Martina Pálušová představila divadlo jako hlas sounáležitosti
Kultura
Brno - Iniciativa scénických čtení vyvolaná vydáním hry Uražení. Bělo(R)usko. se v roce 2020 stala celosvětovou záležitostí. Do svého programu ji zařadilo mnoho divadel – včetně těch českých. Samotná inscenace pochází z pera běloruského dramatika Andreje Kurejčika a slouží jako kritika tamějšího režimu.
O svém podílu na překladu hry i o svých zkušenostech s válečným překladem mluvila Martina Pálušová. Překladatelka přednášela 7. května v prostorách Filozofické fakulty v Brně v rámci posledního jarního setkání cyklu Horizonty teatrologie.
Divadelní hra jako protest
Sedm postav, deset jednání. Hra Uražení. Bělo(R)usko. svým dějem popisuje a zároveň podporuje protesty v Bělorusku v roce 2020, kdy opozice chtěla zabránit prezidentu Alexandru Lukašenkovi v nástupu do jeho šestého funkčního období. Výsledky voleb protestující nepovažovali za platné a domáhali se jejich opětovného vypsání. Autentická prohlášení tehdejšího prezidenta nebo vedoucí opozice Svjatlany Cichanouské se ve hře prolínají s fiktivním alegorickým příběhem. Ten je doplněný o prožitky běloruských občanů v době, která pro někoho znamenala vítězství a pro někoho teror. V originále je hra napsaná v ruštině.
Hned po jejím vydání pořádala divadla v Polsku, Německu i Itálii scénická čtení. U nás ji diváci mohli postřehnout jako rozhlasovou inscenaci v Městském divadle Zlín nebo jako inscenované čtení v ostravské Komorní scéně Aréna. Svou tehdejší aktuálností spojovala běloruské občany a působila i na cizince. „Herci hráli bez nároku na honorář, nicméně se díky příspěvkům od lidí podařilo vybrat velké množství peněz na podporu demokratické opozice v kritické době,“ sdělila Pálušová.
Martina Pálušová
Překládá divadelní hry a dětskou literaturu z ruštiny do češtiny, ale překlad pro ni představuje i formu sociálního aktivismu. Zaměřuje se na současnou ruskou, běloruskou a ukrajinskou dramatiku, zkoumá roli krizového tlumočení, zejména v kontextu ruské invaze na Ukrajinu, kde zúročuje i své vlastní zkušenosti. Jako akademická pracovnice působí na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Na přednášce promluvila Martina Pálušová hlavně o své osobní zkušenosti s divadlem, ruštinou, a popsala proces překladu divadelní hry Uražení. Bělo(R)usko., jehož byla součástí. „Když tehdy v roce 2020 autor Kurejčik poslal svou hru Johnu Freedmanovi, ten neváhal a poslal ji všem překladatelům, které znal. Tak se dostala i ke mně a já ji začala překládat do češtiny. Během prvních dvou měsíců se hra přeložila do osmnácti jazyků a bylo uspořádáno velké množství čtení. Všechny překlady jsme přitom dávali do společného online dokumentu,“ zavzpomínala Pálušová. Zároveň podotkla, že k vydání hry došlo v době pandemie a velká část scénických čtení probíhala online.
Do rozsáhlého kulturního hnutí se představení Uražení. Bělo(R)usko. přitom proměnilo právě díky americkému spisovateli Johnu Freedmanovi, který ji rozeslal mezi překladatele. Po začátku války na Ukrajině v roce 2022 se navíc projekt přetvořil v takzvané Celosvětové čtení ukrajinských her (v originále Worldwide Ukrainian Play Readings). Tentokrát však s cílem podpořit současné ukrajinské dramatiky a reflektovat válku prostřednictvím nových divadelních textů.
