Na pIšQvorky se letos přihlásilo skoro šest a půl tisíce žáků, říká mladý organizátor

Školáci po celé české republice začali soutěžit v oblastních kolech turnaje pIšQvorky, a to pod taktovkou jednadvacetiletého studenta, Adama Štěpána. Ten měl letos možnost být projektovým manažerem turnajů.

Jaká je letos účast?

Letos se nám přihlásilo tisíc čtyři sta týmů, které čítají asi šest tisíc účastníků. V kategorii jednotlivců je přihlášeno asi čtyři sta soutěžících.

Jak dlouhou historii mají pIšQvorky?

Projekt začali brněnští vysokoškolští studenti v roce 2008. Takže nebýt koronaviru byl by letos patnáctý ročník.

Jak turnaj probíhá?

Školáci složí týmy ze tří až čtyř členů. Následně turnaj probíhá na třech úrovních. První jsou oblastní kola, těch je letos 145. Druhá jsou krajská kola. Ty jsou ve všech krajských městech a tři na Slovensku. Pokud se probojujete oběma koly, tak na vás čeká grand finále v Brně na Fakultě sociálních studií.

V případě jednotlivců je turnaj ve formě online, na který už máme vytvořenou platformu z loňska. Vítězové pak jedou na grand finále do Brna.

Jak vypadá hra piškvorek?

Každý účastník hraje dva duely na archu patnáct na patnáct políček. Za výhru dostane dva body. Maximální týmový zisk je tedy dvacet bodů. Hrajeme takzvaným švýcarským systémem. To znamená, že po první partii týmy dále hrají se stejně silnými soupeři, aby po první prohře neskončily, ale mohly si turnaj ještě užít. Na pIšQvorkách máme zahájení s názvem swap. To v praxi znamená, že jeden z hráčů zaznačí tři symboly. Jsou to dva křížky a jedno kolečko nebo naopak s možnou nástavbou swap dva, kdy druhý hráč zaznačí další dva symboly. Tohle dělá hru dynamičtější. Na grand finále se ke hře ještě přidávají šachové hodiny s časem 8 minut na hráče.

Kolik týmů postupuje z jednotlivých krajských kol?

To se liší kraj od kraje. Máme vypracovaný mechanismus, který na základě procent určí podle velikosti turnaje počet postupujících. Paradoxně například Praha je slabší. Trh s podobnými akcemi je tam přesycen. Nejvíc účastníků je z Jihomoravského a Moravskoslezského kraje.

Může se hráč dostat z grand finále někam za hranice?

My se zaměřujeme na hráče, kteří hrají pro zábavu a chtějí si odpočinout od školy. Například v Německu piškvorky, jak je hrajeme my, vůbec neznají. Znají pouze formu hry tři na tři políčka, která postrádá možnost strategického plánování, které je pro naše piškvorky klíčové. Takže dělat školský turnaj s přesahem za hranice by bylo složité.

Jaká je tedy možnost pro hráče, kteří se díky vám zapálí pro piškvorky?

U nás funguje Česká federace piškvorek a renju, se kterou dlouhodobě spolupracujeme. Ta pořádá ligu, která začíná po našem grand finále. Liga se hraje čistě na výkon a kompletně online. Pokud člověk neumí zahájení je do pěti tahů soupeřem poražen. Hráčů na vysoké úrovni je v Čechách minimum. Šampion našeho turnaje jednotlivců a juniorský mistr světa s přezdívkou Boneslash je jedním z nich. Doufáme, že se nám ho na letošním grand finále povede uvést v roli komentátora.

Co člověku přinese účast na turnaji?

Člověk se díky piškvorkám naučí myslet dopředu, předvídat a hodně také prostorovému myšlení. Když se člověk chce dostat na grand finále, musí na sobě zamakat a trénovat. Během dvou měsíců tréninku se jednotlivec může dostat mezi pět set nejlepších hráčů v ČR.

Práce na organizaci turnaje

Co obnáší práce projektového manažera?

Jsem u projektu od začátku do konce. Sestavuji tým vedoucích jednotlivých oddělení, dávám dohromady rozpočet, harmonogram a dohlížím na to, aby všechno běželo tak jak má. Pracuje pode mnou 50 až 70 lidí. V nejužším kontaktu jsem se 7 lidmi, kteří dohlíží na svoje oddělení.

Jak ses dostal k práci na projektu?

Byl jsem pravidelným účastníkem pIšQvorek asi od druhého ročníku osmiletého Rýmařovského gymnázia. Ve čtvrtém si mě maturanti vybrali do týmu, se kterým jsme se dostali do grand finále na Fakultu sociálních studií. V předmaturitním ročníku se mi povedlo sestavit tým, se kterým jsme úspěch opakovali, což se nám povedlo i rok poté. Bylo mi líto, že už se na grand finále nikdy nepodívám, a tak jsem se angažoval a připojil se k organizátorskému týmu hned další rok.

Jaké byly největší problémy při přípravách akce?

Sestavování našeho organizátorského týmu bylo poměrně složité. Docela peklo bylo sestavovat rozpočet. Museli jsme projít ten z minulého roku a zhodnotit, jak s penězi naložit, zda půjde mít přebytkový rozpočet.

Historicky víme, že nám v posledních dnech přihlašování exponenciálně roste křivka přihlášení. Vzhledem k tomu, že už třetím rokem studuji VŠ, neuvědomil jsem si, že tady jsou podzimní prázdniny. Naneštěstí jsem se trefil s ukončením přihlašování zrovna do nich a je možné, že některé týmy se pak nestačily přihlásit.

Problémem byl i proces komunikace se zástupci zúčastněných škol, jelikož se zvýšil počet žáků, kteří se přihlásili a na které neměly školy dostatek volných tříd. Sice se tím celý proces protáhl o měsíc, ale nakonec jsme dokázali vyřešit všechny prostory.

Jaké jsou plány do budoucna, je v plánu přejít s tímto projektem přes hranice Česka a Slovenska?

V nejbližších letech to nevypadá reálně. Zatím se snažíme zaměřit na Slovensko. Účast tam stále není tak vysoká, jakou bychom si přáli, takže to je prioritou do budoucích let. Ve chvíli, kdy budeme mít zmáklé Slovensko, je další logický krok Polsko.

Pod organizací Student Cyber Games máte i další projekty, je to tak?

Našimi dalšími projekty jsou Prezentiáda a nově se rozjíždí projekt Tour de App. Prezentiáda je soutěž v prezentačních dovednosti a Tour de App je IT projekt pro šikovné programátory. Fungují v podstatě na stejném principu s tím, že nejsou oblastní kola, ale týmy nám posílají projekty a my vybíráme, kdo postoupí na krajské kolo. Minulý rok měla Prezentiáda největší úspěch, jelikož se nám přihlásilo čtyři sta týmů, což bylo asi tisíc lidí.