to nebude vypadat divně, tak to mohu sníst. U data spotřeby by to nebylo bezpečné.

Co Vás při výzkumu nejvíce překvapilo nebo naopak zklamalo?

Úplně nejvíc nás zklamalo, že ty náročnější kampaně neměly okamžitý efekt, ale nakonec jsme zjistili, že účinek měly, jenom ne okamžitý. Projevilo se to až s časovým odstupem. Nejvíc nás překvapilo, že v době nejtvrdších lockdownů, kdy celé rodiny byly doma, se plýtvalo méně. Když se vyhlásil lockdown, tak jsme čekali, že bude plýtvání naopak větší.

Z jaké zahraniční země je možné se inspirovat?

Jsou země, kde mají domácnosti speciálně zpoplatněné potravinové odpady. Nejsem si jistá, že by tento model fungoval v našich podmínkách. Těžko se hledá inspirace. My jsme hledali i v zemích, kde v domácnostech kampaně nějak působily, a výsledkem bylo, že zabraly. Využili jsme části kampaní, které zabraly, jako například nálepky na popelnicích. Je složité překlopit jeden model, který by stoprocentně fungoval.  Na plýtvání má vliv jak vaříme, co nakupujeme nebo jakou roli hraje jídlo v kultuře.

Myslíte si, že je efektivnější nakoupit méně věcí a chodit častěji nebo zda udělat jeden velký nákup za měsíc? Co je z dlouhodobého hlediska lepší?

Z našich průzkumů vyšlo, že domácnosti, které nakupují méně častěji, mají samy subjektivní pocit, že i méně plýtvají, než domácnosti, které nakupují velký nákup za týden. Ty udávaly čísla větší. Kdybychom se spolehli na tvrzení domácností, tak by úměra platila. Často nám bohužel vychází, že objem plýtvání nedokážou odhadnout. V popelnicích se nachází větší množství vyplýtvaných potravin, než dokážou odhadnout.

Dokážete na základě vašeho výzkumu říct, ve kterých částech Brna se třídí nejvíce a ve kterých nejméně?

Ne, nedokážu. Na třídění odpadu jako takové jsme se nezaměřovali. Kdybych se podívala na data, tak jednotlivé složky máme změřené. Musela bych do původních materiálů a vyhledat to. Nesledovali jsme úplně celé Brno. Když jsme chtěli například vesnickou zástavbu, tak jsme opravdu hledali domy se zahrádkou, kde se něco pěstuje, se slepicemi a králíky. Nemohlo to být rovnoměrně po celém Brně.

Dobrý den, jak jsou na tom Češi v porovnání s dalšími evropskými národy?

Když vycházíme z oficiálních statistik, ty nepublikují čísla přepočtená na jednu osobu, ale za celý potravinový řetězec, jsme na tom poměrně dobře. V rámci Evropy jsme na tom slušně. Nicméně to nejsou čísla, která se týkají přímo domácností. Kdybychom chtěli srovnávat naše čísla, tak nemáme moc s čím, protože tvrdá data nejsou k dispozici. My jsme prošli spousty studií a na podobná data jsme nenarazili.

Od koho padl prvotní nápad k založení výzkumu?

My jsme se tématem plýtváním potravin zabývali delší dobu a nápad podívat se do popelnic padl nejdřív ze srandy s nadsázkou. Zjistili jsme, že nejsou k dispozici žádná ověřená data, protože čísla, která se zabývají plýtváním potravin, se ve statistikách liší, a často tam není napsané, čeho se týkají. O domácnostech jsou to pouze odhady. Jednou jsem ze srandy řekla, že by bylo dobré prohrabat popelnice. Pak jsme řešili prostředky, a než jsme začali řešit projekt, tak to byly 3 roky.