Můj nízký věk je pro mě spíš výhodou než handicapem, říká dvacetiletý šéf zemědělců

Když se před rokem stal Lukáš Kupec vedoucím agronomem, vyrazil tím dech mnoha lidem. Bez vysokoškolského titulu, a navíc v pouhých devatenácti letech se ocitl v pozici šéfa rostlinné výroby ve dvou střediscích Renofarmy, která sdružuje hospodaření osmi zemědělských podniků na Moravě a ve Slezsku.

Sedíme v jeho kanceláři a Lukáš vzpomíná, jak to všechno vlastně začalo. Už je to více než rok, co se rozhodl prakticky ze dne na den změnit svůj život. Z role studenta, jehož jedinou povinností bylo studium, se najednou začal se starat o chod rostlinné výroby v Troubkách a Tovačově na Přerovsku.

Loni v září začal studovat technologie pěstování rostlin na Mendelově univerzitě v Brně, ale studium mu vydrželo pouhý měsíc. Brzy zjistil, že tento obor a celkově vysoká škola nejsou nic pro něj. „Mám rád klid. Jsem doma tam, kde je zeleň a příroda,“ říká s úsměvem Lukáš. V centru Brna byl nespokojený. Ruch města ho ubíjel a odpočítával minuty do okamžiku, kdy se bude moct vrátit zpátky domů do své rodné vesnice. Nejšťastnější je na zahradě nebo na poli, v jeho šatníku tak dominují montérky před košilemi. „Chodím zásadně pracovně oblečený, když jezdíte celý den po polích, tak není ideální chodit v obleku, i když se to možná na první pohled od té pozice očekává,“ vysvětluje se smíchem svůj úbor.

„Myšlenku na ukončení studia jsem měl v hlavě nějakou dobu,“ objasňuje Lukáš. Když jeden večer na kolejích dohledával informace k seminární práci, objevil webové stránky Renofarmy. Věnují se zde preciznímu a regenerativnímu zemědělství, tedy takzvanému hospodaření v souladu s přírodou, což bylo shodou okolností téma jeho práce. Nakonec tam objevil vypsané výběrové řízení na pozici agronoma. Jedním z požadavků bylo středoškolské či vysokoškolské vzdělání a vzhledem k tomu, že má vystudovanou Střední zemědělskou školu v Přerově, řekl si, že to zkusí. „Sepsal jsem životopis i motivační dopis a zkusil štěstí. Potom jsem se normálně vrátil do školy, ale duchem už jsem byl jinde,“ popisuje se smíchem agronom.

„Byl jsem překvapený, když mi poté zavolali a pozvali mě na pohovor,“ povídá dál Lukáš. Vyrazil na něj smířený s tím, že je nejspíš malá šance na úspěch vzhledem k velkému množství uchazečů. Pohovor ale proběhl skvěle a Lukáš v neděli odjel na koleje s tím, že si sbalí věci a do školy už se nevrátí. „Přitom ještě nebylo nic jisté, měl jsem za sebou jen první pohovor. Rozhodl jsem se ale, že i kdybych to místo nedostal, tak už se do školy nevrátím,“ vysvětluje Lukáš. Proběhly ještě dva další pohovory a v půlce října přišla nabídka, jestli má o pozici stále zájem. „A tak jsem to vzal a jel podepsat smlouvu,“ doplňuje mladý muž.

Ve své funkci je od loňského listopadu. Jako jediný uchazeč se na pohovorech nezeptal na finanční ohodnocení ani pracovní dobu a chtěl se rovnou podívat do terénu. „Práce agronoma totiž začíná brzo ráno a končí pozdě večer, víkendy pro mě prakticky neexistují a jsem neustále na telefonu, takže chtít osmihodinovou pracovní dobu by bylo bláznovství,“ objasňuje svoje výhody při pohovoru. Na otázku, jaké byly reakce na tak mladého vedoucího, chvíli hledá správná slova. „Byl jsem až příjemně překvapený, jak bezproblémové to bylo s kolegy. Samozřejmě se vždy každý diví, jak se mi to povedlo,“ odpovídá nakonec pobaveným hlasem. Myslí si, že má jako mladý šéf výhodu díky mladické odvaze a motivaci něco změnit, protože ti starší už mají radši svoji pohodu. „Někteří starší podřízení byli k mému věku dost skeptičtí, tudíž to s nimi bylo o něco horší,“ připouští už vážnějším tónem.

V jednu chvíli Lukášovi zazvoní telefon. Volá jeden z traktoristů a shání se po něm. Hned jede, a na poli je ve chvilce vidět, že je pro tuhle práci ten pravý. Když mluví s podřízenými, nikdo neodmlouvá a je cítit vzájemný respekt. Na začátku měl jen znalosti ze střední školy, ale zkušenosti v oboru prakticky žádné. Má ale zájem, nadšení a ochotu učit se novým věcem. A tak se kromě chodu firmy začal v oboru vzdělávat i sám. Zároveň si zkouší všechny možné pozice, od montáží v dílně po traktoristu. Díky tomu si získal své podřízené. „Myslím, že jsem si díky tomu vybudoval důvěru. Ví, že když po nich například chci práci hotovou za určitý čas, tak nestřílím od boku, ale vím, jak to funguje,“ vysvětluje sebevědomým hlasem. „Navíc mě to všechno opravdu baví, každý den je úplně jiný než ten předchozí, a to na tom miluji nejvíc,“ mladý zemědělec cestou zpět do střediska s nadšením v očích..

Provádí mě po středisku v Tovačově, a přitom mě upozorňuje, že má sice vysněné pracovní místo, ale ne vše se zlátne jako zralá pšenice. Jeho práci provází i velké množství stresu. Nese zodpovědnost za veškerou rostlinnou výrobu, která dál ovlivňuje tu živočišnou a úzce spolupracuje s mechanizací. „Tlak je opravdu obrovský a nepomáhá tomu ani to, že na něj nejsem zvyklý,“ přibližuje situaci. „Je to neustálá práce s hlavou a mám problém na chvíli jen tak vypnout. Pořád přemýšlím, jak bude vypadat další pracovní den,“ doplňuje s povzdechem. Nejlepší relax je pro něj hudba, poslouchá hlavně při řízení. I přes nepřetržitý stres si ale svou práci užívá. Naučil se díky ní nejen improvizovat, ale hlavně nebát se chybovat. „Rozhodnutí skončit se školou nelituji, jsem rád za příležitost získávat zkušenosti v oboru, o který se odjakživa zajímám,“ zakončuje s úsměvem své vyprávění.

Poznámka: Článek vznikl jako produktová seminární práce v předmětu Publicistika.